Manželství z rozumu

asi tak

bývalý byl hezoun, ale finančně se totálně neuměl postarat - všechno utrácel za blbosti pro sebe . . . sex na *****, protože byl obdařenej a předpokládal, že jinak se snažit nemusí - takže aktivita z jeho strany svlíknout se, lehnout si a dělej si semnou co chceš .

přítomný je vzhledově normál, ale strašně mi imponuje, jak maká kvůli penězům, pořád se snaží shánět víc . . . příjde z práce a hodiny se věnuje investicím. a to jen proto, aby jsme jako rodina měli všechno, čeho se nám zachce. a já beru jako normál mu za tu dřinu dělat doma všechno po čem zatouží . . . a jsem tak spokojená

jo ale být s někým jen kvůli penězům, že by se mi přímo hnusil to nee na to bych neměla žaludek

ROZUM musí rozhodně spolupracovat...ba dokonce mít hlavní slovo.Můžete si vyznávat lásku desetkrát denně,ale pokud nebude z čeho zaplatit účty,romantika zákonitě dostane trhliny...ovšem nesmíte se navzájem odpuzovat...takže rozum,slušnost,tolerance a ZÁJEM o toho druhého,pak by to mohlo klapnout...

Podle mě od každého kousek. Nejsem typ ženský , která by si řekla: jó ten je zajištěný, toho klofnu. Mě musí mužskej přitahovat. Nedovedu si představit vztah bez vášně, touhy, lásky.

Reaguji na Zimonka: Přesně moje slova

Reaguji na LuckyVerushka:
Já ani pořádně nevím jak na tohle reagovat...rozhodně bych nechtěla žít od výplaty k výplatě ale ani bych nedokázala žít s někým (vzít si někoho) kdyby tam nebyla ta jiskra....Kamarádky na to mohou doplatit a i takový chlap je může podvádět...
Tohle asi nepochopím ale já jsem jiná než tvé kamarádky...svatba mě děsí, děti nechci, a snažím se abych jednou byla schopná postarat se sama o sebe takže hranice 30 let pro mě vlastně nic neznamená (tím myslím stres, že nemám po svatbě a děti...)....možná mě tu některé sežerou ale já nechci být jen závislá na muži ( finančně zajištěný ano...život bude o něco lehčí... ale chci vědět, že jsem schopná žít si dobře a ne z ruky do huby i sama kdyby mě náhodu takový kopnul do zadku....) tím se nehodlám nikoho dotknout....stačí se rozhlédnout kolem, pročíst pár článku, životních osudů....tak to cítím.

Jinak ještě bych dodala....hodně se tu mluví o vzhledu ale já mám pocit, že kamarádkám zakladatelky jde především: je jim 30, jsou svobodné, bezdětné ( děti by už asi taky chtěli) a vedle nich je hodný chlap, rodinný typ, který je nejspíš miluje, chce si je vzít + je i finančně zajištěný....co víc si přát...lepšího nebo vhodnějšího partnera pro život by v brzké době beztaj stejně nenašly....takže...

Do jisté míry chápu vztah z rozumu, i když není to optimální řešení, to je pravda. Určitě by měla být ve vztahu i láska, ale zapojit do větší míry i rozum není na škodu. Ona ta zamilovanost a přitažlivost stejně za nějakou dobu opadne. Zajímalo by mě, jak vypadají takové manželství třeba po 10-20 letech, kdy na začátku vztahu se oba šíleně přitahovali... jestli jim to vydrželo i po těch letech. Stejně když už pak začne ženskou chlap dlouhodoběji štvát, tak jde nějaká přitažlivost a vášeň do kytek... Možná je to trochu skeptické, ale já to takhle cítím. Navíc ve 30 letech, kdy ženské tikají biologické hodiny, už moc času na hledání něčeho nového, co ani nemusí vyjít, nezbývá.

Kdysi jsem někde četla, že manželství z rozumu vydrží dýl než manželství z lásky.... Já osobně ale preferuju lásku nebo alespoň nějakou citovou náklonnost

mně se zdá, že se to tu zbytečně žene do extrémů - buď bohatý odporný, nebo chudý dokonalý. Ale manželství s někým, kdo je zodpovědný, hodný, s kým je mi fajn mi přijde rozumné, i když tam třeba neví kdo ví jaká vášeň.

Takže jo, svatba z rozumu svým způsobem ano.

Však celé generácie predtým tak žili ... a fungovalo to po stáročia. Láska vzniká aj spoločným životom, nielen tou prvotnou zamilovanosťou.
Ak si dvaja nie sú vyslovene protivní, po čase sa ľúbia. Už to, že sa odhodlali vziať - už to je prejav lásky.

Ovšem, problém môže nastať ak sa neskôr zamiluje - a povie si: toto som nikdy necítila, musím to mať!

Reaguji na Lipenka:
No právě že v minulosti bylo podle mě daleko víc manželství z rozumu než je tomu dnes. Mojí prababičce na vesnici vybírali manžela její rodiče. Vůbec ho předtím ani neznala, poprvé jej viděla až když ji oficiálně přišel požádat o ruku - a nelíbil se jí. Nakonec si ho vzala. Dopadlo to tak, že spolu měli dvě děti, měli se rádi a vydrželo jim to spolu do konce života. A takových případů bylo tehdy po vesnici hodně, kdy rodiče vdávaly dceru za někoho, s kým si to už předem domluvili pomalu ještě předtím, než se dítě narodilo...
Stejně tak panovnické rody měly taky manželství domluvené a taky nějak spolu dokázali existovat a asi se naučili i nějakým způsobem se navzájem milovat. Asi jim ani nic jiného nezbývalo.
Je to možná trochu zcestné, co tady píšu. Vím, že žijeme ve 21. století, ale tohle je jen taková zajímavost na okraj

souhlas a jen dodám,že při případném rozvodu se žena nepůjde zoufalstvím utopit,ale najde si obratem podobného fajn chlapa protože vyhrává vždy ten,kdo ve dvojici má rád míň

proč myslíš,že se muži žení?Zamilovanost je fajn,jenže hormon štěstí nefunguje do smrti a pak ten hladový chlap,kterému žena ani neuvaří už neocení výkony v ložnici,ale chce svíčkovou s knedlíkem.

jde hlavně o to,že "motýlci v břiše" první čas fungují a pak nastává takový ten reálný pohled,samotná zamilovanost není zárukou,že nám ten člověk bude po chuti celý život.

Já bych to brala rozumem,ono těžko se tvářit trvale kysele na muže,který by pro vás snesl modré z nebe,časem si ho zamilujete i když na radnici jste šly s čistým rozumem a s pocitem "jo je fajn,můžu se na něj spolehnout ve všem a mám ho ráda i když motýlci nelétají"

Reaguji na tarabell: přesně tak..souhlasím s tebou,taky si myslím, že žena by se měla snažit , být na muži finančně nezávislá..tím aspoň nenastane problém, jestli krasný nebo škaredý, chudý nebo bohatý, láska nebo rozum..