Ježiš, to je strašidelný.... Rozhodně ale navštiv odborníka... Oni jsou zvyklý na různý "nemoci", takže tě za to nebude odsuzovat... Je od toho,aby ti pomohl...
Cituji Erinka: Moc nevím, co tu od nás chceš slyšet
Psala jsem to v úvodním příspěvku.
Cituji TaraKar: Setkali jste se někdy u někoho s touto poruchou?
Protože mi připadá, že jsem snad jediná na světě, všechny holky v mém věku jsou z mimin připos.... A taky mě zajímá názor nezaujatých cizích lidí. Když někomu řeknu, co se mi děje v hlavě pokud vidím mimino, všichni to berou jen jako legraci a ani je nenapadne, že bych to mohla myslet vážně.
Já teda nejsem a nikdy jsem nebyla s mimin připosr... (je mi 33),ale že bych je až takhle nenáviděla, to ne. Mám kamarádku,která taky děti nemusí,ale představy jako ty teda nemá. O tom jsem nikdy neslyšela...
Cituji Juu: O tom jsem nikdy neslyšela...
To je přesně ono, nikdo si to nedokáže ani představit, že je něco takového vůbec možné. Když jedu s nějakou kamarádkou v metru, nastoupí holka s kočárkem, tak řeknu třeba "hodila bych to mimino do kolejiště" a myslím to naprosto vážně, jenže ona se jen uchichtne, že si zase dělám legraci a ani ve snu ji nenapadne, že kdybych mohla, opravdu to udělám.
Cituji Juu: Mám kamarádku,která taky děti nemusí
já mám dvě kamarádky, kterým je přes 30, žijí ve spokojeném vztahu, jejich partneři děti chtějí, ale ony ani za nic...děti jim nejsou blízké, ale není to takhle vyhrocené
Cituji Juu: O tom jsem nikdy neslyšela...
já jsem o tom něco četla, ale neznám nikoho skutečného, kdo by tím trpěl - bohužel je to opravdu případ pro psychologa, resp. psychiatra
- jen si nejsem jistá, jestli je to zrovna misopedie, protože ta by se měla týkat dětí vlastních, nikoli obecně všech - ale to teď není podstatné
Cituji Erinka: Jsem zvědavá, kdy se tu objeví karkulkaR...
třeba je to jedna a tatáž osoba, ty nicky jsou si svým způsobem podobné
Cituji Jully: třeba je to jedna a tatáž osoba, ty nicky jsou si svým způsobem podobné
Aniž bych se chtěla karkulky dotknout, příspěvky Tary jsou mnohem kultivovanější a srozumitelné - karkulka nepoužívá interpunkci...
Abych nebyla off-topic, opravdu souhlasím s holkama, psycholog a následně možná i psychiatr jsou jediní, kdo by mohli pomoci. Každopádně oceňuji tvou statečnost a chuť se problému postavit, i když to dost možná nebude jednoduché
Cituji Red_fire: Každopádně oceňuji tvou statečnost a chuť se problému postavit, i když to dost možná nebude jednoduché
Děkuju. Ono je dost ubíjející, když mi NIKDO nevěří, maximálně jen řekne "tak nemáš ráda děti, a co". Upřímně, taky se dost děsím toho, že když navštívím psychologa/psychiatra, rovnou mě nechá zavřít do blázince
Cituji TaraKar: ono něco jiného je napsat do anonymní diskuze a nebo říct osobně
To je jasný, ale ty potřebuješ pomoc. A psychiatři od toho jsou, aby pomáhali lidem, kteří mají psychické problémy. Jednou jsem viděla pořad v TV o chlapíkovi, který trpěl nekrofilním sadismem a prostě zašel k psychiatrovi dřív než svoje choutky uskutečnil. Mě to teda přijde dost vážné a nebezpečné.
Cituji TaraKar: Upřímně, taky se dost děsím toho, že když navštívím psychologa/psychiatra, rovnou mě nechá zavřít do blázince
Věřím, že to se nestane. Všechny dobře víme, že existují třeba pedofilní sadisté - u nich je to spíše o sexuálním násilí, ale ani takoví rozhodně nejsou, jak říkáš, rovnou zavíráni do blázince.
A třeba zjistíš, že je v tobě opravdu jen nějaký blok, nějaká schovaná vzpomínka, která tě k tomu nutí a po terapii (napadá mě psychoterapie kombinovaná s medikamenty) budeš mít k dětem zcela zdravý vztah...
Reaguji na TaraKar:
Rozhodně tě do blázince nezavřou - nejsi nebezpečná sobě a zatím si neudělala nic okolí, nemohou tě zavřít "preventivně"
Ale určitě za nějakým psychologem zajdi, uvidíš co ti řekne, když se ti nebude zdát nebo cokoliv tak už tam znovu jít nemusíš, hlavně to začni řešit. Teď se tu na mě asi všichni sesypou, ale i kdyby si v budoucnu nedej bože "něco" udělala bude ti k dobru, že si svou "nemoc" chtěla řešit. Podle mě ti psycholog pomůže když ne vyléčit tak rozhodně pochopit co se děje. Držím palce a přeju pevné nervy a odhodlání.
Přijde mi to zvláštní ... Jakej je přesně tvuj problém? Pokud ti vaděj, tak je ignoruj, jak je vidět tak to zvládáš, když píšeš že máš chut i někomu něco udělat, ale naštěstí jsi to neudělala. Prostě bych se snažila s dětmi nepřijít do kontaktu...
Cituji Martinice: Jakej je přesně tvuj problém? Pokud ti vaděj, tak je ignoruj
Četla jsi vůbec ty příspěvky? Ano, pokud někomu u dětí vadí, že brečí v metru, tak to může ignorovat nebo tam třeba nenastoupit, ale pokud si někdo už od dětství při pohledu na dítě představuje, jak by mu ublížilo, tak by to asi měl řešit. Docela chápu, že to zakladatelku děsí a je dobře, že se tím zabývá.
Cituji biimba: Teď se tu na mě asi všichni sesypou, ale i kdyby si v budoucnu nedej bože "něco" udělala bude ti k dobru, že si svou "nemoc" chtěla řešit
No, k dobru. To už pak nikoho nezajímá. Tohle vážně není pr_del.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.