Lehká fóbie z mateřství

Já znám zase případ, kdy se holčina na mimi těšila, ale nějak to nešlo. Pak otěhotněla ve svých 35 letech a zjistila, že už na to nemá. Že dítěti nestačí a tak z něho byla nešťastná.
Myslím, že ať člověk chce nebo ne, tak 10 let je rozdíl a tělo holt stárne ikdyž se ten dotyčný cítí jak ve 20 letch.......

Je to zvláštní, každý jsme osobnost, mě spíš poslední dobou přijde, že spíš je většina holek co s dětma čekají po třicítce nebo si je vůbec nepořídí - jsou maximálně spokojené. Myslím, že i doba je taková a společnosti to je jedno, samozřejmě se najdou tací co budou rejpat proč a kdyby... ale co radši si udělat zeď před rejpaly - ty prostě jsou a budou a kdyby nebylo tohodle, našli by si jiný důvod proč rejpat - než udělat moc lidí nešťastných! Podle mě pořídit si dítě pokud skutečně někdo nechce, v životě tomu dítěti nedá to co "potřebuje" teď nemyslím materiální potřeby, bude ničit sebe, to malý co za nic nemůže a všechny kolek sebe, protože je bude vinit...

jo a mimochodem, mě je 25 a naopak mám problém, že moje vrstevnice na mateřství zdaleka nepomýšlej, teprve jsou "u výběru partnerů" , a polovina z nich děti nikdy nechce, sice si myslím, že na polovinu z tý poloviny to přijde ale... kolem mě je jen pár holek mýho věku co si plánovaně pořídili mimčo, přitom já jsem poslední dobou tak strašně na vážkách, i mě někdy hrábne a do těch kočárků nakukuju . Nevím nejspíš to je okolnostma 8 let s přítelem žiju ve spol domáctnost a poslední 3 roky po mě dupe, že by miminko chtěl a že někdy to je nátlak. A já nevím někdy si říkám, domáctnost, chlap a teď už to miminko jak třešnička na dortu a strašně se mě ta představa líbí, celá se klepu na to pomyšlení, jenže pak mě chytne hysterie, že to už nepůjde vrátit zpět a že jsem moc mladá a chci si užívat - (na nějaký akci s lahví spišský třešňovice ) Jsem prdlá co?!