My a naše matky

Taky přispěju a jsem ráda,že mám jiný zkušenosti než některý holčiny.S mamkou jsme si úplně nejbližší,denně si telefonujem,chodíme spolu na vínko a na všelijaký tancovačky,jezdíme spolu na dovču(chlapi o moře nestojej,tak je necháváme doma a bereme jen moje děti).Jsem ráda,že to tak je,vím,že se na ní můžu ve všem spolehnout a i kdybych jí řekla bůhví co(třeba že mám AIDS,fetuju nebo jsem lesba)bude mě mít pořád ráda a bude se snažit mi pomoct jak jen to půjde.Doufám,že budu pro svoje děti taky taková mami.

libra

já jsem také jedináček. Taky mi mluví úplně do všeho, nejradši by se mnou chodila i nakupovat oblečení, protože podle ní nemám dobrý vkus ale ho má a měla by mi ve všem radit. Mně vyhrožuje, že když se na ní vykašlu (jako nebudu jí poslouchat), tak všechen majetek dá někomu z jejích příbuzných, který mi pořád předhazuje a podle mýho názoru naprosto neoprávněně.

Maminku mám moc ráda, ale vztah taky není úplně ideální...ten rozdíl vidím třeba u přítele a jeho maminky, tam to je bezchybné... Nebudu to tady rozebírat, ale strašně se tím trápím.

Taky nemám s mamkou dobrý vztah a dost těžko se to někdy změní, každá jsme jiná a máme jiný životní styl, takže jí vždy vadilo, že jsem jinačí, než si představovala - má ráda lidi, co tlučou bídu s nouzí, nejlépe pokud jsou na sociálních dávkách, kdykoliv někdo z rodiny chtěl jít někam do práce, tak ke každému zaměstnání měla výhrady, v každé práci že můžou dojít újmy, a tak je lépe být na pracáku, vadila jí moje hygiena, ona má hygienické návyky z válečných dob, takže ten, kdo se sprchuje při menstruaci, je dost velké čuně a já za tyto věci bývala bita a hlídali s tátou koupelnu, abych to sprchování neprovozovala - a vadí jí vlastně všechno - že se o sebe starám, že se snažím nějak vypadat, když jdu na kosmetiku, tak ječí, že hezčí stejně nebudu, lakuju si nehty, takže doma nic nedělám, jídlo si u nás nikdy nechtěla vzít, protože měla strach, že jí tím chci záměrně poškodit zdraví...to,že mi partner pomáhá s holkou a pečuje o nás, jí hrozně deptá, nepřeje si to, musím prý vše dělat sama, aby se za mně nemusela stydět a když jedeme na dovolenou, tak má kecy, že ona nikde nebyla a taky žije - mockrát jsme ji zvali na dovolenou i s tatínkem, ale oni se urazili a zase to brali jako pokus o podlomení jejich zdraví, protože by nepřežili letadlo a u moře by přišla záplava nebo něco, v moři by je něco kouslo a že to s nimi nemyslíme dobře....na návštěvy k nám už vůbec nejezdí, proč taky, to není její povinnost, jen my tam musíme chodit a ona hned mezi dveřmi křičí...je to s ní těžké a je mi to líto, já jsem chtěla mít mamku jako kámošku, jak tu píšou některé holky, ale u nás to prostě nevyšlo...když někdo v rodině zemře, tak ani nejedou na pohřeb, to přece po nich nikdo nemůže chtít, když jsou těžce nemocní - maminka je zdravá, jen má hraniční tlak a tatínek byl na tom stejně, takže celkem v pořádku, až před půl rokem utrpěl CMP, ale lehounkou a po pár dnech šel v pořádku domů, a tak jsem nikdy nechápala, proč ze sebe od mladého věku dělali staré a nemocné a od toho se asi všechny ty problémy odvíjí....je mi z toho hodně smutno, a není v mým silách s tím něco dělat.....ale mamka má problémy i mou sestrou, a vůbec s každým z rodiny, nikdo za ní nejzdí rád, ale pouze z jakési povinnosti a každý si odechne, když jede domů, já víc jak hodinu u nich nevydržím, už po pěti minutách jsem zničená z těch jejích řečí a urážení a lží, kterými svoje výkřiky často prokládá.....chci být kámoška s mojí dcerou a takhle si ten neúspěšný vztah s mojí mamkou vynahradit - snad se mi to povede..tak všem děvčatům tady, která s maminkou vycházejí krásně, přeji vše nejlepší a ať jim pohoda vydrží - dodávám, že tiše závidím a ostatním, kde to skřípe, tak přeji zlepšení vztahů a nebo alespoň pevné nervy

