Mám přítele "mouchy snězte si mě"

tak to mám s tím svojím - naplánovala jsem před čtyřmi roky, kdy se vezmeme a kde počneme dítě a on souhlasil a mělo to být tento rok, tak jsem to přehodila, protože se mi ještě nechtělo a on opět souhlasil ..no hold je taky flegmoš, a taky cholerik (furt se kvůli něčemu vzteká), ale jinak pořád to výše zmíněné - nevím, mi je to jedno, jak chceš, co chutná tobě, co se ti zdá nejlepší, ty stejně víš nejlíp, podle toho jak se ty v tom cítíš, co se tobě líbí...aaaaaaaaaa! zabít.. ale už jsem si zvykla.. nechala jsem si ho z důvodu, jak říká Laky - vím, co od něj můžu čekat a nefláká se nikde, je pro rodinu, udělal by pro mě cokoliv..

Pokud ten tvůj nemá další šílené chyby, tak v tomto bych problém vůbec neviděla..

Reaguji na Marki86:
pokud se tě v restauraci neptá nad jídelníčkem "miláčku,dal bych si játra...jím to nebo ne?" tak je to OK

Reaguji na Eklipsa:
Já mám něco podobného...jsme spolu 4 roky a přesně jak pšeš když máme něco podniknout: "já nevím"...případně "co budeš chtít"....No už jsem si zvykla...prostě takovej je ale řekla jsem mu,že když jsou ty jeho opovědi stále časté tak mě to celkem vytáčí a že mě nebaví neustále něco vymýšlet...že bych byla ráda kdyby měl sám nějaký nápad co bych chtěl dělat...a musím říct, že se snaží
Jinak povahově obdoba tvého....nekouří, nepije, o cokoli ho požádám udělá, přiveze, dojede, hodnej, šikovnej....teď vypadá jako pan dokonalý ale né taky má své mouchy
Jinak musím říct, že jsem ráda za to jaký je když tu kolikrát čtu příspěvky jiných slečen..jak se k nim partner chová...tak jsem opravdu vděčná, že řeším to jeho "já nevím"

Radu mám jedinou brát ho takový jaký je...případně si s ním promluvit o tom,že by jsi byla moc ráda kdyby někdy nějaký plán, výlet vymyslel on sám...kam by třeba rád jel...prostě ho nějak postrčit....

když to tak čtu, tak je každej chlap flegmatik - cholerik
je až moc v klidu a pak se šíleně vzteká u blbostí. ten můj taky

Já bych to tak černě neviděla. Já mám manžela docela dost dominantního a někdy bych ho teda zmačkala a zahodila Někdy to je hustý. Rozebírá hlouposti a rozčiluje se kvůli nim a já ho musím uklidňovat, což už mě někdy dost unavuje. Byla bych ráda, kdyby byl trochu víc flegmatičtější Úplného flegmouše bych ale asi taky brzo zabila Ale ideální muž prostě není. To už bych věděla co udělá a co neudělá, byl by prostě přesně takový, jak chci já a to bych se za chvíli začala nudit. Je to prostě na tobě. Jestli s ním chceš být. Ale kdyžu vás byla domimantní maminka, tak si myslím, že by to fungovat mohlo. Je všeobecně známo, že si podvědomě hledáme partnery, kteří by se podobali naši rodičům

Reaguji na bedrunela:
no jako ten můj...taky takovej laxní ale v krizových situcích umí být citlivka a nebo docela vybouchnout...

No u nás to samé...mamka to řídí...a já sem v tomto po ní...Dominantního chlapa bych asi zabila
Měla jsem přítele, který byl taky vůdčí, dominantní....až jsme měla pocit, že spolu jakoby soupeříme (což zní hrozně)....taková menší itálie ale to mi bylo 17..

