My a naše matky

elissabethmoje mamka vyrůstala za války a neměli to lehké, byli jako poddaní u jednoho statkáře v pastoušce, jak s oblibou říká můj táta...a dělali na něj, bylo jich moc dětí, když mamce bylo 8, tak maminka při porodu nebo těsně po něm na horečku omladnic zemřela a táta si našel macechu...oni jí asi moc rádi neměli, ale dalo se to s ní přežít, mamka jako svobodná mladá holka si se ženatým pořídila dítě a nevěděla, že je ženatý, myslím, že ho později přejel vlak, ale nikdy spolu nebydleli...pak si našla mého tátu, on byl z vynikající rodiny, umělecké a byla to taková honorace a tam mamka díky prostému původu nezapadla a ani její nemanželská dcera to neměla u nich lehké...takže asi dětství neměla nic moc a u tchýně to taky nestálo za nic, ale zajímavé je, že věci, které mamka na babi kritizovala a nesnášela je, tak je přejala za své a chová se dost podobně, jako babička..naši byli na dovolené jen dvakrát v životě, se mnou, bylo to Čechách, rekreace od podniku, jinak nic...tak jsem jí to chtěla vynahradit, když jsem byla dospělá a měla jsem chlapa, co byl na to finančně dobře, tak jsem jim kupovala drahé dárky, televizi, lednici, dostávali od nás dost peněz na narozeniny a k podobným příležitostem, chtěla jsem jim přilepšit, ale ne vždy se to setkalo s ohlasem pozitivním, někdy to byly reakce, že jsem si řekla, že už s nimi nepromluvím....ona žila jinak, já žiju jinak a ty životní styly se dost tlučou, ale s tím mamka nic neudělá, já bych na jejím místě byla ráda, že se svezu na nové vlně a užívala bych si důchodu, ale správně jsi napsala, že je zatvrzelá a když to neměla ona, tak bychom to neměli mít ani my, a nedokáže to přijmout bez zášti....je těžké jí soudit, ale snažit posunout myšlení se může snažit přece každý...na dovolené přece nezemře, viděla by moře, dobře by se najedla a byla by s náma celé dny, ale ona by tam nejedla ani jídlo, ona nejí to, co nikdy nejedla a protože toho v životě nejedla hodně, tak má vůči všemu výhrady a předsudky.....my jsme si holku taky pořídili v pozdějším věku, dnes je to už normální a proto musím držet krok s ní, aby se za mně nestyděla, že jsem mimóza...naštěstí holka mně zatím vidí jako krásnou, načančanou ženskou, která tu s ní blbne a někdy mi říká, že se chovám jako mimino , že ona už je dáma a já tady blbnu, ale nestydí se za mně, co se týče vizáže a oblečení, to se se mnou chlubí, že mi to prý sekne a chce nosit, to co já ...já jsem na hadry zaměřená, takže jí nikdy nebudu nutit nemoderní kreace, jak to dělala moje mamka a plno jiných rodičů, to bylo vždycky breku, když mi koupila napodobeniny riflí a já to nechtěla a ve škole se mi smáli, ale nebyla jsem sama...špatných věcí nelituji, vím, že mne posunuly dál a že jsem se přesvědčila, že toho umím zvládnout hodně a že zlé má i pozitiva, spíše lze litovat toho, co člověk v životě neudělal a to, co přišlo a nepovedlo se, tak to tak třeba mělo být - já si po zkušenostech životních umím vážit naprosto všeho, maličkostí, drobností, hezkého počasí, zdraví, dobrých vztahů, to co někdo bere jako samozřejmost, tak já jako dar....vím, že může být hodně zle a někdy sváry mezi lidmi přejdu úsměvem, protože někdy se jedná opravdu o podružnosti, kterými se lidi zabývají....

