Matka má milence

To je opravdu inteligentní příspěvek.
Proč podsouváš kiky, že je zamilovaná do otce, to fakt nechápu.

Proboha, vždyť je to její máma a táta, tak jaképak, že na to nemá právo?!

Jde o to, jaký mají vztah mezi sesbou matka a dcera....já bych šla z mamkou a zeptala se, ale zároven ji ujistila, že to nepůjdu bežet hlásit tatkovi a že pokud to chce dělat, tak at to dělá tak, at o tom bud nikdo neví včetně mě a rodiny a nebo at se k tomu postaví čelem a vyřeší si to....ale rozhodně si stojím za tím, že do jejich vztahu dětem nic není....neznáme okolnosti a nemáme to prožité, nevíme, proč to udělali a víš, ono je snadné někoho odsoudit,ale každý se mění, mění se i názory na život atd, čím jsi starší, vnímáš věci jinak....a tohle je dle mého názoru jen mezi nima....navíc, co si pomůže? Půjde za milencem a ten na ní dá? To je k smíchu...neznáme vztah ani podrobnosti rodičů, já si stojím za tím, maximálně si promluvit s mamkou, ale ne ji vydírat, at si to vyřeší a nebo utíkat za tatkou a hlásit....ale je to můj názor a já si myslím, že nejlepší, ale každá jsme jiná a chápu, že každá na to máme jiný pohled,,,,já se dívám víc i do budoucnosti, nechtěla bych žít s pocitem, že jsme se pletla a něco řekla, co vidím, třeba jen já ze svého pohledu jinak, než ve skutečnosti je a že kvůli tomu jsem udělala zle....neříkám, kdyby mamka veřejně se s někým stýkala a všichni to věděli a viděla bych, že je otázkou času, než se to donese tatkovi, sedla bych si s mamkou a řekla, že to všichni vědí, at si s tatkou nějak promluví atd....ale já bych to tak udělala i kdyby se to týkalo tatky a mamka by byla podváděná....podle mě....mého usudku....ono záleží na dalších okolnostech, ale v závěru tím že to řekneš tomu druhému, tím jim ve vztahu určitě nepomůže....a jak jsme psala, já bych ani jednoho hned neodsuzovala...

Nechci být nepříjemná - ano je to její matka a otec, ale ona je dospělá (21let) a měla by si žít svůj život a neřešit život rodičů. Vždy vidíš situaci jinak ,když je ti 20let a jinak, když už máš svou rodinu, své problémy a možná podobné zkušenosti. Třeba o tom její otec ví (a nechce to řešit), tak nechápu, proč se to tady tak řeší. Matka má milence = mrcha a potvora. To je přece nesmysl. Jde vidět, že ji dcera nesnáší, asi nemají nejlepší vztahy, tak proto to s ní máma třeba ani nechce řešit. Ví, že by ji odsoudila. Nevím, snažím se vžít do situace té matky- třeba žít s jejím otcem taky není med. Dcera může přijít za mamkou, říct jí, že to ví, nebo se jí slušně zeptat, co ji k tomu vedlo....Možná, kdyby měla s mamkou dobré vztahy, tak by jí to vysvětlila už dávno. Mám 2 děti a nedovedu si představit, že by mě takto propírali v diskuzi a odsoudili za to, že chci být šťastná.

právě....

Mě je 26let a já bych nešla a nežalovala jak malá holka, ale podle mě by se měla chovat dospěle....my neznáme a ani nám nepřísluší odsoudit člověka za to, že má milence/milenku...a proč taky? Vždyt to je mezi nima, já jako dcera nemůžu odsoudit mamku, neprožila jsem si s tatkou 27let a to samé naopak, nemůžu soudit tatku...jsou spolu, tak jim to asi i tak vyhovuje, nechápu, proč bych se do toho měla plést....maximálně si sednout a promluvut s rodičem, pokud s ním mám vztah v pohodě....a tohle je mezi nima...jestliže rodina jinak funguje, já se chci vracet k našim a slavit vánoce, narozky, svátky atd společně...a jestli je jim dobře spolu,ale zároven má každý někoho...je to jejich věc...mě nepřísluší se v tom štourat a hodnotit, zda je to správně a nebo špatně....rzdíl je, když o tom všichni veřejně vědí....já s nevěrou nesouhlasím...ale nedokážu si představit, jak by mi bylo, když by za mnou moje dítě přišlo a řeklo, že mi je manžel nevěrný...to musí být strašné, pokud to nevím a pokud to vím, tak mi bude dost trapně a přestože bych to do ted nechtěla řešit, tak bych asi nemohla dělat, jako že to nevím....klesla bych u partnera atd....

já jsem proto nic neřešit a neříkat, nechat je, až oni sami dozrají na to, pokud dozrají, ať si to vyřeší....