Je fakt, že můj muž není tak docela "mouchy snězte si mě", ale vůči mne je dost tolerantní, klidný a nechává mi prostor. Taková ta "klidná síla". Když o tom tak přemýšlím, tak je to pro mě lepší, protože si ráda dělám věci po svém a taky možná těžce snáším kritiku , Takže mi docela vyhovuje, když mne nechá jednat.. Ale nesmí to překročit své hranice. Aby mi na každou 3,14čovinu odpovídal : Ano, miláčku, jak myslíš, miláčku..Z takového chlapa bych byla asi taky otrávená. Přes určité věci u něj prostě nejede vlak a když řekne : NE, bude to takhle, tak sklapnu podpatky a vím, že to ani nemá cenu zkoušet..
Prostě, chce to něco mezi bačkorou a mariňákem, hihi

Když nad tím tak přemýšlím, máte pravdu, vidím vzor v rodině, tak jsem na to vlastně zvyklá ... Jenže u rodiču to bylo spíš tím, že máma vydělává víc a táta byl podřízený ... Já tedy zase vydělávám víc než muj drahy, tak jsem asi proto taky zčásti ten dominantnější. Peníze holt tu roli hrajou. Možná kdyby ten partner vydělával hodně a já byla ta submisivní, taky by to třeba šlo. Ale ja jsem relativně spokojená s tím mým ...

A další věc, proč je takovy jaky je ... Dlouho žil u maminky .. která je doma, takže mu navařila, uklidila, obstarala domácnost a on byl zvyklý že přispěje na nájem a nebude se muset o nic starat .. a takhle to praktikuje i teď, ale téď už je bohužel pro něj nucen něco dělat, neběží všechno samo ....

něco podobného jsem už taky zažila - ptal se mne, co si má dát v restauraci, prý když jsem opravdu ideální partnerka, tak musím vědet, co je pro něj nejlepší ... podotýkám, že jsme se viděli podruhé (a naposled)

Ano, přesně tohle mám ráda Nemusím to NE slyšet každý den třikrát, stačí mi vědet, že jej v případě potřeby umí vyslovit ( a tudíž má názor ) .

Joo tak toto také zrovna teď řeším. To jeho neustálé "já nevím" a "mně je to jedno" mně už dohání k šílenství. Ale občas jsou to opravdu extrémy - jakože si jdu koupit zmrzlinu a zeptám se ho, jestli chce taky a on mi odpoví - "nevim." Na to já už vždy odpovídám - Hm, tak třeba ne. Já už jsem z toho vážně zoufalá ..

A nebo mě dokáže vytočit následná situace: On mi něco řekne, já se zeptám, jak to myslel. A on: "To je jedno, neřeš to" ... a čím více se ptám, tím více opakuje "Neřeš to" a ze mě se stává "Papinův hrnec" ....

Ale zažijou se díky "mouchy, sežerte si mě" nebo "nic neřeš" přítel i vtipné situace. Kdy já /už brzo cholerik/ a flegmatik - můj přítel vedeme veselé hovory ....
Tak říkejme mu třeba Lubor:
Lubor na mě: "Koupil jsem si dneska léky proti bolesti v krku v Tescu, tak je to levnější než v tý poliklinice"
já /dle mei LOGICKY dotaz/: "Tebe bolí v krku?"
Lubor: "Ne"
Já: "Když Tě nebolí v krku, proč sis kupoval léky na bolest v krku?"
Lubor a jeho klasický vydeseny vyraz .. Těká očima a předstírá /?/ že nechápe, na co se ptám ...
Já: "Odpovez!"
Lubor:"Na co mám odpovedet?"
Já: "Lubore! Nechtej me vytočit!"
Lubor:"Já nechci"
Já: "Tak odpovez"
Lubor kouka zmatene ...
Já:"Tak já ti to teda zopakuju .. řek si že sis koupil prášky na bolest v krku, já se tě ptám jestli te boli v krku a ty mi odpovidas ze te nebolí v krku a ja se ptám, když te tedy jak říkáš neboli v krku, proc si kupujes prasky na bolest v krku?"
Lubor vydeseně podruhé:"Ježis marja, .... tak ja si je koupil preventivne --- kdyby mě bolet začalo"
Já: "Hmmmmm"
Lubor: "Co je?" /najednou chápe ironii v mém hlase .../
Já: "Lubore tak to přiznej že te bolí v krku!"
Lubor: "Ale me nebolí"
Já: "Ale ted uz jsem fakt vytočena .. to je jak s pakem ,,, proč by sis kupoval léky kdyby te NAHODOU zacalo bolet v krku? .. už se na nic neptám" D
"Ale mě nebolí" )
"Tak dobře nebolí - chápu - preventivně" .. a začnem se oba smát jak malí ..... )

a kdo z nás je pak větší blázen

A to nepočítám kolikrá jsem běhom tohoto rozhovoru slyšela: "Neřeš to, prosím Tě" ...