Mít dítě ve čtyřiceti?

Reaguji na Laky:
...určitě připálím oběd, jak pentluji mezi počítačem a kuchyňskou linkou...odpovím.. ne otec není stejný z důvodu úmrtí manžela. Dítko nebylo plánované, vzniklo z důvodu, že antikoncepci beru, respektivě brala jsem stylem vitamíny. Samozřejmě jsem podstoupila všechny testy, i ty, o které jsem si sama zažádala. Těhotenství bylo pohodička oproti prvnímu, v sedmém měsící jsem ještě pentlovala na kolečkových bruslích...ovšem to je již do jiného tématu. Z reakce okolí, přece jen nejsem tak samolibá...ubralo mi to několik let....ale tento postup nemíním opakovat.

ahoj, já bydlím v Itálii a tady je úplně normální mít děti později, v průměru ženy mají první dítě kolem33 let. to jenom v postkomunistických zemích je tento hloupý trend mít děti max. do 30. Jdi do toho, můj manžel je v 45 děda a je to super mít takovýho malýho prcka. život teď je úplně jiný než před 20 lety, vždyť jestli to taklhle půjde dál, do důchodu půjdeš v 67. jsi ještě mladá!

Reaguji na sarra:
Je to prostě co člověk to názor.
My si s manželem vystačíme a další děti nepotřebujem,skoro bych řekla,že by nám děcka překážela takhle se můžem věnovat fakt jen sobě.

Dobré práci, klidu a pohodlí, kdykoliv, i dnes, když jsem o 20 let mladší.

Teda nevím, ale s tím bych se fakt moc nechlubila... Ono stačí blbej kamínek a pochybuju, že ste měla chránič na břichu...

Já bych do toho nešla, ale především bych si koupila ten spropadenej těhotenskej test, než bych začala spřádat plány o tom, kolik mi bude, až bude imaginární dítě maturovat. Já tohle asi nikdy nepochopím. Jakej sajrajt tohle lidem nadělá v hlavě...že se tomu dobrovolně vystavujou.... - Nicméně můj názor, stejně jako u sedumnáctileté těhotné slečny je stejnej - když to chcete, tak si to užijte.

Mám kolegyně, které měly dítě těsně před 40, jedna po 40. A všechny mi připadají spokojené.
Jedné je 38 let a to je prostě mladistvá mamina a vůbec bych neřekla, že je "stará". Záleží jak se cítíš...

Já osobně, pokud by se to stalo, nechala bych si ho.
Ale určitě bych si ho na 40 už dobrovolně neplánovala
Navíc z tvého úvodního příspěvku mám pocit, že bys ho chtěla, takže ti přeji hodně štěstí při rozhodování a dej nám vědět, zda čekáš mimi nebo ne

Dovolím si sem také přispět. Mojí mámě bylo podobně jako je zakladatelce, když jsem se narodila. Nevím, zda je to povahou mě mojí mámy nebo jestli to je způsobené tak velkým věkovým rozestupem, každopádně když náš vztah porovnám se vztahem jiných dcer a matek, je tam cítit odtažitost a hlavně dříve i nepochopení.

Například si nepamatuji, že bych rodiče měla někdy na besídkách nebo že by mi máma šila kostýmy na školní představení apod. Prostě se jí nechtělo, přišla utahaná z práce a zajímalo ji jen, zda jsem ve škole nedostala špatnou známku. A takhle to bylo v podstatě se vším "nadstandardem". Neměla už tolik energie jako dříve, ozývaly se věci související s přechodem... No a malé dítě vyžadující pozornost byla spíš přítěž.

Nevím, možná to vidím zkresleně a vůbec to s věkem nesouvisí. Ale je třeba zvážit, zda člověk zvládne všechno ohledně dítěte i za pár let...

Reaguji na DragonLady:
Takže by bylo bývalo lepší, kdyby šla mamka na potrat? Kdyby ses nenarodila? Kvůli tomu, že nedokázala ušít kostým na besídku? Jako... buď ujištěna, že to je i nad síly mnoha mladých maminek.

Reaguji na Morrigan: Psala jsem, že to byl příklad... Protože když je člověk unavený, tak nemá chuť dělat věci, které nutně nemusí, ale o kterých podle mě mateřství také je.

