Reaguji na TaraKar:
Nejlepší bude, když to téma uzavřeš a znovu jej otevři třeba příští týden a připiš,
co na to odborník... Zajímá mě to.
Cituji martinam: Není tak důležité, co si myslíme o její diagnoze.
Tak za diagnozu to schovala ona preventivně hned v prvním příspěvku, aby vzbudila lítost, což se jí povedlo. Pak přitvrdila a v rámci dalších reakcí se trochu umírnila a teď se nás snaží zastrašit a vyvolat v nás vinu.
"Já jsem Vám to říkala a jestli mi nevěříte/nebudete mě litovat/rozmlouvat mi to, tak to vážně udělám"
Je to fake (kamarádce řekne, že by hodila mimino do nástupiště a ta to bere jako srandu a vnímá ji jako milou, ha, ha, ha), ale místo psychiatra rovnou zavřít do blázince a zakázat net.
Cituji TaraKar: Mimina jsou pro mě odpornější než hmyz, na který jsem celkem alergická. Jsou pro mě na úrovni mouchy, kterou zabiju plácačkou, jen s tím rozdílem, že u mimina bych z toho navíc měla radost.
Já se zakladatelky nezastávám, její myšlenky se mi příčí, mám hrůzu z toho, že by jednou svoje myšlenky mohla uvést v realitu. Je mi z toho opravdu zle. Ale nebudu na ní hnusná, budu se snažit ji povzbudit a doufat, že ji to přiměje k návštěvě odborníka. Na dálku po internetu se moc věcí dělat nedá. Dá se pouze doporučit návštěva psychiatra a doufat, že uživatelka to udělá. Nehodlám se tu do ní pouštět, aby se pak vyděsila, že doktor na ní bude hnusný, nikam pak nešla a jednou něco udělala nějakému dítěti. Příčí se mi všechny nemoci, při kterých je v "ohrožení" kdokoli jiný, než sám nemocný. Nerozlišuju, jestli chce vraždit dospělé, děti, zneužívat apod. Jen chci, aby šla k odborníkovi a "dala" nám tak tu šanci, že to nikdy neudělá.
Princip vzniku této poruchy a její projevy jsou naprosto stejné jako například u arachnofobie a dalších. Pocity postižených jsou obdobné, oni sami namůžou svoje vnímání nijak ovlivnit a korigovat bez odborné pomoci. Je pochopitelné, že společenská únosnost a tolerance je nastavena v těchto případech velice odlišně. Pro zajímavost si zkuste najít témata tady na Omlazení, která se vztahují právě k odporu k pavoukům. Tam si přispěvatelky vyměňují návody, jak pro ně samotné (čili nikoli s ohledem na pavouka) co nejméně "bolestně" pavouka zlikvidovat, další s nimi sympatizují atd.
Tady se mnohé rozhořčujete, že je zakladatelka nemorální, nevychovaná nebo sobecká. Nikoli, ona má především zásadní problém, který pro ni samotnou znamená osobní tragédii (ochuzení ženy o mateřské city) a v určitém případě samozřejmě i možnost ohrožení okolí.Nedokážu na dálku posoudit, jestli touto poruchou opravdu trpí, anebo ne a jedná se jiný problém, to je otázka klinického vyšetření. Každopádně se jedná o závažnou věc, kterou ale ona sama chce řešit. Veškeré výpady "spravedlivě" rozhořčených milovnic všech bezbranných tvorů jsou zde absolutně nemístné.
Tolik fakta, dále zde nebudu reagovat.
Přečetla jsem si, kam se tato diskuze ubrala od včerejšího odpoledne a nestačím se divit. Podle mě opravdu nemá smysl v tomto tématu pokračovat a dohadovat se, jestli je dotyčná slečna opravu psychicky nemocná anebo jen neuvěřitelně krutá. Svůj názor už psát nebudu, nevidím v tom žádný smysl. Nečekejte ale, že nad ní odborník vynese po prvním setkání nějakou diagnózu. Někdo tady napsal, že odborník ji těch krutých myšlenek zbaví - nebuďte naivní, takto to nefunguje. Třeba ji může naučit nějak to v sobě potlačovat (pokud by o to hodně stála a opravdu by spolupracovala, a i tak by to byl určitě běh na dlouhou trať - nezapomeňte, že slečna psala, že to takhle cítí od dětství), ale že by to z ní někdo kompletně vymazal, to asi těžko.
Cituji martinam: To už by seděla ve vězení a možná byla mrtvá, spoluvězenkyně by jí umlátily...
Já jsem nepsala, že někoho zabila, trápit děcka a dělat si tím dobře můžeš i bez toho, aby se na to přišlo.
Cituji noranora: Princip vzniku této poruchy a její projevy jsou naprosto stejné jako například u arachnofobie a dalších.
To těžko, fobie je chorobný strach, ne nenávist a poslední, co chce člověk s arachnofobií udělat, je chytat pavouka a trhat mu nožičky, to by radši vyskočil z okna. Pokud ti dělá fyzicky dobře někomu/něčemu ubližovat, netrpíš fobií, ale jsi sadista.
Cituji ILChazz: Pokud ti dělá fyzicky dobře někomu/něčemu ubližovat, netrpíš fobií, ale jsi sadista.
S tímto názorem plně souhlasím
No a když se zakladatelka koukne na své fotky z dětství,taky pociťuje odpor,nenávist ,chuť ublížit?Každopádně vyšetření u psychiatra neuškodí..
Jako pardon, ale jsi nemocná a já osobně bych tě někam zavřela a nevypouštěla mezi lidi. Je to nechutné, agresivní, sadistické. Je mi z toho k blití. Děti můžou být nevychovaní spratci, ale nikdy by člověk neměl pociťovat touhu jim něco udělat, nedejbože je zabít. Stejně tak zdravý člověk nepůjde a nehodí do kolejiště kočku, psa, králíka apod.
Bezobratlé, pavouky apod. vynechávám.Srovnat dítě a pavouka taky zavání nějakým lehkým rozdílem životních priorit.
Myslím, že pokud je to teda pravda a zakladatelka to tak cítí, tak i sama musí z těchto pocitů být vystrašená....
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.