Mám přítele "mouchy snězte si mě"

Jako bych to říkala/psala já. Ale za pokrčení rameny a "já nevím" nebo "jak chceš ty" občas taktak nevyletím z kůže.

Jo to si nekdy taky říkám, ale pak nekdy zkusim tu osvedčenou metodu, napsat si seznam co mi vadi a co mam na něm ráda, a víc je vždycky tech plusů .... neni to lehký

Je potřeba srovnat si priority - buď bude chlap "pecivál" naprosto vhodný pro rodinu,ale bude s ním nuda nebo to bude chlap akční,ale celoživotně žena vedle něj bude žít s obavou co ho úžasného napadne a zda neodejde za jinou,aby se nenudil.

ano ano presne tak, nekdy mi prijde jak gigolo, ten taky dela co ženská chce, nebo co ona ráda ) a je ráda když neco vymyslim, a on udela co mu řeknu a nemusí nic vymýšlet.

ideál neexistuje

Reaguji na Laky: Tak to jsi vystihla přesně !

Reaguji na Laky: Aneb jak řekla má kamarádka: Z takovejch typu jako je "on" nešílíme, ale je to pohodička ...

To jak říkaš že musíš všechno vymýšlet ty, že neumí naplánovat výlet, říká "já nevím" je můj bývalý jak přes kopírák. Přitom taky cholerik. Nemohla jsem tak dál, aby veškerá aktivita byla na mě. Myslím, že když se takhle chová, tak mu prostě na tom nezáleží, není to pro něj důležité. Když jsem si představila, že by to tak bylo celý život a pak by se řešili větší věci než teď, děti, bydlení, tak to absolutně nešlo. To že je hodný a věrný - takových je hodně, neboj.

Mám vyzkoušeno, zažila jsem a vzala nohy na ramena. Není to nic pro mě.

Jednoho flegmatického jedince mám doma už 24 let - vím,co od něho můžu čekat a po těch letech už i nadšeně souhlasí,když vymyslím cokoliv když se samostatně vyhecuje k nějaké akci,tak příjemně překvapí.

Souhlas. Přítel to jednou i přiznal, že ho to mrzí, ale neumí to změnit, fungoval tak odjakživa.
Reaguji na Eklipsa: Napadlo mě ještě, byl vedený od mala k vyvinutí nějaké aktivity? Nebo za něho bylo vždy všechno vyřešeno, zorganizováno, rozhodnuto? Přítel nikdy nemusel nic řešit, vždycky to "prostě nějak bylo" a on se přizpůsobil. Tohle je dané výchovou, takže se to nějak razantně pravděpodobně nezmění.

Njn, jenže pak Ti jedna jediná věc vadí tak strašně, že všechny ostatní plusy jsou tááákhle maličkaté. To se stává většinou tehdy, když toho dotyčného přestaneme mít rády .
Ono člověk taky lecos přehodnotí věkem. Prvního muže jsem si brala ve 20-letech protože mi imponovalo, že je společenský, chytrý a má smysl pro humor. Po 9 letech jsem se rozvedla, protože ještě rok a zavřeli by mě pro vraždu

Tak to je ještě bereš optimisticky, já bych to věčné "já nevím" pochopila spíš jako nedostatek zájmu o mne, lenost vymýšlet něco, aby mne zaujal a tak nějak celkově apatický vztah a nejspíš bych šla o dům dál
No dobrá a když tedy ten výlet vymyslíš, naplánuješ, zorganizuješ - tak už je dobře, je spokojený a veselý, nebo se jen prostě táhne s tebou ?

A jaký byl tedy důvod?

Rok je dost krátká doba, to bych naopak čekala ještě trošku akčnosti. Já bych měla strach z toho, že až by došlo k vážným situacím, který je třeba řešit, tak nebudu mít oporu. A taky by mi asi vadila představa, co bude za pět let.. jestli tě nebude maličko nudit.. ale je to o povaze, to se nepředělá