Pokaždé, když se pohádáme, tak mám strašnou chuť ho ,setřít, tím, že ho pošlu ,někam, Máte to tak taky některá? ale mě zambrzdí to, že vím že je to prostě zlato
Reaguji na danca187:
To si piš.
Už celých 19 let!
Ale je to přesně jak píšeš - zabrzdí mě to, že vím, že je to prostě zlato.
Reaguji na True:
Uuuf..už jsem si myslela, že to není normální
Občas jo. Ale vím, že by to byla největší chyba. Ale zrovna minulý týden u smažení řízků jsme se nemohli dohodnout jestli už je řížek dostatečně osmažen (obrovský problém tak mu říkám - tak když se neshodneme ani na barvě řízku, tak to nemá cenu. A on na to- fajn, tak si sníš svůj syrovej řízek , sbalíš si kufr, já Ti budu ještě tak hodnej, že Ti dám jeden řízek na cestu mezi chleba, abys cestou neměla hlad a můžeš jít. A já fajn - a ty si tady můžeš smažit řízky až do černa. Asi pět minut jsme na sebe zuřivě hleděli a pak jsme se začali smát jako blázni, takže asi takto my se "rozcházíme"
Reaguji na kristiana:
Tak teď jsem se opravdu pobavila
Jo, mám občas chuť říct, že je konec! Protože jsem totálně naštvaná ale naštěstí to už umím ovládat a vím, že by mě to hodně mrzelo.
Dříve u bývalých přítelů ano, u současného přítele ne ,ale asi je to dané tím,že spolu hodně mluvíme a relativně málo se hádáme a když už se hádáme tak kvůli blbosti kvůli které by mě nenapadlo se rozcházet
Taky to mám tak, v hádce mě tak rozčílí, že bych ho nejradši někam..ale vím, že bych za 10 minut litovala
Asi ne, nevím, ještě jsme se nepohádali. Ale tohle mě hrozně rozčiluje, jak mi kamarádky vždycky vypráví, že se s protějškem pohádali a už mi klopí jak by se s ním rozešly atd., to mi vážně připadá zvláštní hned takový myšlenky. To by musela být hádka kvůli bůhví čemu, aby mě něco takového napadlo.
Ne, mám chuť ho zmlátit.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.