Když si Vás partner neváží

Reaguji na Kristin4:

Prosím tě přestaň spamovat 10 témat, snad to stačí v jednom, ne?

Ahoj holky, můžu přidat svojí story? Nevím co si mám o našem vztahu myslet a potřebuju vědět, co je čí chyba. Nemám na to dobrej náhled.

S přítelem jsme spolu necelé dva roky, pro mě první vztah (vážný), já jsem pro něho třetí vážná (dvě předešlé ošklivě nevyšly). Nevím, nebudu do toho tahat že jsme se seznámili na psychiatrii a v některým chování se musí mhouřit oči protože naše chování je někdy dost ovlivněný našemi nemocemi. Ale můžu s čistou hlavou říct, že máme čistou lásku, bez podrazů, bez nevěry, důvěrnou a opravdovou, nejsme prostě barový pár, který to spolu jen tak zkouší a spíš jsme si navzájem oporou pro znovu se postavení na nohy.
Problémy:
Přijde mi, že romantická zamilovanost nás už opustila. Jasný, já vím že po době něco odejde a zbývá něco míň košatýho a intenzivního, ale stejně, tohle je jinačí. Ze začátku, kdykoli mě viděl, rozzářily se mu oči, vítal mě s tak hezky roztaženou náručí a chtěl být pořád se mnou. Pozoroval mě, když sem mluvila, poslouchal, když sem hrála na kytaru, zajímal se o to, jak se cítím a rád mi pomáhal. Hrozně moc mi pomohl postavit se na nohy. Teď ale dělá pravý opak. Přijde mi, že je hrozně egoistický a sobecký. Mluví jenom o sobě a svojí práci (buduje firmu a já ho v tom podporuju), málokdy se zeptá, jak sem se měla já. Už dávno na mě nepozná, že jsem smutná nebo že se něco špatnýho neděje. Nevím, jestli to nevidí, nebo už prostě jenom vidět nechce. Jako by se už nemusel snažit protože má co chtěl. Hodně věcí je podle něho. Když se ke mě přitulí, je sex, když to udělám já (a chci bejt prostě třeba jen přitulená) a on nechce, odstrčí mě. Udělá to úplně automaticky a jako mimochodem, ale mě to v tu chvíli hrozně ublíží a je mi do pláče. Není mezi námi žádný fyzický kontakt ani láska, jenom sex, to je jedinej moment, kdy se sebe dotýkáme a líbáme, jinak nikdy, kromě chození za ruce. Poslední dobou, zatímco on úspěšně vyřešil svou psychiku, já dost upadám zpět, kde jsem byla. Někdy je to se mnou hrozný k vydržení a já se mu to snažím vysvětlit, že se omlouvám, že za to nemůžu a chci se zěnit, jen potřebuju pomoc, ale jako by ho tuty rozhovory už jen unavovaly. Mám z toho akorát deprese a všechno mě rozpláče, nebo hrozně naštve. Když pak kocour vysype květináč, řvu jako tur a pak se utápím ve výčitkách. Nakonec dosednu do sebelítosti, což je něco, za co se nenávidím nejvíc. A pak to zase přejde a mě přijde, že sem všechno zase jen přehnala a všechno je v pořádku. Ale hrozně mě trápí, jak přijde, dá mi pusu na tvář, začne mluvit o svym dni, pak se de najíst, pak ze sebe shodí oblečení a nechá ho kde je, pustí si telku a pracuje na počítači a já sem vzduch. Večer se pustí nějakej film, u toho usne, ráno vstane, naštvanej, že už nemá čistý vypraný ponožky a košili, sbalí se, vypadne, večer třeba skočí s kamarádama na pivo.. Co mě třeba trápí, že nemá potřebu se mi líbit. Dělá přede mnou všechno, na záchodě se nezavírá, nemá přede mnou problém vyvalit pivní břicho i když já se snažím být pořád přitažlivá, a dokonce mívá často jednu nechutnou nehodu, kdy mi prostě hodí pos raný trenky do prádla (ty poslední leží pěkně rozbalený na očích) abych to v klidu vyprala. Má sennou rýmu a je v pořádku když má ve fousech nasypaný suchý holuby. Kolikrát se mi to pak dostane do pusy když si dáme pusu a je to hnus. Nevadí mu, že takhle v něm nemůžu vidět toho svýho úžasnýho sexy chlapa? Já vim že sem asi moc velká romantička a žiju v pohádce, ale čim mě má vlastně ještě přitahovat, když se nijak nesnaží? Ani nad tim nepřemýšlí.. Je mu jedno, co si myslím, přijde mu to všechno normální.

