Misopedie - jak řešit?

Je to stejné, jako když si muž sadista uvědomí své sklony, že jeho představy a touhy jsou už mimo normu a jde se dobrovolně léčit ještě než něco udělá. Chce to velkou odvahu, protože i mezi odborníky se stká se spoustou opovržení, odsouzení a zhnusení.
Je totiž hodně těžké pochopit, že je to vrozená porucha, dispozice, kterou nejde změnit, jen tlumit, a kterou si člověk sám nevybral.

A že se chce léčit hlavně kvůli sobě, aby\ se nedostala do problémů a do vězení? Je to divné? Fakt není.
Každému jde v prvé řadě o sebe. Ani jeden z nás není výjimkou. A je to tak v pořádku, protože kdyby nám na sobě nezáleželo, dávno vymřeme na nedostatek pudu sebezáchovy.

Reaguji na Adka: Jako obvykle naprosto souhlasím s každým slovem!

Příspěvek Padlého Anděla jsem si přečetla hned poté, co byl napsán, ale říkala jsem si "však on to někdo napíše za mě" - a stalo se, vyjádřily jste to přesně!

Reaguji na kaa: Ber to tak, že každý z nás má jinou psychiku a jsou věci, ve kterých se lišíme. Na pocit zlosti reagujeme jinak, někdo nadává, někdo do něčeho kopne, někdo dokáže být racionální a vybije vztek třeba sportem. TaraKar to určitě dělá také, jen si k tomu představí něco, co se ti nelíbí, ale je to jen představa. Když jsem opravdu ponížená, vytočená a vzteky bez sebe já (není to každý týden, ale jednou za čas k tomu dojde), automaticky a nezáměrně si představím, že tomu, kdo mi ublížil, šlápnu těžkou botou na obličej. Dobré, že? A ve skutečnosti je to se mnou tak, že tak akorát strašně zrudnu a rozbrečím se.

TaraKar může být moc fajn a milá holka a třeba ji některá slečna z Omlazení zná, jen má tuto představu a nesprávně reaguje na děti - nevybrala si to, naopak z toho má strach!
Uvědomuje si, že by měla svou situaci řešit a také si uvědomuje proč, co se může stát.

Řeknu to tvrdě, ale podle mě je takový člověk podstatně méně nebezpečný, než hlupák, který nechává dvouleté dítě samotné na zahradě nebo jinde a my pak čteme, jak se drobek utopil v zahradním jezírku, někam vylezl a při pádu se smrtelně zranil nebo že ho roztrhal ho sousedův pes, který v něm bez doprovodu viděl snadnou kořist...

Ne. Proto jsem jí psala, ať se jde léčit hned. Než se něco stane. Pokud by se na léčení vykašlala a pak někomu ublížila - dívala bych se na to jinak, to mi věř.

Reaguji na Red_fire:

Moc hezky formulováno!

Souhlasím! Chodím na procházky se psem kolem takové restaurace se zahrádkou, kde v létě sedí matky u piva a mají sebou malé děti, kterých si vůbec nevšímají! Loni jsem jedné přivedla malé dítě - odhadem mu mohly být tak 3 roky, které sedělo a hrálo si uprostřed silnice! A s ní to pak ani nehlo, spíše se naopak tvářila, že ji obtěžuji.

Mazec! Přesně to jsem myslela - jsem pokorná a vím, že neštěstí se může stát během chviličky a člověk toho lituje celý život, děti se opravdu nedají uhlídat, byť se rodič snaží, ale nad tímto jednáním zůstává rozum stát...

Povídej mi o tom! A podotýkám, že vypadala jako "slušný člověk", žádná alkoholička nebo asociál. A nedávno tam byl u lavičky před vchodem uvázaný velký pes, který evidentně vyhlížel majitele a byl dost nervózní a malé dítě si s ním chtělo hrát, bylo vidět, že se to tomu psovi hrubě nelíbí a že nechybí moc, aby se po dítěti ohnal, tak jsem se tam zase šla ptát, komu to dítě patří a opět se matka zvedla dost neochotně a otráveně! Jen jsem zírala.

Teda ty se mi asi zdáš...
Proč bych měla být nebezpečná já?
Jsem to snad já kdo tady psal o házení miminem o zeď?Nejsem.
Já jen nenávidím,když má někdo potřebu ubližovat tvorům co se nemůžou bránit ať už zvířatům nebo malým dětem.
Ale to ty asi dle toho cos mi napsala nejsi schopna pochopit a budeš raději stát na straně psychopata

Reaguji na Padlý Anděl: Mě se taky nelíbí tvůj nenávistný postoj- zdá se mi že si asi nepochopila, že máš co dočinění s nemocným člověkem - a že házení dětí o zeď není její koníček , ale velmi vážná nemoc za kterou nemůže - ovšem okamžitá návštěva psychiatra je nezbytná.