Reaguji na DragonLady:

tedy jsem unavená permanentně, ale do dítěte po čtyřicítce bych taky šla, protože to rozhodně není o únavě jako takové, ale o lenosti, jak popisovala Laky, a o nastavených prioritách a o tom, co je důležitější - jestli být hvězda v práci, nebo si "hvězdnou kariéru" nechat na potom, a mít doma spokojené dítě - bo i když peníze jsou důležité, pravda je taková, že drahé značky a luxusní zboží, perfektně zařízený byt není v životě to nejdůležitější, ale pocit jistoty a zázemí, to ano
a hlavně je to o tom, jak se kdo cití vyspělý a starý, neb některé 16-ti leté slečny jsou daleko víc nepružné a rychleji unavené, jak babči, co štramandují v parku o holi nebo se tlačí mezi regály s nákupními vozíky v centrech

takže za mě, ano, na dítě není nikdy pozdě, pokud jsi připravená nést všechny následky a důsledky, které početí a narození dítěte provází až - dokud "nás smrt" nerozdělí

Můj názor je ten, že mít dítě po 35 jako druhé, třetí atd. v pořadí, je nezodpovědné.
Co se týká zdraví, vyjít to může, ale taky nemusí... to samozřejmě platí i pro mladší ženu, ale to riziko je mnohem menší.
Řešili jsme to nedávno doma a i když by manžel chtěl, letos mi bylo 35 a ne děkuji. Nemluvě o tom, že je to narušitel a proč bychom to měli snášet, když už máme relativně svůj klid.
No a v neposlední řadě, udělat to svému dítěti...ne, mít tak starou mámu je přímo odporné. Jen jedna ze sta skutečně zůstává mladistvá, nejen fyzicky, ale i duševně.

Když už se to dítě narodí, tak ho samozřejmě bude člověk milovat a litovat nebude. Ale pokud můžu přidat svou zkušenost: moje mamka měla mou sestru ve 20, mě ve 25 a bráchu ve 40. Když otěhotněla, všichni jsme ji to rozmlouvali. My se sestrou hlavně proto, že jsme se bály o její zdravotní stav. Dneska bysme samozřejmě bráchu nedaly, ale když vidím, kolik to mateřství dnes ve 48 stojí úsilí, tak myslím, že to bylo už opravdu pozdě. V tuto chvíli už mohla mít svůj klídek, mohla se věnovat sama sobě, užívat si sestřiných dětí, mohla si konečně odpočinout atd. Místo toho tráví hodně času tím, že se s malým bráchou učí + ke všemu je můj malý sourozenec docela "vybijokno", takže si s ním ještě užijeme. Ke všemu už ta výchova není tak důsledná jak by být měla. Na spoustu věcí už mamka v tomto ohledu rezignovala. Bratra miluju, ale mamku taky a v jejím zájmu bych volila potrat.

Mamka měla po 10-ti letech snažení 1. dítě v 32 letech. Byl to velmi komplikovaný porod v 7. měsíci těhotenství a byla po porodu dokonce v kómatu. Řekli jí, že pokud znovu otěhotní, nejspíš to nepřežije...
Po 8-mi letech se to stalo a porodila bez problémů mého bratra. Vždy chtěli s taťkou velkou rodinu, tudíž jsem se o 2 roky později narodila já a poté opět po 2 letech(mamace bylo 44!) zjistila, že je těhotná a narodil se mladší bratr. Právě v tomto věku už se opravdu rozhodovala, zda si dítě nechat-nechala. Jsme šťastná rodina, letos i ten nejmladší dospělý a mamka jde do důchodu Naši nás milují, finančně zajistili 4 děti, ale obětovali pro nás opravdu všechno.
Teď už jim ale zdraví úplně na 100 % neslouží, ale říkají, že si mládí užili dost(dobu, kdy se o nás snažili). A jsou modernější než většina rodičů ve 30-ti
Jako jejich dítě jsem na své rodiče opravdu pyšná!
Samozřejmě je to úplně jiná situace, než ta vaše...

hihi, to je hezký výraz! já jim většinou říkám škodíci.. No, já mám tři děti, ve 20, v 33, a 35 letech a pravda je, že klidu nemám ani trochu. Ti mrňaví zlobí, velkej se nechce učit.Takže občas mám chuť je všechny vyházet oknem ..Ale nedala bych je ani za nic. Strašně je miluju a bez nich bych si to vůbec neuměla představit. A to nejsem nijak úzkostlivá matka, mám tolik aktivit, že se z toho někdy můžu zbláznit. Ale rodina je pro mě to úplně nejvíc, to, co mě pohání a motivuje.. Za mě : děti jsou dar !

Mamča mě měla v 35-ti byla jsem její 4tý dítě a moje ségra teď v 38 čeká první, za mě věk nerozhoduje pokud se zadaří a dítě je zdravé. Vzhledem k tomu že už děti máš, by i porod mohl být v pohodě. Akorát to asi bude náročnější, že v 25, 30 má člověk víc energie třeba. Záleží jestli po tom dítěti toužíš nebo ne.