A pak mi to došlo. Nežije se svou přítelkyní. Žije se svou matkou. Dělám mu mámu a starám se o něj. Vím že se mnou plánuje budoucnost a rodinu, ale tohle je velký problém.
Napadá mě, že to v hlavě s mámou nemá srovnaný, měl od ní nehezký dětství a před rokem zemřela. Myslíte, že by mu naše psychiatrička mohla od toho pomoct a zlepšilo se to? Nebo co si o tomhle vztahu myslíte?
Jen říkám, že ho neopustím, vím že ho i přes to miluju a kdyby se trochu změnil zpět do toho, čím býval, budu nejšťastnější holka pod sluncem. Promiňte za esej.

Ono se říká, že zhruba po dvou letech jde zamilovanost do kytek a pak přijde na řadu tvrdá realita. Tvůj přítel je sobec a nemyslím si, že by se sobectví dalo léčit na psychiatrii. Takže jestli tě ve společné domácnosti pasoval do role služky a sexuální pomůcky a přijde mu to v pořádku, tak mu sbal jeho posraný trenky, přidej k nim karton papírových kapesníků a pošli ho do světa.

Reaguji na tamaris:

nechci aby to vyznělo tak, že na něm není nic dobrého. samozřejmě je spousta pozitivních věcí, který člověk nezmíní, protože je bere jako "samozřejmost". Taky za mnou sám přijde, jak se mám, mile se na mě usmívá, ptá se co bych chtěla dělat.. Nechci aby to vyznělo tak že mi občas povolí vodítko a já sem šťastná a zastávám se ho. To ne, nejsem domácí slepička a umím si říct svý. Spíš mi přijde, že nad tim, co dělá, se moc nezamýšlí. Když sem si s nim naposledy chtěla promluvit o těch trenkách, bylo vidět, že se stydí, a slíbil že půjde k doktoru a bude to řešit. Asi je takový docela prasátko od přírody. Ale mě mrzí, že to není moc hezký, samozřejmě ani přitažlivý, a to je ve vztahu taky důležitý.

Další věcí je, že starost o domácí práce (jako to praní a tak) je automaticky na mě, protože on nás živí a já nedělám v podstatě nic, ne že by to bral jako automatiku, taky doma pomáhá, ale je jasný, že když on je pořád v práci, tak já doma mezi dvěma filmama vyperu. Normální ženská v domácnosti. Prostě řeším to chování. Nestydí se přede mnou v ničem. Nemá zábrany. To mi přijde divný. Já se stydim, když se před nim s odpuštěním uprdnu, ale on to bere jako naprosto normální věc. Proto mě napadá, že to beru já až moc vážně. Možná jsme oba takový extrémy.

A včera se stala hodně smutná věc. Šel v pět na schůzku a slíbil, že se kolem sedmý vrátí. V deset jsem se začala hodně bát ale čekala sem. Ve dvanáct zavolal, že babička měla infarkt a že volal kamarádovi a musel jít na pivo, aby se z toho trochu vzpamatoval. Tak o tom nevím co si myslet. Nechal mě čtyři hodiny bez informací a první co potřeboval, byl kamarád, kterýho nezná moc dlouho. Na mě vzpomněl až po 4 hodinách.