elissabeth díky...já bych se od holky mohla učit práci s počítačem, na to je kadet, po tatínkovi, když mám problém, tak jí volám a ona kroutí očima a je děsně nad věcí, když mi to vysvětluji a pak blahosklonně poznamená, že prostě chytrá je přes komp ona a ne já, ale že taky mám svoje výhody, že třeba vařím a vyperu, že to se mnou není tak strašné ...no, zas máš pravdu, lidi se hodně bojí změn životních, bojí se přestěhovat, bojí se jít za novou prací, bojí se nových vztahů a nových věcí....moje mamka to tak má, i moje sestra, ale ona je celá mamka, takže tam se ani nedivím...já se nebojím udělat rozhodnutí, které je dobré pro mou rodinu a pro mně konktrétně tolik výhod neskýtá, víc koukám na zájmy druhých a to třeba moje mamka a ségra neumí, hlavně, aby to vyhovovalo jim a to mi nepřijde správné....ale co, já jsem se jako malá rozhodla, že půjdu jinou cestou, než mamka, a udělala jsem to tak a nelituji...starám se o sebe, beru to jako povinnost, ale nejsem otrokem svého vzhledu, spíš využívám toho, co mi dala příroda a nějak to ošetřuju a nějak slušně to oblíknu, ošperkuju - občas mi holka nadává, že dělám moc objednávek kosmetiky a kabelek a šperků a že už bych toho ale mohla nechat a když má vzteka, tak mi to schválně nepochválí, zvlášť, když jí řeknu, že ta kabelka není pro ní a ty náušnice si smí jen nosit podoma, že na ven to není a pro tak malou holku taky ne...to bys koukala na scému, co dokáže vystřihnout, že jí nechci do školy půjčit kabelku LV nebo značkové hodinky....tak jsem jí nyní od jedné paní odsud pořídila krásné luxusní sáčko od Jacobse, já ho nedopnu a na ní je roztomilé, tak s ním chodí a říká, že má sáčko, co měly na mole světové modelky ....víš co, život máme jen jeden a je škoda, že s rodinou, kde by měly být vztahy pevné a kvalitní a příjemné, tak to tak není a kdybychom měli možnost žít druhý život, tak by nám ani ten prodloužený čas nestačil na nápravu něčeho, co je špatně...ale zase, i když nám život semlel a někdo neměl lehké dětství, tak si přece můžeme říct, já to se svými dětmi budu mít jinak a hotovo a něco pro to udělat, jako třeba já, chci, aby se cítila moje holka doma hezky...pořád nás kreslí jako rodinu, všechny pohromadě, i s kočkou a to já asi nedělala....dokonce na lednici píchla obrázek po vzoru jedné pohádky havajské, kde ohana znamená rodina....a ona nás namalovala a napsala tam moje ohana, miluji svoji ohanu...já myslím, že moje mamka by na lednici takovou ozdobu nesnesla, tam, by musela být nějaká ozdobná samolepa s kuchyňským motivem a ne toto....proč tajně budeš brát mamce ze skříně její věci, řekni jí to na rovinu, že se o její šatník podělíte, tak to má být, moje holka se už na to těší, až budeme mít společné oblečení

elissabethtak s tím šatníkem Tvé mamči jsem to nepochopila ..asi máte jiný vkus...ale ono to s touhou nosit to, co já, u naší malé nebude taky tak horké, až bude v pubertě, tak si u mně možná taky máloco vybere...děkuji za přání, budeme se snažit v té pohodě nějak pokračovat....samozřejmě přeji i Tobě, abys byla spokojená a aby se Ti dařilo, máš život před sebou, tak snad Tě v něm potká plno pěkných věcí a zážitků

Já měla se svými syny báječný kamarádský vztah. S mladším a jeho partnerkou se to nezměnilo, starší, když se oženil a přišlo dítě, se zcela změnil. Vím, že je to proto, že mu manželka při každé příležitosti říká, že odejde k tatínkovi, nebo mně posílá sms, že mně syna pošle. Takže už sám nekomunikuje, reaguje pouze přes ni, z dětí si udělali rukojmí(ona měla dcerku za svobodna), říkají, děti jsou jenom naše, nikomu je nepůjčíme. Pouze když loni potřebovali kvůli rekonstrukci bytu bydlet u nás, tak jsme byli dobří. Celé léto do podzimu byl náš dům jejich, vypadalo to skoro jako idylka, říkala jsem, že se změnila, že mám tu nejlepší snachu, potom ale před odchodem udělala scénu, že měla raději odejít k tatínkovi, a že si syna můžu vzít, s manželem jsme jenom koukali. Pak už jsme jenom zavezli dětem mikulášskou nadílku, vánoční dárky, dárky na narozeniny, protože jsem po opce, po mladším synovi jsme poslali pomlázku (oznámila jsem sms-kou na synovo přání, že ji přiveze), odpověď: o těch pár vajec přece nejde (posílali jsme obrovské krásné velikonoční kornouty s překvápkem z Itálie, každý cca 20euro) .
To jenom pro představu, že i ten nejlepší vztah rodiče - děti se může změnit. Zvlášť když partner syna při každé příležitosti opakuje, že může s dítětem odejít. Prvnímu tátovi to tak udělala, bojoval o dceru u soudu.
Já měla s rodiči báječný vztah, ale už mně oba bohužel zemřeli, stejně tak manželovi, o to je to pro nás smutnější a těžší, doufala jsem, že až si kluci najdou partnerky, naše rodina se rozroste. Bohužel je to jinak, snad jednou...

ahoj holky, mějte svoje maminky rády moc a nehádejte se zbytečně a budte jim oporou.
Já mám úžasnou mamku a na velikonoční pondělí mě ji přejel opilý řidič i s tatkou ( který je vozíčkář) a věřte, že bych dala cokoliv za to, aby byla v pořádku (tatka vyvázl "pouze" se zlomeninami)... když mi řekl doktor, že to asi nepřežije ( naštěstí přežila ), tak jsem si vyčítala dny, kdy jsem na ni byla hnusná, kdy jsem ji něco vyčetla... Sice je po těžkým zranění a nevím, jestli se někdy bude schopna postavit na nohy, ale i přesto bych pro ni ted udělala cokoliv... nejhorší je, že toto cítí člověk, až se teprve něco stane... ...
jsem ráda, že žije a udělám pro ni cokoliv na světě...
vždy jsme měli vztah pěkný, ale hádky mezi náma taky hodněkrát byly, ale uplně naprosto zbytečné, ale to si člověk uvědomí až když je nejhůř...

