My a naše matky

Já mám s mamkou pěkný vztah. Ne sice takový ten kamarádský jako mají některé holky (neprobírali jsme nikdy moje býv. přítele a tak), ani není posedlá módou a kosmetikou, takže toto jsme třeba spolu nikdy neřešily, ale vím, že se na ni můžu se vším spolehnout, ráda pomůže a je prostě super. Vlastně oba rodiče jsou pekfektní a nejvíc jsem si to uvědomila, až když jsem se osamostanila.
Já mám taky jednu otázku - děláte něco, co dělá vaše mamka a vy jste říkaly, že to nikdy dělat nebudete? Já jo. Mamča je někdy pěkně urážlivá a vždycky jsem si říkala: "já taková nikdy nebudu". Ale někdy, nemlžu si pomoct, se najednou přistihnu, že jsem v tomto přesně jako ona

Perlicka
V čem je problém s tvojí mamkou? Bydlíš ještě s ní nebo už ne?

toto jsou přesně moje slova...mamku mám super...někdy mě sice mrzelo, že jsem s ní pár věcí nemohla probrat, nebo možná jo, ale nikdy jsme se až tak nesvěřovaly, ale jinak...prostě super, i když už bych měla mít sama rodinu...to se mamča snad těší víc než já, tak pořád vím, že se na ni můžu ve všem spolehnou a jak může tak pomůže....

Když jsem byla menší, tak boj, strašný boj. Pak mi bylo vrbou ve zlém vztahu, pak mi velice pomohla, když jsem spadla na dno psychicky a teď? TeĎ ji to snad vracím. Mam ještě dva starší bratry, který se asi nepovedli. Nejstarší ji řekl, že není jeho máma a nechce ji už vidět - vždycky mu pomáhala, i když ji nadával, ale pro něj jsou víc kamarádi. Je mu 34 let. Ona je máma super ženská a rozdala by se pro nás,ale táta odešel za jinou a tak máma nás tři vychovala sama.
Prostřední bratr ji okradl. Je to dva dny nazpět. Vzal ji peníze na dovolenou. Bydlí u babičky 88 let a nedá ji peníze na pronájem, jídlo, nepomáha. Řekl nám, že ty penize jsou pro babičku. Takže okradl mámu, aby dal peníze ji. Že má špatnou cukrovku a že my kolem mu nepůjčime, atd. Děla elektrikáře na živn. a dle jeho slov, udělá práci,ale lidi se nemají k placení. Takže bla, bla,...
Strašně mě to štve - bráchu jsem poslala někam, že babičce zdravotní stav dělá horší on, my mu nebudem dělat sponzora, když máme své dluhy a on jen chodí a ukazuje, že jsme my zlý.
Máma z toho pláče a já nevím, jak pomoci. Strašně mě to mrzí, protože babička i máma jsou žensky, ktere si toho dost vytrpěli a měli by mít klidné staří. Bráchové jsou ve věku 34 a 31 let

Yasminka
Částečně s ní bydlím, dělám vysokou, bydlím v podnájmu a jezdím na víkendy, ona chce, abych jezdila. Já domů jezdím celkem nerada, vždycky se tam sice těším, ale ona mě už mezi dveřma dokáže usadit, že bych se nejradši otočila a zase šla. Úplně odstěhovat se nemůžu, sice si něco při škole vydělávám, ale není to ještě dost. Ona říká, že tam jezdím kvůli penězům a já jí musím dát za pravdu, protože já tam přijedu, něco uklidím, udělám (ale podle ní úplně blbě), ona mi dá peníze a jedu. Nikdy jsme si nepovídaly, řeknu jí vždycky to nejaktuálnější, co ve škole, v práci, s přítelem a tak, ona mi všechno zkritizuje a už nemám chuť se bavit. Mamka je takovej ten diktátorskej typ, nikdy nám nedovolovala vlastní názory a tak. Nedávno mi dokonce zakázala odjet s tím, že se budu doma učit (bylo to proto, že jsem odmítla jít ke zpovědi, protože jít tam jednou za rok z pózy, jako to dělá ona, je pole mě ztráta času). Teď to vypadá, že mi na ní všechno vadí, ale není to tak. Třeba ji obdivuju v práci, i doma toho zvládne hodně udělat.