rattty
áno, prikláňam sa k rattty.
Mám tu už príspevok, tak možno vieš, ktorá som to.
Keby sa niekto nezainteresovaný mohol pozrieť k nám do domácnosti, tiež by videl občas fúriu, ako si nazvala mamku /teda myslím/. Tiež mi zopárkrát rupli nervy. Naposledy včera. Bohužiaľ. Môj muž je veľmi milý, príjemný, aj na vzhľad aj chovaním. Čiže pre toho "diváka" by mohol pôsobiť ako submisívny, ušlapnutý človek, skoro chudák, v tom zmysle, že čo si to k nemu dovoľujem. Veď on chce len pokoj, "normálne" žiť. No a to je podstata veci. Neviem sa vyrovnať s daným stavom, prevažne to zvládam, ale prídu chvíle, kedy nie. Pochopila si? Ešte zopakujem: budem mať 52, deti už z domu.

otakara
písnu do SZ

odpoveď som formulovala samozrejme pre Kiky, ale súhlas som chcela vyjadriť s rattty, pardón, keby bolo prípadné nedorozumenie.
Raz som sa kdesi "neopatrne" vyjadrila, že je vidieť, ktorí prispievatelia sú tzv. teoretici a ktorí si už čo-to prežili v živote. To bola spŕška odporu na mňa! Vôbec som to vtedy nemyslela hanlivo.
Preto každý, kto chce vyjadriť súhlas či nesúhlas s nejakým prispievateľom, nech si poriadne, ozaj poriadne prečíta najprv príspevok a potom sa vyjadrí. Veď sme ľudia veľmi rôzni, z rôzneho sociálneho prostredia, nemôžeme byť ako podľa šablóny.

Je vidět, že ste si tím asi neprošly...Já si držela od obou rodičů určitý odstup už od mala, takže nejsem ani do jednoho ,,zamilovaná"...jen si nedokážu představit rozvod, dělění majetku atd...a nejhorší by na tom bylo to, že u nás v rodině není nikdo, kdo by byl rozvedený...

rover: dospěá sice jsem, ale studuji vyokou školu a na rodičích jsem finančně závislá jelikož mi nechtějí dovolit přestoupit na kombinovanou formu...takže s tím osamostatněním to zas tak jednoduché není...

kiky
Kiky, pozri si, prosím, moje príspevky.
Mám deti vo veku 26 a 31 rokov. Tie roky, keď deti vyrastali, som sa snažila o normálnu úplnu rodinu, preto som sa nerozviedla. Prežité mám dosť...
Nechcem sa rozpisovať viac, aj sama by som mala pocit, že tu moc o sebe píšem, je to tvoja téma, len som chcela prispieť a nerozpisovať svoj problém.

Já jsem to pochopila, že studuješ a rodiče tě živí, to ale nemění nic na tom, že jsi dospělá. Já jsem si kdysi prožila naprosto to stejné co ty, tak si myslím, že rady jsou na místě. Já se zachovala podobně jako ty- odsoudila matku a byla to chyba. Když mi bylo 10let můj otec měl obrovský úlet (jen jeden) ale z úletu vzniklo dítě (moje sestra, kterou jsem nikdy neviděla), moje matka se to dozvěděla po dvou letech (jáv té době 12let, moje sestra 20let- studivala VŠ). Zachovala klid, nikdy se nerozvedla (jen k vůli nám), tiše se trápila a žila vedle někoho, kdo ji ponížil a ublížil. Když jsem vyrostla (17let) našla si máma přítele a začla si užívat. V té době jsem vůbec nic nechápala, otec byl pro mě chudák a matka mrcha. Vztahy s mámou se zhoršily.Ve 19ti jsem otěhotněla a ve 21letech se rozváděla. Teprve v této době mi máma řekla, co se tehdy stalo. Dnes vím, že jsem ji odsoudila neprávem, vše jsme si už dávno vyříkaly a máme úžasný vztah. Dnes je mi 32let, mám 2 děti, jeden rozvod a pochopila jsem, co pro mě a ségru máma vše udělala......Zkus si s ní promluvit v klidu, nevyčítat, nekázat, neřešit- je to opravdu těžké- třeba jednou budeš ve stejné situaci.

rover

to je přesně ono, co jsem chtěla napsat....výstižné....my do toho vztahu nikdy 100% nevidíme....

klobouk dolů....krásné napsané a vystižené....a že jsi to vše takhle přiznala i to, že jsi odsoudila mamku atd....máš můj obdiv.

Naproso mi mluvíš z duše, takto jsem to i já myslela

Mě přijde, že tohle tu nikdo netvrdí, ale jde právě o to aby to tak neviděla ta dcera, tedy zakladatelka diskuze - a proto mi přijde nejlepší řešení si s maminkou sednout a nějak si to ujasnit - ne maminku odsuzovat nebo poučeovat nebo jí do toho kecat, ale spíš aby ten rozhovor vedl k tomu, že dcera pochopí co k otmu maminku vede a a případně jí na to sama řekne svůj názor.

rattty
Díky. Nejsem na sebe pyšná, ale bylo mi 17let- hloupá, naivní....Dnes člověk vidí vše jinak. Jsem matka (snad dobrá) a nerada bych, aby mě děti odsoudili za něco, co bych udělala - už koukám na život jinak- jednou jsem rozvedená- 11let žiju s novým mužem a stojím pevně na zemi- neodsuzuji nikoho, žádnou nevěru- nic- protože mi to nepřísluší.