Když se pohádáte s přítelem, taky máte chuť se s ním rozejít?

ano ale po chvilce vychladnu a je mi líto že mě to vůbec napadlo

Jo tak tak nějak o tom ted přemýšlim

to já jsem na toho svého jednou zhodila křovinořez....

nemám a ani by to nešlo.....rozvádět se nehodlám...

tak já zrovna teď takový stav mám, nejraděj bych si zabalila kufry a šla, jenže nemám kam za pár hodin to už bude jinej pocit ale jsem tvrdohlavá takže dva až několik dnů bude tichá domácnost dokud on nezačne protože já to nějak nedokážu nebo co....chjo. to je život

Tak já přidám ano mám a udělám to, smůla v tom že se druhý den vzbudím a pocit mám úplně jiný ...

Jistě, i prolítnou v hlavě takový ty sprostý slova a hned si představuju, že stimdle člověkem stejně už moc dlouho nebudu.. Ale taky záleží jaká a o čem je ta hádka..

Ne nikdy. I když mě někdy dokáže neskutečně vytočit, ještě jsem nikdy ani na vteřinu nepomyslela na rozchod.

Trošku mi to něco připomíná

jelikož jsme já a přítel hoooodně tvrdohlavý a velcí cholerici (a on je ještě navíc velkej egoista!) - takže se to všechno snadno kloubí a hádáme se poměrně často a myslím, že oba dva často myslíme na to, že bychom se měli rozejít..jenže až vychládneme, taxe obejmem a řeknem si, že se stejně máme rádi, nerozejdeme se a nebudem to řešit

a ještě k tématu - myslím, že i chlapi často myslí po hádce na rozchod...

Reaguji na Cherish:

obdiiiiv

Když jsme s přítelem spolu byli jen krátce, seznámil mě se svým kamarádem a jeho přítelkyní - docela sympatický mladý lidi našeho věku. Seděli jsme v baru, klábosili, pohoda. Najednou se z obyčejný debaty stala výměna názorů těch dvou, co seděli naproti nám. Nešlo o nic závažnýho, jen měl každý jiný názor na naprostou prkotinu. Po asi pěti minutách ona začala z ruky odmontovávat náramek, pak to po něm mrskla, že "když se nedokážou shodnout ani na takový kravině, tak to je KONEC" a vypadla z baru. Já tam seděla s pusou dokořán a oni dva úplně v klidu, že to dělá každej tejden tak dvakrát.
Pro mě děsná škola - opravdu nikdy bych se takhle neztrapnila a neponížila. Pseudorozchody neuznávám, jestli si někdy zabalím kufry, tak definitivně. Takže já slovo ROZCHOD nepoužívám ani v mý hlavě, natož nahlas, má to pro mě nějakou váhu.
A nikdy za těch sedm let, co spolu žijeme jsem na to nepomyslela.

díky

Tak to my jsme úplně stejní, přesto jsem na rozchod nikdy nepomyslela (jak to má on nevím, neptala jsem se, ale doufám, že stejně). Vím, že on je pro mě ten pravý a nesnesu ani představu, že bych o něj přišla, natož myslet na rozchod. Takže se docela divím, kolik holek by se hned rozcházelo.

Reaguji na Cherish:

Reaguji na Leonie: přesně tak sme to měli donedávna s přítelem taky až na ten rozchod opravdu došlo....

Holky taky to znám. S ex se mi to stávalo při hádkách. A teda přijde mi, že jsem pokaždý překročila určitou hranici až se to posunulo na úroveň, že se nechtěl usmiřovat. Takže ač to chápu a znám, tak opravdu pozor na to, aby nezmizela ta úcta, co k tomu druhýmu máte mít. Protože mi to vždycky poposunuli o krok dál.. ten jakoby "rozchod"... až jsem prostě věděla, že to bude jednou naše konečná.

Takže teď si prostě říkám, že se mnou ten člověk být nemusí, tak ho na tu myšlenku nemusim přivádět.