Tak já mám s matkou strašný vztah. Snažila jsem se aspon o něco co by vztah matky a dcery aspon vzdáleně připominalo ale bohužel matka nemá zájem. Je to věčně nespokojená vysávačka peněz a energii. Do oči mě i sestře řekla že by radši nás neměla.

Perlicka

mám to doma podobně jako ty. Akorát, že já s mámou bydlím. Je to taky takový ten typ "generál", jenom ona má pravdu, já udělám všechno špatně nebo jenom na půl. Nejvíc mě ale štve, že mě pořád s někým srovnává a já jsem vždycky podle jejího názoru ta "horší" Nikdy jsem se jí nemohla svěřovat jako mámě, ona by všechno hned použila proti mě. Každou drobnost mi vyčte ale nikdy jsem od ní neslyšela slovo uznání když se mi něco povede.

já mám mamku moc ráda, i když poslední dobou už nemám sílu ji nadále z nečeho tahat (depky, prášky, nezájem žít) takže se u mě střídá období lásky s obdobím, když me vyloženě vytáčí

cassy
Já jsem šla hned po základce na intr, takže s ní naštěstí nebydlím už docela dlouhou dobu. Když jezdím na víkendy, často se ani nestihneme pohádat a je to relativně v pohodě, ale prázdniny, zkouškový apod., to je pro mě vždycky za trest.

Ahoj, tak u mě se vztah s mámou taky zlepšil, když jsem odešla na výšku a bydela jsem na kolejích. V pubertě jsme moc spolu nevycházely, ale to bylo tou mojí pubertou. Mamka s taťkou jsou strašně hodní a dělají pro nás první poslední. Mám ještě staršího a mladšího bráchu. Už je to skoro osm let, co nebydlím doma, snažím se jezdit domů co nejčastěji, prtž jak se ten vztah mezi mnou a mamkou zlepšil, tak si chybíme, vím, že já jí hodně, prtž já jsem z jejich dětí ta, která má rodiče na tom prvním místě, bráchové se tak bohužel nechovají. Takže je mamka vždycky strašně ráda, když přijedu a má si s kým popovídat a postěžovat si. Má taky svoje chyby, občas taťkovi vyčítá kdejakou maličkost (v tomhle jsem po ní stejná), ale nikdy jsme ani jeden nějak nestrádali, sobě si nedopřáli jen abychom se my měli dobře. Starší bratr když bydlel ještě doma v době co už si vydělával, tak přispíval na domácnost a moc se mu to nelíbilo, prtž si neuvědomoval, co kolik stojí atd. Občas byl na rodiče kvůli tomu hnusnej, přitom oni mu tajně půlku z těch peněz schovávali na později, až se osamostatní. ASi pět let už doma nebydlí, má rodinu a všechno si uvědomuje až teď. Takže jejich vztah s mámou se taky zlepšil. Bohužel největší kříž má máma s tím mladším bratrem. Toho tatínek kapičku víc rozmazlil, když něco provedl, měl něco zakázáno, tak on šel za taťkou a ten mu bezproblému vše povolil. Otec takhle před ním podtrhával máminu autoritu, z mamky udělal tu co zakazuje a on sám všechno povoloval. Teď je vztah mladšího bráchy a naší mámy dost hrozný. Je mezi nima citová propast, za kterou obviňuju otce. Brácha mamce vyčítá, že když mám přijet, tak že je ze mě na větvi a že je ze mě pos.... Řekl jí, že ho nemá ráda a že ho všude shazuje kde může. To vůbec není pravda. Mamka mu navaří napeče, vypere, prostě všechno. Ale on si toho neváží. Když s ním mluví normálně, zajímá se jak bylo vp ráci nebo na něco se ho zeptá, tak on jí jen odseká. Jsem z toho dost smutná, on na mě žárlí Je mu 20 a třeba ani ho nenapadne, že mamka to tam má s něma težký, proto se na mě vždycky těší až si pokecáme atd. Přitom když bych měla bydlet, tak se taky občas asi pohádáme s mamkou, prtž by třeba taky k nějaké ponorce mohlo dojít. Ale brácha má takové úzké myšlení, takže ho něco takvého nenapadne. Když jsem doma déle jak tři dny, tak už mám tendenci po něm řvát, prtž mě štve jak se k mamce chová. A taťka....ten se za mamku nepostaví. Ten už taky řekl mamce, že mladšího bráchu má ráda míň. Nikdy nepochopím, jak jí tohle mohl říct. Otci už do duše kvůli tomu mluvilo hodně lidí, ale ten se synáčka jen zastává a nepřizná že on udělal chybu ve výchově. Ach jo Tak jen doufám, že až se někdy brácha od našich odstěhuje, tak se ten vztah taky zlepší. Jak mezi nima, taky mezi náma. Ale zatím to na nějaké stěhování nevypadá, s penězma moc hospodařit neumí, navíc si vzal půjčku na auto a u našich je mu samozřejmě dobře, prtž na domácnost moc nepřipsívá a kolikrát mu ještě taťka nějaké peníze dá. Mamka už na to všechno rezignovala, nemá cenu se s nima hádat když se otec za ni nepostaví, takže z ní udělají vždycky tu nejhorší. Bojím se o ni, snad z nich nezcvokne.

