Lehká fóbie z mateřství

Momentík.....neudělala bych to tak brzo....to jsem napsala.Asi bych ještě počkala,trochu si užívala.Byla jsem prostě hodně "mladá" a naprosto nepřipravená na to,co těhotenství se mnou udělá.Nevím jak jinak to vyjádřit.

ježiš nestrašte s tim porodem, nebo se přidám k vám, lehkým fobikům

lucinkaf

Holky

dnes už na to koukám jinak,ale ve 23 letech jsem byla zdrcená,nešťastná.Prostě fuj tajbl ve spolek.Měli jsme prcka,spokojená rodinka,ale ve mě uvnitř byl blok jako blázen.Ne neláska k tomu drobkovi v postýlce,ale tak nějak pocit nespravedlnosti,při pohledu do zrcadla....copak to žádná z vás nezažila?Jsem snad jediná,které nebylo jedno,že ze štíhlé,pevné kočky se stala během devíti měsíců rozpláclá matka.

Holky odcházím z této diskuze, neb rozpláclá matka mě začíná děsit

Laky
Neeee, naprosto chápu, bylas prostě nezralá a nepřipravená. Ale ono v té době bylo ještě divné mít děti později, kdyby to bylo jako teď, tak seš něco jako já Ono to prostě v každém musí uzrát..
Ale z loňské dovolenkové fotky je vidět, žes na sobě zamakala a po rozpláclé zestrijené matce není ani památky

nebooooooooooooooj,popsala jsem pocit bezprostředně po porodu
dnes už je to o krapet lepší
a hlavně ne na každé to asi zanechá takovej "zážitek"

Chudobka
Ono se to časem dá do pořádku
Ale fakt první léto s malým prckem bylo pro mě tak nějak "zoufalství"....na venek usměvavá mamka a uvnitř brečící koza,co nevěděla jak ven z té depky.

Laky
tak jo, nedá mi to, vracím se Svým způsobem tě chápu, protože před pár lety jsem se dala dost do kupy, kdy jsem hodně zhubla, fakt hodně a jediného, čeho se na mateřství bojím, je to, že bych se mohla vrátit tam, kde jsem byla. Počítám s tím, že se mi zkazí postava, že přiberu nějaké to kilo, ale bojím, že by těch kil mohlo být víc a já je budu zase pracně už podruhé sundavat, a jakože jsem si užila svoje...Jo, musím počítat s čímkoliv, ale fakt nechci být tou rozpláclou matkou, která se bude stydět se svléct před manželem, protože pro mě je důležité, abych byla pro přítele přitažlivá, ač i on chápe, že nikdo po porodu nevypadá jako modelka

No tak já Laky neodsuzuju. Na děti se těším, porodu se nebojím, všechno beru ok, ale opravdu mi nepřijde vůbec fér, že se ženská tolik po porodu změní. Co chlapi? Není jim během těhotenství blbě, můžou pořád chlastat (tak jedině tak jim může být blbě), neotékají jim nohy, nepřibírají, nedělají se jim strie, nenatékají prsa, která pak po kojení splasknou (chudák kůže, takové šoky), porod je nebolí, bradavky mají ok. Heeej, tohle mi přijde nesparvedlivé. A ať na mě žádný chlap nechodí s výmluvou, že spravedlivé to je, že umíráme později. Blbost! Opět nespravedlnost, pro chlapy je to vysvobození Kéž bych po sobě jednou zanechala vdovce, nechci zůstat sama

Kila jdou dolů tak nějak sama,lítáš kolem prcka,nevyspíš se pořádně,nemáš mnohdy ani náladu se najíst.
No a ten zbytek se taky spraví časem.Ale na spoustě mamin to fakt nezanechá žádné stopy
Náš mladej je narozen v únoru,tak to první léto bylo fuj...pak už to docela šlo.

Pollinko
tak to je zajímavé téma na založení nějakého nového, zrovna včera jsme s přítelem debatovali, kdo má co těžší a co lehčí a řešilo se tam těhotenství, menstruace, antikoncepce a rodičovství vůbec

Laky
to byla přesně naše mami, sice se jí možná změnila postava po porodu mě, jako prvního dítěte, pak ale přišel brácha, během pár let se dala neuvěřitelně do kupy a když pak ve svých 35 letech porodila toho třetího, vůbec nic na ní znát nebylo, zůstala stejná, kila shodila během pár měsíců, ale prsa se už nezměnila, kůže už nepovolili, strie taky nic, přesně tak by mi to vyhovovalo

Pollinko
I přesto, bych svůj život a za život mužský nikdy neměnila.

tak to já taky ne, protože jsme na druhou stranu našli spoustu věcí, které mají těžší chlapi a vůbec, já bych se asi jako chlap neosvědčila, jako otec ano, ale jako chlap... Asi ne