petlushe ahoj...tak to je strašně smutné, co potkalo Tvoje rodiče...štěstí, že přežili...asi Ti nikdo nyni nemůže zmírnit bolest, jakou prožíváš, ale buď statečná a pokus se to nějak zvládnout, i když je to hrozně těžké

Natýska
děkuji... je to těžký, hlavně vidět mamku jak trpí a uplně zbytečně, jen kvůli nězodpovědnýmu mladýmu zmetkovi, kterej chlastá za volantem...
Srazil je pár metrů od baráku, když mamka vzala tatku na procházku na vozíku, chtěli si udělat pěkný den a takto dopadli... člověk není v bezpečí nikde a stačí pár sekund a změní se vám celej život

Petlushe
To musí být hrozné, přeji Ti hodně sil
Mně občas probere noční můra, ve které se některému z mých blízkých stane něco strašného. To si pak taky uvědomím, jak se máme dobře a že je mám moc ráda...

Ahojky kočenky v první řadě bych chtěla napsat, že mi vás je všech co máte se svojí maminkou špatný vztah moc líto. Neumím si to vůbec představit a dost vás obdivuju. Jsem asi ta z těch štastnějších co má tu nejlepší maminku na světě. Vím že to je osůbka, která by za mě dýchala a udělala by pro mě první poslední a ona zase ví, že já nejsem žádnej spratek a nevyužívám toho. Je to opravdu moje nejlepší kamarádka a skvělá ženská a ani se nedivím že ji můj tatka i po 27 letech pořád miluje ) myslím že mám tu nejlepší maminku na světě a nejhorší je že si ani neumím představit co se stane až tu jednou nebude, myslím že to nepřežiju protože jsem na sobě hodně citově vázany.

Petlushe
drž se kočko, je mi to moc líto a věř že mi málem úkapla slzička

děkuji holky za podporu...
hlavně tu sílu tedka potřebuje mamka, aby se z toho dostala

Lucinqqa
s tím souhlasím, moje mamka je taky skvělá, vždycky sme si moc rozuměly, moji přátelé ji mají rádi, přítel taky, je to prostě skvělá ženská, občas si se mnou zašla i na disko, vždy jsme si mohly vše říct, ona se svěřovala mě a já ji, taky nechápu holky, co si nerozumí s mamkou, dokonce i spousta mých známých svoji mamku nesnáší, nechápu to, já jsem toto nikdy nezažila... jsem ráda, že ji mám

petlushe

to jo měli by bejt všichni rádi, když mají hodnou maminku. Je teda fakt, že některý mamky se jako mámy nechvaj a to ať se snažíš sebevíc. Mám 2 kamarádky, které mají opravdu krkavčí matku a to co mi vyprávěj mě úplně zaráží. Je mi jich fakt líto, že nemůžou zažít co já. Vždycky říkají, že by chtěli mít maminku jako mám já a ani se jim nedivím.
Hrozně moc tě obdivuju jak si silná, v tomhle já jsem srab, mě se něco podobnýho stát s maminkou tak nevím nevím jak bych to zvládla. Přeji ti už jen samé hezké chvilky v životě a ať se tvoje maminka brzy uzdraví

petlushe
Ach Bože, přeju mamince i Vám hodně sil, ať tuhle zlou událost překonáte a vše se zase vrátí do šťastných kolejí Máte spoustu lásky, tak tomu tak určinko bude!
colette11
Překrásný příběh, dojemný, jsem ráda, že jsem si ho přečetla

Jinak bych svůj vztah s maměnkou mohla shrnout do jednoho slova - pohádkový*
Je to ta nejdůležitější žena mého života. Dává mi ze sebe všechno, svou lásku, péči, starostlivost, ty nejcennější rady a zkušenosti, vzor, jak krásně život proživat. A vše tak samozřejmě.. Je mou úplně nejlepší a hlavně věčnou kamarádkou a zároveň opravdovým zodpovědným rodičem. Věřím jí jako nikomu a miluji ji, jak jen je možno svou matku milovat
Mami, kdybys to náhodou četla , tak věř, že jsi pro mě ta nejlepší a nekrásnější na světě

Lucinqqa
Máme to úplně stejně s maminkama
Taky mám šílenou hrůzu jen z pomyšlení, že ji jednou ztratím. Neumím si život bez ní představit.. No, nemyslet na to, buďme šťastné, že tu jsou a urči dloouho budou

Kočenky, vy které píšete tak krásně o svých maminkách, děkuji vám za ně. Jako tchýně závidím maminkám vašich partnerů, že jste tak citlivé a rozumné. Mě bohužel takové štěstí mít citlivou snachu nepotkalo.

Tygřice

jjj určitě tu dlouho budou a hlavně musej Jsem ráda že patřím k těm štastným co mají tak báječnou maminku. Moje maminka je navíc o 10 cm menší ne já a o 9 kilo lehčí, takže je to takovej můj malej drobounek a já ji pořád mačkám a mazlím