Já mám s mamkou skvělý vztah. A též se dost zlepšil, až po tom, co bydlíme od sebe. Ale byla skvělá vždycky, dnes to vidím jasněji než tehdy. Má svoje mouchy, ale kdo ne, že jo? Ale obdivuju jí, vychovávala mě a ségru sama, dala nám možnost vystudovat školy (já VŠ, ségra VOŠ) a jsme slušné a rozumné holky.

elissabeth jééé..díky za hezká slova...potěšila jsi mne, vážně....zrovna dneska jsem se s mamkou chytla, zase kvůli tomu, že jsem jí řekla, že pro ně můj chlap přijede a odveze je k nám - bydlíme kousilínek od sebe, ale když mi už po stopadesáté říkala, že není schopná k nám jet dvě minuty autem, že je stará a dělá jí to problémy, tak to nemůžu vydýchat, přitom denně chodí sama ven na nákupy a jde pěšky a to jí nevadí, tatínek chodí na vycházky a taky to jde a autem od domu zhruba 2 km jízdy nepřežijí...oni se cítí jako někdo, kdo svým dětem návštěvou dělá milosti a to je asi špatný přístup.....já to chování nesnáším, a můj muž jich má plné zuby také....a to ještě táta do toho křičel, ať okamžitě hovor ukončí, protože ho telefonáty ruší při sledování TV...ale když je jim ouvej, tak jsem jim dobrá, jen je líp, a je vše tam, kde to bylo...a jsem ráda, že zrovna patříš mezi ty, kterým se vztahy vylepšily, to je hrozně dobře, moje spolužačka taky nějak dobře nevycházela s mamkou a jak se vdala a zemřel otec, tak se staly kámoškama a mamka jí moc pomáhala a prostě bylo to fajn...maminka jí bohužel před krátkou dobou zemřela....já se bojím, že mamka taky odejde a s pocitem, že jsme se celý život jen dohadovaly a že jsem toho vinna já....já vinu sice necítím, snažila jsem se, nejde to.....tady někdo píše, že maminka samoživitelka umožnila svým dětem vystudovat VŠ - u nás byli rádi, že jsem nebyla přijata, jelikož jsem si mohla hned vydělávat a to je důležité, neutekly mi roky bez výdělku, každý rodič má zkrátka jiný přístup k dětem...moje mamka si vede od dětství sešítek, kam si píše, co mi kdy ušila na sebe a kolik bych za to dala v krámě, a čas od času ho vytáhne a všechno mi to čte, abych jako viděla, co pro mne udělala, že mi spíchla pár kalhot a šaty do tanečních...já nevím, svou dceru oblékám z lásky a nic jí nevyčítám, jen jí vedu k tomu, aby si věcí, co má vážila, ale že bych jí strkala pod nos částky, kolik mně to stálo, to tedy není můj styl...mamka si píše i co jí dávám za dárky, má seznam a píše si, co dává nám - je to všechno na hlavu....moje mamka kdysi dávno prohlásila, že výchovu musím zaplatit a začít jsem musela tím, že jsem první výplatu, tedy celou výplatu, dala na dárek pro ní - že to tak má být, jako poděkování za to, že se o mne starali....

