Lehká fóbie z mateřství

HelliDior
a jak dlouho vám to neklape? Až po narození, nebo už předtím? Jinak moc vám to sluší

HelliDior
lucinkaf
Zrovna jsem se chtěla zeptat na to samé.Akorát by to asi bylo na žaložení jiného tématu,co?

Asi jo,radši,at´ to nesmažou...
Asi 3/4 roku je to pořád nahoru-dolu..chvilku po porodu to bylo fajn,ale je to zas to samé..pořád se hádáme.. Musím ted´utíkat na obšd,tak potom to rozvedu víc...

HelliDior
tak dej vědět, do jakého tématu jsi to hodila, ju? Děkujeme

Jo, v tom máš štěstí. Já bych tu mojí měla asi necelých 18 (kdyby byla bio-moje, v sprnu mi bude 24, jí je 6, problém je, že vypadám na mladší, takže v 23 mi tipují tak 17. Takže když někam vyrazím s dcerou nenamalovaná, běžně slyším - Holky, kde máte mamku?. Pak dcera vykuleně poví - to je moje mamča. A v tu chvíli se všichni pohoršeně dívají, že jsem jí měla hrozně brzo. Jednou jsem slyšela i poznámečku - no jo, dítě vychovává dítě, to jí měla tak v 15, ne?

Nikde není psáno,že žena nutně musí mít děti.Měla jsem dítě ve 23 letech,dnes je synkovi už 18 a upřímně řeknu,že to byla totální devastace těla,jenže to se nedá předem odhadnout.Vědět to,asi by mě k tomu nikdo nepřemluvil.Nebo spíš asi ne tak "brzo"Těhotenství byl pro mě děsný čas,porod hrozný zážitek a celkově jsou pro mě děti zajímavé tak od cca 3-4 let věku,kdy už se s nima dá celkem domluvit.Náš synek měl poměrně drsnou výchovu a jsem ráda,že jsme to jako rodina přežili ve zdraví a bez "prášků na nervy"pro nás rodiče.

Miinka
a můžu se zeptat, jak jsi vlastně k dceři přišla? Psala jsi něco o její biologické matce, tudíž pokud chápu správně, ty jsi její náhradní, nebo adoptivní, nebo jak? A proč vlastně nemáš svoje? Je to docela zajímavé, že ve 23 se najde někdo, kdo má takhle nějaké dítě, které neporodil a ještě takhle docela staré...

Ale to já zas chci.

Přesně to se mi teď honí hlavou.

Já jsem nejdřív přišla k jejímu tatínkovi, na konci první schůzky mi jasně řekl, že mu se mnou bylo dobře, ale že jsou dva - on a dcera a buď budu chtít oba nebo nikoho. Tak jsem je vzala oba a nelituju. Na adopci se chystáme, ale musíme postupovat opatrně s její bio matkou to není jednoduché ani po psychické ani fyzické stránce (každopádně dítě jí rozhodně nekradu, nemá o něj zájem, odešla ještě když byla dcera miminko, od té doby se hlásí k penězům, ne k dítěti). Proč nemám svoje? Protože mě to nijak netáhne Zní to divně, ale já jsem vlastně ráda, že jsem k ní přišla tímhle způsobem. Vyhnula jsem se těhotenství, porodu, kojení, těžké práci kolem miminka, protože jsme se poznali, když jí byly dva - chodila, mluvila, jedna sama, spala celou noc...Miminka mě moc nebrali, vždycky jsem spíš byla nadšená z dětí 2 a více let - jak píše Laky doba, kdy už je s nima řeč Jsme od sebe necelých 18 let, takže bych byla hodně mladá maminka, jen to trošku komplikuje fakt, že vypadám na mladší (ale když mi to vydrží, tak jí jednou budu moct kontrolovat na diskotékách a nebudu se muset děsit, co tam vyvádí - ne to bych jí asi neudělala)

Miinka
Tak to je na jednu stranu moc hezké, hlavně ne každý by tohle asi zvládnul, třeba já za sebe asi ne, kdybych si vzala nějaké dítě, musela bych mít před ním nejdřív svoje vlastní, ale řekni - máš chuť třeba do budoucna nějaké svoje mít, nebo stačí ta dcerka?

Miinka
Aháá,tak takhle je to.Obdivuju chlapy,kteří sami vychovávají dítě.Moc jich takových není,nemají na to nervy a někdo ani chuť..

Laky
Totální devastace těla při porodu svého vlastního dítěte- to nemyslíš vážně. Z těchto Tvých vložených slov mi jde mráz po zádech. Nezlob se, velmi rozumnou věc jsi v životě udělala, že jsi zůstala jen u jednoho dítěte.

lucinkaf

Přiznávám, že jsem do toho šla, protože už jí byly dva roky. Na mladší bych netroufla, to už bych se školou dohromady nezvládla.
Navíc dcera je svým způsobem moje vlastní, vlastně jsem jí jen neporodila, pro ní jsem máma já. Když byla mladší vcelku hezky to vysvětlila paní učitelce ze školky - To je moje mamka, ale v břichu jsem byla u někoho jinýho, chápete to?
Další dítě do budoucna neplánujeme, jedináček nám vyhovuje. Já se vždycky viděla jako matka jediného dítěte, dvě nebo tři děti pro mě nejsou správní počet, pocitově mi to nesedí, jako by tam byl někdo navíc. Takže zůstaneme u jednoho. Navíc naše dceruška pokud má svůj dobrý den, vydá za 10 dalších dětí a já mám nervy jen jedny

Miinka
A kdybys neměla tuhle, tak bys vlastní chtěla? A nebo co přítel - nechce další s tebou? A dcera to vysvětlila moc hezky, je šikovná. Jinak držím vám palce, ať se máte dobře

Přítel je úžasnej chlap, já ho obdivuju, že to zvládal. Teď to máme jednodušší, že jsme na ní dva. Ale občas na ní nemáme nervy ani jeden. Zrovna v neděli bourala na koloběžce do stojícího auta a parádně odřela lak (zatím jen hrubý odhad škody 10 000Kč). Přítel pak večer navrhoval, že jí vystavíme na Aukru od korunky, třeba se někdo chytí.