Kdy má žena "padla"?

Já si nemyslím, já kupuju hlavně věci, co se nemusí žehlit, co se prostě vyvěsí a dobrý A je to asi ta nejhorší práce (kromě oken), co fakt nemusím. Pokud nějaká taková služba je a máte na to, tak já bych do toho šla. Co si kdo myslí, je mi putna. Obzvlášť cizí lidi

já klidně za nějaký poplateček vyžehlím, já to miluju, pro mě je to relax

Mno k tomu třeba někdy ještě dojde JInak to je zase extrém, ale pokud jinak byla na manžela pak jako med, když přišel a žádný stres nic, tak třeba jim to tak vyhovovalo. Manžel měl upravenou ženušku, příjemnou, nevystresovanou.

lollo
ale jo, věřím tomu, jen si to nedovedu aplikovat na sebe I když jasně, věřím, že ten chlap to ocenil, nechtěla po něm, aby myl nádobí, aby si po sobě uklízel, navíc byla vždy perfektně oblečená, načesaná, namalovaná, nikdy na něj nekřičela, nebyla nervózní...No kterej chlap by tohle neocenil Teda ten můj mi hlásí že on by to neocenil, ale známe chlapy

To víš, že ocení. Akorát si myslím, že když vidí, že ta ženská neumí nic jinýho, než chodit ke kadeřnici a na solárko, že si jí pak moc neváží. Ale zrovna tak si chlapi moc neváží žen, které kolem nich skáčou a taky to neocení. Tak si pak vyber. Já osobně bych takový život tak půl roku uvítala a pak bych si našla nějakou aktivitu, třeba kursy malování nebo tak něco. Jen tak se poflakovat doma by mě neba.

lollo
přesně tak, to mě by to taky nebavilo, asi bych třeba začala studovat, dělala bych si nějaký kurz, prostě něco, kvůli čemu by si mě manžel mohl vážit, ne jen že bych si pudrovala nosík. Přítel říká, že ženská, nebo aspoň jeho ženská, by měla něco umět, ne že by hned měla zvládnout vyměnit kolo za pět vteřin, ale měla by se umět sama o sebe postarat, uvařit alespoň něco základního a ne být jako moje kolegyně, o které mu vyprávím, a která za náma chodí v jejích 27 letech s otázkami typu jak se vaří bramborová kaše? Jaký je rozdíl mezi nektarinkou a broskví? atd...

Chacha No spíš jde o to, aby si žena vážila sama sebe. Prožít život jen tak, že se budu fintit, by mě nenaplňovalo. Jó a taky má děti, tak se jim trochu věnovat, ne? Vzít je někam, do zoo, někam prostě, kde budou mít zážitky, když má fůru času.

jasně, já si nedovedu představit, že by moje děti vyrůstali s nějakou paní a já ani nevěděla, co je baví a nebaví, navíc já jsem typ, který pořád něco musí dělat...Já vlastně ani nechci mít padla, já když si chci odpočinout, tak klidně během žehlení na hodinu vytáhnu žehličku ze zásuvky a lehnu si. Ale abych si řekla tak, je pět a končím, to ne, já lítám tak do deseti do večera

lucinkaf
Mno tak já si tedy u domácích prací neodpočinu Ale zase třeba dělám jiný věci Rozhodně se tedy nenudím.

Tak já mám super chlapa, který všechny práce typu opravy, úpravy atd. dělá-toho se vůbec neúčastním. Jinak já každý den vařím-ale cítím to i jako svou povinost-mám na to čas a on má v práci jen studené jídla, cítila bych se blbě kdybych to neudělala. V týdnu většinou dělám nádobí já. Ale o víkendu aniž bych řekla slovo často umyje nádobí on nebo vezme vysavač a vysaje nebo umyje koupelnu, bez problému. Vše okolo oblečení dělám já, ale to dělám i celkem ráda. Zatím nemáme děti, takže zatím se necítím, že by mě domácí práce nějak vyčerpávaly nebo obtěžovaly. Sem si jistá, že by zvládl uvařit, o děti se postarat, vše. Asi mám fakt poklad po tom co tu čtu.

Děvčata na mateřské, já měla dohodu. Ty pracuješ 8 hodin, moje práce je starat se o dítě(děti) a domácnost 8 hodin (o něco déle, cestu do práce a z práce jsem mu věnovala. Potom podle dohody jsme si práci rozdělili. Moc toho nebylo, praní vaření, běžný úklid jsem zvládla ve své "pracovní době". A fungovalo to, a když se moc nechtělo, tak to počkalo.

Já nevím, ale milující muž rád ženě pomůže (!!) a rozhodně se ho nemusí pro peníze doprošovat. Neuč si ho tak a nezvykej, jinak budeš mít na krku přerostlé rozmazlené dítě.