elissabeth to víš že zahřálo...hodně lidí mi už radilo, abych se s nimi nestýkala, že to nemám zapotřebí se tak nervovat, ale mně to nedá - já i kvůli nim s rodinou přijela zpět z Prahy, jen abych bydlela tam, kde oni, když jsou staří a přijdou jednou nemoci a abych mohla pomoci, návštěvy omezuji jak se dá, nemám nervy z gumy....třeba se cítí sami a opuštění a bojí se smrti, ale chodila jsem tam poměrně často a stejně to chování bylo stejné, jako když tam skočím jednou za čas, i telefonáty jsou hysterické....jednou mi známá říkala, že poté, co by jí mamka zbila za to, že se sprchovala, když měla své dny, tak že už by na ní nikdy nepromluvila, ale já to nedokážu se odstřihnout, pořád je to moje máma....ona má asi nějaký psychický problém a už jsme s mužem chtěli docílit toho, aby se nechala vyšetřit, to už je podle mně nějaká diagnóza, ale nakonec jsme zůstali jen u myšlenek, to člověk musí chtít sám se léčit a mamka si myslí, že je nejlepší na světě a tak by se to stejně minulo účinkem....moje sestra jela v 51 letech poprvé na zahraniční dovolenou a normálně se jí to bála říct, že zase bude scéna jako z filmu, dlouho k tomu hledala odvahu a asi správně zvolila formu podání, protože se to obešlo bez těžkých výčitek a urážení a že to mamka docela pochopila, že jede k tomu moři - to víš, to dělají jen lidé, co nevědí, co s penězi....jednou mně mamka potkala s mužem v obchodě a my dělali velký nákup a ztropila nám ostudu, že se nestydíme a Hitlera na nás.... s holčičkou máš pravdu, je milovaná a asi kapánek rozmazlená, je jí osm let a hubu má na nás jako těžká puberťačka ...a kolik Ti je a kolik mamince?...jestli tedy nevadí ten dotaz.....já mám mamku 74 let, je mi 41 a sestra jedna má 51 let a ta nejstarší letos bude mít 58 let....asi taky to, že mně měla pozdě v době, kdy to nebylo běžné, hraje svou roli...

Tak holčičky, je mi moc líto, že některé z Vás nemají se svojí mamkou hezký vztah. Je to škoda, ale asi se v takových případech nedá nic dělat. Přesto Vás určitě Vaše maminky rády mají a přejí si pro vás jen to nejlepší, jen to asi neumějí dát najevo tak, aby se to dalo pochopit.
Já patřím mezi ty šťastné, které s mamkou mají báječný vztah. Měly jsme samozřejmě divné období, to bylo nějak mězi mými 17-20 lety, to jsme se dost často hádaly, ale nikdy to nekončilo tím, že bych jí ukázala záda a práskla za sebou dveřmi. Vždycky jsem podvědomě cítila, že bych o ní mohla přijít a že to je to, co opravdu nechci. Mamka to se mnou neměla lehké v té době, ale přežily jsme to , naštěstí.
Pak se stala u nás v rodině tragédie, mně bylo 27, bráchovi 20 a mamce 53, když nám z ničeho nic umřel taťka. Odjeli s mamkou na chalupu. V neděli večer sedli do auta, že se vrátěj domů, taťka ještě vystoupil z auta a do dneška nikdo nepochopil, co se stalo. Prostě Taťka vystoupil z auta a umřel. V pondělí měl jet na služebku přednášet do Grenoblu a my jsme se z toho nikdy nevzpamatovali, nikdo. Mamka měla velké prázdno ve svém životě, protože v zápětí jsme z domova odešli i my s bráchou - prostě se to tak sešlo a nešlo to jinak. Je pravda, že jsme oba cca 10 minut pěšky od mamky, ale bylo to pro ni těžké.
Mamka je pro mně bezva kamarádka, má vždycky pochopení pro vše, co dělám, co se mi děje, má vždycky to maminkovský slovíčko: "To nic, beruško...". Když to píšu, tak brečím dojetím, jak mám fajn mámu.
V každém případě bych chtěla být svojí dceři stejně dobrou maminkou, jakou je ta moje mně. Nejen teď, když je to malá holka, ale i potom, až bude velká malá holka.
Shrnu to: MAMINKO, DĚKUJI TI, ŽE JSI

Tak v mém případě to bohužel neplatí. Moje matka má škodolibou radost kdyžse mi něco nepovede a nebo mám nejaké problémy a dává to dost najevo. Absolutně nechápu co to je za člověka. Když jsem podruhé otěhotněla tak mi stropila scénu že jsem se dovolila otěhotnět bez jejího svolení a že to dítě vůbec nechce, přitom dobře ví co všechno jsem podstoupila aby ty děti vůbec měla. A můžu vám říct na je na tu mojí mladší holku hodně zlá

S maminkou mám krásný vztah,můžu jí říct naprosto všechno, je to v podstatě kamarádka. Jsem ráda, že ji mám, se vším mi a kdykoliv pomůže, můžu se na ni spolehnout.