gazdinka
To on si určitě časem uvědomí, že se choval blbě, ale možná by na něj mamča neměla být tak hodná, ikdyž je to těžký, zvlášť, když se za ni nepostaví vlastní manžel.
BTW, chtěla bych vypadat po kalbě taky tak dobře jako ty

Musím se přidat, že se vztah mezi mnou a mámou změnil hodně k dobrému od té doby, co jsem se odstěhovala. Nemůžu tvrdit, že jsme měly nějaký strašný vztah, ale občasné hádky (jelikož jsme bydlely bez táty jen spolu) nás neminuly a někdy to opravdu stálo za to. Navíc máma je hodně citlivá a po rozvodu s tátou i psychicky labilní, takže jsem to nikdy neměla nijak zvlášť lehké. Taky jsem vzhledově celej táta, kterýho tolik nenávidí (po 15ti letech ji to ještě stále moc bolí, tak moc ji to psychicky sebralo), takže to pro ni nebylo asi moc lehké. Kolikrát jsme si řekly spoustu ošklivých slov. Dnes třeba s úsměvem vzpomínám, jak mi v afektu máma říkala, že se hrozně těší, až vypadnu a odstěhuju se... Teď je totiž hrozně ustýskaná a v žertu mi pořád říká, ať se jí vrátím domů A já vlastně taky. Když spolu nežijeme, nehádáme se. Staly se z nás spíš takové kamarádky. Jedna druhé se svěřujeme, chodíme na kafe, sem tam na obědy, navštěvujeme se..., zkrátka je ten vztah mnohem více pohodovější.

Ježkovi voči dík Tos mě potěšila

No mamka když se třeba někdy vzepře tak do toho se ozve otec, že mladšího bráchu má ráda míň než mě a staršího bratra. Bylo by to na taaaak dlouhé povídání. Brácha má snad tátu omotanýho, ten udělá první poslední jen aby byl synáček spokojený. Ale že vlastní žena někdy trpí, to nevidí.

cassy
Přesně tak to mám i já doma...dokonce se s přítelem kvůli tomu hádáme...protože žijeme společně a ona nám do všeho neustále zasahuje....také mně říká, že kdyby se podruhé narodila, tak by už žádný fagany neměla atd..... no děs....ale odstěhovat se nemůžu, protože jsem jedináček...takže mě říká, že jestli jednou odejdu, tak je to už napořád...