Teda teď jsem si početla.. Holky, jsem na tom úplně stejně.. Jsem na mateřské s téměř roční dcerou, manžel pracuje 9-18h, domů se vrací před 19h, nají se a jde k PC, kde sedí než jde spát. Požaduje 100% servis-jídlo až pod nos, ještě na mě občas hulajdá,ať mu přinesu sůl/pivo/TV program,.. Neuklidí po sobě nic-ani talíř po jídle, všude se válí posmrkaný kapesníčky, jeho oblečení navěšený na nábytku.. Hrůza!
Říká, že já jsem placená za to,abych se starala o dítě a domácnost /to k tomu prý patří/,on nehodlá NIC měnit že prý VŠECHNY jeho známí to tak taky mají...
Připadám si jak prachsprostá posluhovčka a už mě to začíná štvát. Navíc mě mrzí, že se ani nevěnuje malé...
Ilka 1 : to jsem taky zkoušela,ale na to nepřistoupil. On je prý práce unavený a já se jen válím doma..

Holky, pan Tomio Okamura, muž, co je předsedou asociace cestovních kanceláří a sám provozuje cestovku, tak v posledním čísle časopisu Marianne prohlásil, že pro Japonce je ostuda požadovat po ženě péči o děti a zároveň po ní chtít, aby pracovala - u nás prostě jsme jiní, i když takových národů, jako jsme my, je dost - u nás je to zakořeňeno, že ženská má druhou šichtu a hotovo dvacet, ne každý vstřebá, že by to mohlo být i jinak a možná ještě hůř se k tomu staví ženy, pro mnohé je nemyslitelná už pouhá představa, že by doma delegovala nějakou činnost na muže, nedej bože, aby si najala sílu na pomoc v domácnosti, chůvu a podobně...měla jsem i chůvy i pomocnice v domácnosti a to jak v době, kdy jsem dítě neměla a do práce jsem už nechodila, a také v době, kdy jsem měla mimi...dítě zabere dost času a to já jsem měla bezproblémové dítě, dalo by se říci, ale stejně to chce čas a ještě k tomu uklízet, aby bylo vše bez poskvrnky, to bych byla uhoněná jako blázen..taky jsem nechtěla vylítnout z domu tři dny nečesaná, pomalu nemytá a v teplákovce, jak to dělaly mé známé, protože některé třeba ani neměly čas jít na záchod, natož zasunout hřeben do vlasů...já byla s miminkem jak majolenka a právě ty holky, co to nestíhaly, tak se mně ptaly, jak to dělám, že jsem stále umytá, učesaná, na podpatcích, s kabelečkou...můj sice doma hodně dělal a dělá stále, ale když byla holka malinkatá, tak si to chtěl taky užít, to její dětství a ne vytírat, luxovat - tyto práce jsme dělali, když byla vzhůru, abychom jí nerušili a proč se o to hodinku ochudit prací, když může přijít paní, co to udělá a my holčičku povozíme venku, nebo si s ní pohrajeme doma...už 6 let si uklízím sama s mužem, ono to vždy má nějaké mouchy, tyto služby, ale na druhou stranu jsem tehdy měla víc klidu na přípravu na odchod ven na vycházku, mohla jsem si zachovat ty rituály, na které jsem byla zvyklá...to mi každý říkal, když jsem byla mladá holka, počkej, až budeš mít děti, to si nebudeš mýt vlasy těsně před odchodem z domu, to se nebudeš sprchovat a mazat krémama, prostě chytneš gatě, kecky a letíš....já jsem vždy říkala, že neee, že já to budu mít stejně a měla jsem...já bych to měla tak, i kdybych byla sama s mimi, bez pomoci, jen by to vyžadovalo jinou domácí logistiku, brzké vstávání - prostě bych pořád kmitala, ale neslevila bych ze svých zvyků, i když bych najednou byla v situaci, že nemám toho padla...hlavní je, jak to člověk v životě chce mít a co je ochoten pro to udělat, někdy je možné nejtěžší překonat ty zažité předsudky, že žena prostě maká od úsvitu do soumraku... já jsem přesvěčena, že zažité stereoptypy změnit jde, i když to vyžaduje úsilí a nervy, někdy třeba chlapa dokopete k pomoci v domácnosti nějakým šprajcem, chlap vidí, že je něco jinak, zpozorní a někdy se začně taky snažit...ale je to kus od kusu, to je mi jasné...

teda nezlob se na mě, ale tohle by mi chlap řekl jen jednou. V ten moment bych se sebrala, odjela na tejden a přenechala mu celou domácnost, ať to zkusí. A už rozhodně bych ho neobskakovala. A neboj, protože všichni to tak rozhodně nemají, to si pán vymyslel jen ze své pohodlnosti. Pokud stojíš o změnu, vzbouři se a nech ho poznat, co všechno děláš...