Když si Vás partner neváží

Reaguji na srnecka:

nezní mi, že ty pozitivní chvilky máte s přestávkami i teď, když sama říkáš, že už tě úplně ignoruje... ale pokud je to mezi vámi takhle špatný, tak ať náladu má nebo nemá, nemůže ti na tohle odsekávat, máš právo vědět co se děje. a je blbý že nemáš nic papírově podloženo a ošetřeno, s tim ti nikdo nepomůže

Reaguji na Poison:
Jo, to já vím, to je moje blbost, budu to muset v blízké době udělat.

Reaguji na srnecka: Řekla bych, že jsi v dost složité situaci. Tvému příteli, podle všeho, začínáš být lhostejná. On to vidí úplně jinak, než ty. Ty: jsi celý den doma a hlavou ti vrtá jeho chování. Uklízíš a staráš se o to, aby bylo vše připravené, než dorazí domů. On: dorazí domů a chce mít klid. Nechce se bavit a něco řešit. Nevidí že jsi uklidila navařila a obstarala, co je kolem domácnosti potřeba. Problém je v tom, že ty jsi doma, když odchází a když přichází. Nemá důvod žárlit, bát se o tebe a přemýšlet nad tím, kde jsi ty.

Když si přečteš příspěvky od jiných holek s podobným problémem, tak zjistíš, že to všude funguje stejně a tyto problémy, co máš ty, způsobuje jeden a ten samý problém.

Musíš si co nejdřív vytvořit svůj vlastní denní plán, který nebude zahrnovat jen starost o domácnost. Pokus se vypustit vše, co se týká jeho. Když dorazí domů, nech ho být. Když chce být ve své pracovně tak at je...když chce mít sluchátka na uších, tak at je má. Ty bud nad věcí a snaž se to nevnímat. Ono se to otočí, ale musíš dát na naše rady. Když ani to nepomůže, je čas jít...

no pokud právě ještě není pozdě... zajímavé je to co píše uživatelka nade mnou, zkus to tak!

Reaguji na Kimmy24:

Ano, to jsem pochopila, že žijete spolu.
myslela jsem to tak, že mu na zprávy neodpovídat hned ...

Reaguji na EleanorWoods: Nesnesitelná pro něj určitě nejsem .. to jsem si jistá , sama občas nechápu o co mu jde , jak už jsem psala , jestli je možné to mít po svých rodičích ? protože ti jsou neuvěřitelně sebestřední , sobečtí a vidí jen sami sebe ale na oko jsou velmi milí , jenže jakákoliv situace je akorát prozradí jací vlastně jsou

to je fakt..já si tě pamatuju, jak si tady řešila jeho chování i co se týče jiných věcí a popravdě už tehdy to vypadalo, že si tě moc neváží..Jde o to otevřít oči a říct si dost, už ze sebe nebudu nadále dělat to bučící zvířátko..

Souhlasím.

Reaguji na maikkynna:
V tomhle máš naprostou pravdu. On ví, že jsem doma, že jdu tak maximálně do města nakoupit a vždy mě najde doma. Ale když si zaleze do pracovny, já ho nechám být, nic mu neříkám, když si poslouchá hudbu, tak ho taky nechám, ať si poslouchá.
Včera když přijel z práce byl úplně jako vyměněný, hladil mě, povídal si se mnou a byl strašně milej .
Reaguji na kozenka88:
Jo, tenkrát jsem tady už něco řešila, ale to je všechno už dávno za náma, teď je to spíš způsobené tím, že se vidíme každý den, je to pořád stejné a nic moc nepodnikáme, taková ponorka trošku.

jednalo se o nezájem partnera ne?

- jednou tohle udělá a má tě zase omotanou kolem prstu..nevím holka, pokud s ním chceš být, což očividně z nějakýho mně nepochopitelnýho důvodu chceš, tak začni chodit ven a aspoň hrát, že zrovna on není tvůj celej svět.

Reaguji na srnecka: Reaguji na Kimmy24:
Holky, neberte to teď nijak zle, protože já si ve vztahu prošla něčím podobným, ale u vás je jeden jediný problém, a to jistota.