elissabeth děkuji ještě jednou za podporu...myslela jsem si, že jsi mladá holčina, ale na svůj věk jsi velice vyzrálá a empatická a to velice oceňuji....snad jednou moje dcera bude mít pro mne slova pochopení, jako máš Ty, až jí budu vyprávět více o svém dětství a vztahu k mamce a snad mne za to neodsoudí....

colette11 Ahojky....při čtení Tvého příspěvku jsem se dojala a tečou mi slzy, jak krásně jsi o mamince psala, kdyby si to přečetla sama, tak by byla taky dojatá..bylo by to fajn, kdybychom podobně jako Ty mohly psát všechny holky, co se sem rozhodly přispět, ale bohužel někdy život nabere jiný směr, než chceme a nejde to změnit a zůstane jen bolest a smutek.....ať Vám to s mamkou vydrží co nejdéle pěkné...Ty určitě holčičce dáváš hodně lásky a dobrou mamkou jsi už dávno a ještě dlouho budeš....

Natýska
Děkuji a je mi líto, že Ty nemůžeš o vztahu se svojí maminkou napsat něco podobného. Ale určitě si jednou budeme moci něco takového přečíst od Tvojí holčičky

elissabethjá jsem taky ryba ...a taky o sobě vím, že si všechno moc beru....tak holčička moje taky vnímá, že moje mami není úplně v pohodě a pár historek z dětství zná, takže to taky vnímá podobně jako já, jenom ona to tak neprožívá....zrovna včera mamča už smířlivě volala, že tedy návštěvu u nás provedou - ona si občas uvědomí, že se nechová dobře, a pak dělá, že jako nic, a přistoupí na mé argumenty...ale za chvíli zase vystartuje s něčím jiným, včera měla náběh se rozječet, že pojedeme v květnu na dovolenou a to se nesmí, když je ještě škola, ale rychle jsem jí usadila a nevzmohla se na odpor...co je na tom, to se dnes běžně dělá, že děti týden vynechají kvůli moři, navíc za celý školní rok holka chyběla asi 5,6 dní, takže nic nezamešká, navíc se výborně učí, aniž by se učila, tak o nic nejde, když bude marod, bude doma taky...takže momentálně je klid zbraní od páteční bouřky, ale bohužel vím, že není všem dnům konec....jinak mně mrzí, že už máš za sebou nějaké špatné chvíle, ale člověka formují především špatné věci, takže to pro tebe bude přínos do života, i když cesta k tomu poznání není lehká...taky jsem to v životě nikdy neměla snadné, někdy to bylo až nad moje síly, ale vždy jsem vše zvládla....já totiž klamu tělem a okolí má pocit, že vše zvládám levou zadní a nic mně nerozhází, ale opak je pravdou....a ještě k mamce, zase jsem jí pozvala, jestli by se mnou a s holkou nešla do takové nákupní zóny do pár obchodů na nákupy oblečení pro malou a měla kecy, že jako nikam nechodí, i když to není pravda, my jí odvezeme až před obchod a zase domů, a zase litanije, jak není schopná prolézt tři obchody, už mi to přijde směšné - jestli půjde, tak to zase sranda s velkou ostudou....

colette11 díky moc..taky je mi to líto, ale zase mne těší, že některé holky to mají jinak...to víš, že bych to brala taky, se vším se svěřit, kecat dlouhé hodiny, popít rochu alkoholu, pokouřit, chodit po krámech a nakupovat hadry, jezdit na dovolené - to by bylo super...já doufám, že moje holka mně bude k moři brát s sebou a jak ne, tak uvidí...třeba je to OT, ale můj má taky takovou zvláštní matku, bájná lhářka a tak, ale kecat se s ní dá, tam jsem schopná zavést hovor a setrvat v něm hodně hodin, a když plácne nějakou svoji lež, tak jí usadíme jednou větou a zase to zdárně pokračuje dál...a ta matka má sestru a to je výborná baba, tu mám ráda děsně a ona mně, strašně jsem si s ní vžycky pokecala, tam si řekneme fakt všechno a strašně se spolu nasmějeme a tchýně nám to závidí, musím říct...kdyby taková byla i moje máma, tak by mi bylo hej