Reaguji na Poison: Kolik vám je let?
Já si o tomhle vztahu myslím svoje, pro mě by to nemělo cenu... Říkala si mu co ti všechno na něm vadí? Co chceš aby na sobě změnil? Že tě to takhle nebaví?... Vážně chceš s někým takovým zůstat? S někým kdo o tebe nejeví moc zájmu.... já teda nevím, ale ke mně se přítel chovat, tak jako ten tvůj, tak mu už dávno zamávám...

Reaguji na Millie_:

Ale on jeví zájem.. Rád se mnou plánuje budoucnost, řešíme, kam všude pojedem, jak si co užijem, co bychom mohli v budoucnu dělat (teď na to nemáme peníze navíc). Mě je 21, jemu 28. O všem jsem mu neřekla, nechci mu nějak ublížit, třeba jak říct citlivýmu chlapovi, že mě svým chováním už tak nepřitahuje, aniž bych mu neublížila? Čím víc nad tím takhle objektivně přemýšlím, tím víc si myslím, že on ty naturalistický věci nebere nijak jako špatný, nestydí se protože to asi bere jako normální, ostatně já jsem hodně nehezká holka (žádná sebekritika, mám spoustu vad kvůli kterým jsem v hloučku ta nezajímavá) ale jemu nevadí nic z toho, je schopnej mi to opakovat pořád dokola když začnu, přitom o něho by byl velký zájem.. takže asi ho to netrápí zatímco já jsem uzavřen v nějaký pohádce o krásnu. Možná to teď vypadá, že jsem se vyvlíkla z obviňování a jsem na jeho straně ale jeho názor jste neslyšeli a já mu křivdí, třeba to s tim infarktem nakonec bylo jinak, s tím kamarádem byl celou dobu.

Promiň, ale sama si psala, že o tebe moc zájem nejeví... Podle mě sis jen potřebovala postěžovat a teď ho akorát obhajuješ, že to tak není
Plánování budoucnosti je prostě plánování budoucnosti, ne projevení zájmu o tvou osobu v přítomnosti...
Víš ono chlapovi musíš říkat věci narovinu, žádnou obkliku na to nehledej... A tím, že je citlivej, no a co? Přece jen kvůli tomu si to nenecháš pro sebe, když tě to štve... Normálně si s ním sedni nebo se k němu v posteli přitul a řekni mu, co ti vadí.... ať si zavírá dveře na záchodě, ať si s tamtím problémem zajde k doktorovi, ať si hlídá svoje holoubky, případně ať se teda oholí ať se mu to nemá kde zachytávat, abys to pak neměla v puse...

Reaguji na Millie_:

ehm, chloupky v nose si holí, může za to ta senná rýma, má s tím problémy, ale k věci...

ano, duševně si mě už moc nevšímá. Máš pravdu, že ho zase hájim až moc. Co sem napsala sem nějak myslela, nemůžu to teď zas přejít jen tak. Ostatně jsem silná žena bojující za své názory, že?

až budeme zpět doma a uklidní se teď ta špatná nálada, vše mu řeknu, děkuju za rady, já se vrátím

Reaguji na Poison:

No já nemyslela holit chloupky v nose, to rozhodně ne, ty tam plněj svůj účel.. ale pokud mu to pak opadává na vousy, tak je podle mě asi lepší je nemít, a při nejhorším to popadá na zem, ale to se vysaje

Tak ať to dobře dopadne a hodně sil rozhodně pak dej vědět jak to dopadlo

Reaguji na Millie_:

né, to je komplikované, má na tvářích jizvy od kožní nemoci a to holení mu to hrozně dráždí a akorát to krvácí a bolí, tak si radši nechává alespoň částečnou bradku.. ostatně holuby zůstávaj i na triku když je vousy nezastaví, ekl hnus ale tak za nemoc nemůže a pořád si hlídat dekolt? není to ženská... )

moc děkuju za rady, já už s ním teď řeším něco po netu (ten fyzickej kontakt) a on to vidí zase jinak než já..

