Máte kamarádku, které se se vším svěřujete?

Nemám. A ani nikdy asi nebude. Příde mi, že jim to vždycky bylo jedno, tak to už neřešim a nic neříkám. Když už, tak se svěřím kamarádovi, kterýho vůbec neznám ( už 4 roky si píšem), ale víme o sobě všechno a nebo mamině.

Mám jednu takovou, se kterou si říkáme úplně všechno. Navzájem se podporujeme, pomáháme si a radíme. Známe se už od narození

Tyjo, to je dobrý, s někým si takhle psát, ale osobně se neznat...

mám dvě skvělé kamarádky, jednu znám už skoro čtyři roky a je to úžasná bytost, které můžu říct všechno a ona mě vyslechne, podpoří, poradí, je s ní sranda, chodíme na vínko, cvičit, čas od času do divadla, na koncert, venčit psa, mlsat do restaurací atd druhou kamarádku jsem poznala v práci přibližně před půl rokem a je to hrozně hodná a kvalitní osobnost s nezaměnitelným smyslem pro humor i za tak krátkou dobu jsme se stihly hodně sblížit jsem ráda, že je obě mám
potom mám ještě jednu kamarádku dokonce ze ZŠ, chodily jsme spolu i na gympl a pak se obě přestěhovaly do Prahy, známe se už skoro deset let a prošly jsme si za tu dobu vážně vším...jsme každá naprosto jiná, zpravidla co mně se líbí ona nesnáší, co jí chutná já nejím atd je to děsně zvláštní vztah a bohužel kvůli její vytíženosti se teď už moc nevídáme, ale je to pro mě rozhodně cenný přátelství a vlastně můj nejdelší "vztah" v životě

Taky mám takhle jednu vrbu píšem si už tak 8 let ani nebydlí moc daleko, ale mě nijak neláká se sejít, takhle mi to vyhovuje

Mám dvě.

Mám kamarádky,ale stejně si svoje tajemství a intimní informace nechávám pro sebe.Určitě by se mi nelíbilo, aby o mě někdo věděl absolutně všechno a já se bála, že to dotyčná zneužije nebo pošle dál...soukromí si chráním a určitě neroztrubuji po kamarádkách.Když se potřebuji svěřit, tak od toho tu mám mamku nebo manžela.

Měla jsem nejlepší kamarada,kteremu jsem se svěřovala se snad se všim...bohužel to ,ale skončilo:/...jinak cely život se sveřuji svemu dvojčeti

Nejsem moc tichá ale s intimnostma atd.. se nesvěřuju vůbec nikomu, takové ty zážitky nebo poznatky to jo ale toť vše co s kámoškama/sestrou/mamkou sdílím. Nechci riskovat nějaký krach přátelství nebo cokoliv co se může stát aby se někdo dověděl to co neměl D

Mám. Chodili jsme spolu už do jeslí a kamarádit jsme se začaly v MŠ, takže jsme kamarádky už skoro 30let. I když jsem se přestěhovala, tak se stále navštěvujeme, voláme, chodíme pařit. Víme o sobě navzájem absolutně vše, zažili jsme spolu spoustu radostí i starostí. Dokážeme si pomáhat, když je nějaký opravdu velký problém, můžeme jedna druhé kdykoliv zavolat a máme v sobě oporu.
Vůbec si nedokážu představit, že bych žádnou kamarádku, které můžu říct cokoliv, neměla. Já mám dalších x kamarádek ať v místě bydliště nebo různě po ČR a tak asi 3 se můžu absolutně se vším svěřit, jsou to opět holčiny, co pomůžou, poradí kdykoliv je potřeba.
Manželovi přece nemůžu říct vše, nepochopí "holčičí" věci, nemůžu s ním probrat určité vztahové věci, co řeší jen ženské a pod...

Mám jednu, u které vim že jí můžu říct všechno.. Pak se svěřuju sestře.. a když se to netýká přítele Tak vše řikám přítelovi.

Mám to naprosto stejně, taky je mojí největší vrbou kamarád, se kterým si už několik let píšeme, ale párkrát už jsme se viděli, občas se navštěvujeme

Pak pochopilteně přítel nebo kamarádka, ale "dálková vrba" má nespornou výhodu, že obvykle nemáte společné známé nikdo se to nedozví

Mám kamarádku,které můžu říci takřka cokoli. Známe se 10 let. Říkám jí 90% mého života. Těch 10% neříkám nikomu.

Ne. Adeptka by byla, známe se 9 let, ale

Nejsem svěřovací typ

Reaguji na Tifi: Přesně tak, už několikrát jsem se chtěli sejít. Ale bojim se, že tím se vytrátí takovéto kouzlo.