Mít miminko ve 22 letech či později?

Reaguji na aksile2aksile: jo já vím ty jsi mi nic o tom že jsem padlá na hlavu nepsala tvuj příspěvek beru a souhlasím s ním to bylo pro ostatní co mi psaly v tom duchu že jsem padlá na hlavu

Tak si nejdřív rozmysli, co napíšeš, protože tahle věta byla to jediný, co mě zarazilo. Vůbec ne to, že máš 22 let a mohla bys být na dítě ještě mladá. Ono, když tě něco takového napadlo...
Zamysli se nad tím, jestli opravdu jsi připravená vychovávat dítě, zda jsi schopna ho zajistit, převzít zodpovědnost... nestačí představa, že "by se ti líbilo být už matkou".

Tady se bere všechno moc vážně..

Jinak bych taky asi počkala. Nemá smysl do toho partnera tlačit, akorát by ti pak mohl utéct. A už vůbec nezkoušej žádné podvody na něj.
Možná by pomohlo, kdyby nějaké mrně viděl u svých kámošů/příbuzných, třeba by se mu taky zachtělo jedno mít ))

Já bydlím sama od 18 let stejně tak i pracuji od 18.let ve stejné práci ..Přítel zrovna tak pracuje a máme svuj byt.. Nebudu už radši o mimču přemýšlet nebo se zcvoknu, Holt ta doba ještě není.Možná na mě má vliv to,že spousta mých bývalých spolužaček mají už mimčo,I moje kamarádka tak jsem asi nakažená

...nechceš si místo přemýšlení o miminku pročítat jazykové příručky?

Odkládat rozhodnutí mít dítě by byla škoda v případě, že partneři jsou spolu roky, mají bydlení, na plánech se shodnout a odsouvají miminko kvůli zbytečným obavám - v tomto případě je to ale jedině rozumné. Nemusíš spěchat, jednou ho mít budeš a pak už se ho nezbavíš...

O miminku přemýšlím docela často, teda oba dva já i přítel, mě je 23 jemu 24. Bydlíme spolu skoro od začátku našeho vztahu (už to budou 3 roky to to letí ) a dovedu si představit s ním mít děti klidně hned.

Bohužel nás čekají ještě 2 roky magisterského studia, takže do té doby si můžu o miminku nechat jenom zdát. Ale pak bych ho ráda měla hned jak dostuduji, protože bez toho, abych měla potomka si nedovedu svůj budoucí život představit.

Občas přítel méně či více vážně řekne, abych vysadila prášky a ať si uděláme mimčo , ale oba víme, že bychom nezvládli dostudovat. Takže já fandím mladým maminkám, pokud máte střechu nad hlavou a co jíst a nemáte třeba školu, tak bych do toho šla hned

zhruba v tom veku mě taky popadlo,že chci mimino a přítel nebyl proti. ale naštěstí se mi to nakonec rozleželo v hlavě a dnes jsem ráda

Ahojky, já jsem neplánovaně otěhotněla v 18, na potrat jsem jít nechtěla. Samozřejmě bych svoje dítě nevyměnila ani za nic, ale s odstupem času si říkám že kdybych se víc chránila tak to mohlo ještě pár let počkat, užívej si dokud si mladá, nikdy už to zpátky nevrátíš.Samozřejmě děti jsou nádherné ale už nic nebude tak jako dřív.

Myslím si že je to trochu i o mé osobnosti,Davno už mi nebaví chodit nikam na diskotéky a podob.radši si přečtu doma knihu u vína nebo hledám na pc to co mo zajíma,nebo třeba do 1.do rana uklízím Občas vyrazím s holkama na víno atd ale už ani to ženské drbání mi moc neba Jsem prostě ráda doma nebo v přírodě.A asi mám pocit, že už bych svuj život chtěla posunout zas nikam jinam,nebo dál než jen chodit do práce a o víkendech do hospody,kina atd.. a vybouřená jsem taky dost bych řekla myslím sexuálně

Já si naopak myslím, že brzy není. Pokud máte kde bydlet, dítě uživíte a chcete ho oba dva (to bude asi ten zádrhel), tak proč ho nemít dřív než v 27 letech (dnešní průměrný věk prvorodiček)? Pokud člověk ví, že dítě stejně chce, tak já jsem pro raději dřív než později, protože za 1.může to nějakou dobu trvat než se zadaří (třeba i let) a za 2. mladá maminka je fajn Ve 30ceti mít třeba už prvnáčka (případně ještě sourozence, pokud chceš více dětí) mi připadá super, děti rychleji odrostou, zbyde dost času na kariéru (dítě už dost samostatné a ještě nebudeš stará - z hlediska trhu práce), užívání, generačí rozdíl nebude tak velký a bude větší pravděpodobnost, že si i dospělé děti s rodiči něco užijí - dovolené, vnoučata...A neříkám to protože to tak mám sama, nemám, v tvých letech jsem o dětech nechtěla ani slyšet

Samozřejmě je tam předpoklad, že to tak chtějí oba parteři (i když jsou lidé, kteří se na to cítit nebudou nikdy - a prostě to musí samo přijít, já jsem zářný příklad). Tvůj partner už je starý dost (můj chlap v tomto věku děti už chtěl), ale když se na to necítí, tak se nedá nic dělat. Často ten zlom přichází kolem 30tky, tak počkej ty tři roky a pak to zkus nadhodit znovu, ono ti nic neuteče, jsi mladá...Ten můj si třeba s cizíma dětma vždycky hrál a dováděl a hrozně ho to bavilo (narozdíl ode mě) a má děti prostě rád, takže se na vlastní těšil už tak od 25ceti.

Pokud nestuduješ a ani se nechystáš studovat, proč ne. Ale vzhledem k tomu, jaká je dnešní doba a těch rozchodů a rozvodů..abys pak na to nezůstala sama. Tohle je možná trochu skeptický názor, ale vidím to bohužel všude. Nemusí to tak být.

Reaguji na Hanculinka: no jestli mimčo chceš a cítíš se na to, tak proč ne....jen se musíte doma dohodnout. Ne takovou podpásovku jako přestat brát antikoncepci...

Já měla kluka v 24, a tehdy jsem byla nejstarší rodička v okolí Ale to už je 17 let. A jsem velmi ráda, že jsem nečekala do 30, 35, 40...to je mi teď 41, cítím se dobře a jsem volná a žádnou péčí neomezená Můžu si dělat co chci...

Každá to cítí jinak, já si v 21letech připadám sama jako dítě, spolužačka o rok mladší by už chtěla, sestřenka má 35 a nechce, to samé kamarádka 27 let.

Reaguji na Hanculinka: kup si psa ten je lepší a není s ním tolik práce a starostí a neletí tolik peměz do vzduchu a je to radost.. já od té doby co je mám jsem zjistila o kolik jsou lepší než lidi a jsou rozhodně na prvním místě v mým žebříčku lásek ..klidně kvůli nim skáču i do silnice

Reaguji na radulinkap: Jo to rozhodně není špatnej nápad.Jenže psa mám u našich v baráku 50.km odsud ted už mě chudák ani nezná pomalu ale holt bydlím daleko.A ted bydlíme v bytovce,sice máme 4plus1 ale podle mě pes do bytovky nepatří..A navíc ten muj nechce ani kočku natož psa Navíc chodím neustále do práce na 12ctky takže by byl chudák,,ten pes