Bože, to je čím dál tím lepší.

to je hnus, bych po něm hodila kapesníky, ať si to hlídá....mně by se z toho chtělo asi i blinkat, já jsem na takový věci hrozná cíťa, se mi fakt zvedá kufr z takových věcí

a jak to vidí on?

Reaguji na Millie_:

no, docela koukam, že to vidí jinak, ne tak že na to kašle, někde kde vidím problém ho nevidí, někde vidí jinej.. třeba mu vůbec nepřišlo, že bychom neměli dost fyzickýho kontaktu a divil se že si to myslim, vůbec si neuvědomoval že by mě nějak odstrkoval a chce to změnit slíbil mi, že až pominou některý pracovní starosti, budem si taky trochu užívat spolu, víc co bych chtěla já a tak. Uvidim co z našich rozhovorů ještě vyleze

Dobrý večer všem , omlouvám se za sloh , ale nemůžu ještě založit téma jelikož jsem nová .. byla bych vděčná za rady.. Mám takový problém a přemýšlím co udělat už delší dobu ...Jsem s přítelem 2,5 roku , žijeme spolu , je o pár let starší než já , doma vše funguje jak má .
Přítel každý den pracuje do večera , domů příjde unavený , tím pádem i protivný ... To chápu , není to snadné pracovat od 8 do 19:00 6 dní v týdnu .. když jsme se dali dohromady , přítel byl skvělý, zajímal se o mě , staral se , sice dost žárlil , ale jakmile ho žárlení přešlo , vypadá to že ho přešlo všechno... Nezajímá se jaký jsem měla den , jen se zeptá co jsi dnes dělala...no když mu to řeknu už rozhovor nijak nerozvede a tím to končí Když nemá on náladu tak na něj raději nikdo nemá mluvit, to co řekne on je pravda , no dnes jsem ho požádala o maličkost a odpověd byla: ty nikdy nezavřeš hu*u že ? Prostě chování pod úroveň , myslí si že on je jediný kdo má pravdu , podle něj bude všechno , tak jak řekne on tak bude , zajímá se jen o sebe , řeší jen to co se týká jeho... v posteli to taky nějak nefunguje, sex cca jednou za týden jednou za dva týdny.. nevím proč, jsem mladá , hezky vypadající slečna co o sebe pečuje a když jdu mezi lidi vidím zájem mužů..dokonce jsem i zhubla, takže opravdu není mi co vyčíst , starám se o něj , uvařím , uklidím , zajímám se o něj . Už jsem mu řekla že mi to vadí jak se chová ,že takhle se chovat nemůže , protože jinak ho opustím . Při otázce proč se mnou je mi řekne že mě miluje ale že já to a tamto (všechno je vždy moje vina ) ,taky jsem mu řekla jestli se mnou nechce být ať to řekne.. no neřekl.. Pak má zase dny kdy je s ním sranda a jsem ráda že ho mám , ale příjde mi prostě jako čím dál tím větší protiva..přestává si vážit toho co má . Zkusila jsem snad už všechno ,, tak nevím .. má to smysl ? nemá? Navíc máme psa na kterém dost visím a pokud půjdu bydlet do pronájmu nemůžu si ho vzít sebou už jen z toho důvodu , že pes je šťastný tady kde je . Jde do dost z kopce , a nevím jak z toho ven .. určitě bych byla schopná napsat ještě dalších 50 řádků ale nechci vás trápit děkuji !

V minulém vztahu jsem něco podobného zažila... Přitel se ke mě začal chovat divně, začínala jsem mít pocit, že si myslí, že mě má jistou a tím to všechno začalo...
Po té jsem vztah ukončila..., nebyli jsme spolu měsíc ani dva, ale 3,5 roku... Když bych se měla rozhodovat ted, udělám to samé. Myslím si, že pokud si tě chlap neváží, tak mávnutím kouzelného proutku to nepřejde ba naopak...