Divím se, že se TaraKar tak zastáváte. Úplně z jejich příspěvků cítím, že je rozmazlený jedináček, kterého všichni obskakovali a z toho, jak svou "úchylku" popisuje ji jde jen o sebe (abych neměla vztek, aby mi ve vězení neublížili, jen já, já , já, jenom já). Nechápu, proč říká kamarádce v metru, že by hodila dítě do kolejiště, tak se snad má ovládnout, nechat si to pro sebe nebo prostě odejít. S touhle úchylkou by měla ustupovat ona, ne maminky s dětmi. Na druhou stranu je chválihodné, že s tím něco chce udělat, ale to bude MUSET zajít k odborníkovi, tady ji nikdo nepomůže.

To může být součástí poruchy osobnosti. Tím se jí nezastávám, taky to z jejích příspěvků cítím. Ale pro ní je ona sama tou největší motivací, proč se léčit (nenávidí děti, takže jejich ochrana pro ní motivací ani být nemůže) a že je opravdu velká! Kdyby se něco stalo, odsoudila by jí celá společnost a dostala by se na její samotné dno, níže než feťáci, zloději i vrazi. Ublížit/zabít malé dítě se prostě neodpouští.

To je pravda. A to hned. Docela by mě zajímalo zda opravdu k odborníkovi šla nebo se alespoň objednala.

Reaguji na Padlý Anděl:
Když jí tu budeš nadávat, tak ničemu nepomůžeš. Každému - zdravému - člověku je zabíjení (nejen) kojenců a malých dětí odporné stejně jako tobě! Nezastáváme se jí, jen jí radíme, že musí zajít k oborníkovi. To je jediná věc, která může zabránit nějakému velkému neštěstí a i zakladatelce samotné.

Reaguji na pedagogus:
Nevěděla jsem, jak formulovat můj dojem ,ale vám se to povedlo i za mně...

A to jsi ještě nikam nezašla?

Je celá řada fóbií a psychických nemocí nad kterými zůstává druhým rozum stát. Ale psychika je prostě svinst.vo a člověk za to nemůže. Pokud si ale svůj problém uvědomuje, tak je to jedině dobře a dá se s tím něco dělat. Tohle určitě není nevyřešitelný problém a psycholog (psychiatr) by pomohl - našel příčinu, rozšifroval kde se to bere a řešil vhodnou léčbu.

Na dotaz k zakladatelce - nikoho takového neznám, asi to bude celkem ojedinělé, ale pokud to má svůj název, tak to musí mít i svou léčbu a postup.

No jo, a teď zbývá už jen to hlavní-
vyhledat pomoc. Už jsi v tomto směru něco podnikla?
Fakt nestačí jen konstatovat, že máš poruchu, to samo o sobě Ti nepomůže.
Takže držím pěsti a přeju odvahu k tomu psychiatrovi dojít co nejdříve.

Všimla jsem si, že tady na omlazení jsou děti něco zbytečného a obtěžujícího, takže mě snad ani nepřekvapuje kolik pochopení dáváte najevo směrem k zakladatelce. Docela by mě ale zajímalo, jestli byste byly tak chápavé ve chvíli, kdy by napsala, že má choutky rozčtvrtit psa, podpálit útulek...prostě týrat zvířata. To byste jí, hádám, daly pěknou sodu, označily ji za zrůdu, co nemá ráda lidi, protože kdo nemá rád zvířátka je nějak celkově vadný.
Nechápu, co tady zakladatelka řeší. Normálně by člověk šel za psychiatrem, tady jí nikdo terapii neposkytne. Osobně mám trochu pocit, že téma je fake a má jen vzbudit emoce.

Ale to přeci není o žádném pochopení, všechny jsme se tu shodly, že má vážný psychický problém a měla by navštívit odborníka a začít to řešit. Nevidím řešení v tom, začít ji tu urážet a napadat. Co by to vyřešilo, kdybychom jí tu začaly nadávat do zrůd? Akorát by jí to mohlo odradit od návštěvy psychologa s tím, že by se setkala se stejnou reakcí. A bylo by to zbytečně kontraproduktivní.

Ano, poradila bych jí to samé.