Oběma bych vám radila, ještě než se na ty chlapy úplně vykašlat, zkusit aspoň týden být pro něj nedostupná. Tzn.: když ten tvůj, Srnečko, přijde z práce, tak se hezky nastroj, obleč a jdi ven a neříkej mu kam..., ale zařiď to tak, aby viděl, že se oblíkáš a maluješ atd....Když se zeptá, jen mu řekni, jdu ven...je jedno, že půjdeš sama, zajdu si třeba do kavárny, nebo do kina a neřeš to, že sama - to víš jen ty, on to neví...nechystej mu večeři, neper prostě se starej jen a jen o sebe a uvidíš...
Když ti začne něco naznačovat, kam že jdeš atd., tak mu jen řekni, ty si taky zalezeš do pokoje a neřekneš mi nic, tak proč bych ti měla říkat já...nečekej na odpověď a odejdi...
Nebo odjeď na víkend třeba k rodičům, ale neříkej mu, že jedeš k rodičům, nezvedej mu telefon a ani nepiš...Pokud o tebe má stále zájem a miluje tě, tak věř mi, že mu to velmi brzo dojde, pokud jsi mu opravdu lhostejná, pak nezbývá, než z tohohle vztahu odejít - ovšem budeš to mít těžké s tím podílem na baráčku...
V podstatě to samé může zkusit i Kimmy a uvidíte holky...žádné rozhovory nemají cenu, to jedině až pak, když mu vrátíte stejnou mincí a on to pochopí, pokud nepochopí, pak je to hňup, který se zaobírá jen sám sebou a nepochopí to nikdy....

Další věc, která chlapy dovádí k šílenství je smskování... když uvidí, že si s někým celou dobu píšete a třeba se u toho culíte, tak mu to začne vrtat hlavou...Když se zeptá a pokud mu na vás ještě záleží, tak se zeptá, jen mu neurčitě odpovědět: "jen tak..." nebo " s kamarádkou" a psát si dál...
Je to možná blbý tohle takhle hrát, ale chlap je prostě lovec..., jakmile má svou kořist jistou, přestává ho to bavit a nesnaží se, protože proč by taky měl, když všechno, co k životu potřebuje, má...

Pokud tohle nezabere, tak jsou to akorát sebestřední sobci a já s jedním takovým taky chodila...měl všechno, já se starala, milovala ho a on si toho prostě nevážil a ještě jsem furt slyšela, že lepšího, než on, bych nenašla....
Jenže mně pak taky přetekl pohár, odešla jsem za jiným...brečel, přemlouval..., jenže už bylo pozdě, teď, když se potkáme, tak mi tvrdí, že už jinou takovou holku, jako jsem já, nenajde, že jsem nastavila laťku vysoko....a dobře mu tak!

Reaguji na srnecka: Nezávidím ti tvoji situaci, jsou v tom neošetřený peníze, takže jen tak křápnout do bot bude asi těžký. Podobnej pocit jsem měla taky. Můj drahý přišel domů, najedl se, chtěl být sám. Pak mi řekl, že nechce umýt nádobí, že tamhleto udělá zítra... No, chvíli jsem to snášela, ale asi před 5 týdnama mi křuply nervy, když mě po dni, kdy jsem se učila na zkoušky, měla nervy v kýblu, měla jsem naklizeno, dostal večeři, bylo vypráno a on mi řekl, že jsem mu zapomněla připravit svačinu, tak jsem odešla. Šla jsem se projít za barák, byla jsem asi 15min venku, pak jsem došla a narovinu mu řekla, že v takovým vztahu nejsem šťastná. Že platíme nájem společně, vařím, peču, uklízím, peru, a musíme to nějak řešit... Mám svý povinnosti a to že mi nepomáhá mě štve. Od tý doby uklízí pravidelně nádobí, právě teď stojí u plotny a vaří si vlastní oběd (já jdu za chvíli do školy a do menzy). Oba si sebe víc vážíme, zajímáme se, snažíme se trávit víc času spolu - společenský hry, procházky... zatím to funguje.
Být tebou mu dám najevo, že se ti to takhle nelíbí, že ho máš ráda a chceš s tím něco dělat. Jestli tě má rád, zareaguje a bude se snažit, jestli jsi mu ukradená, nic s tím dělat nebude a ty budeš mít jasno. Finanční stránku řeš až budeš vědět o opravdovém nezájmu.

Reaguji na Mal1: Tahle rada je fajn, ale nesmělo by se to přehnat. Aby pak neměl vůbec pocit, že ho nepotřebuje. To by byl taky problém