Teď si nechci stěžovat, to jsou jen zkušenosti za 20 let. Jen se chci zeptat, měl někdy někdo podobný pocit? Jde o to: muži třeba dělají těžkou práci, i v domácnosti, ale po večeři se tak nějak už nehýbou, někdy i dlouho před večeří. A žena ještě musí umýt nádobí, nádobí po večeři si nejde umýt nějak včas a předem. Není to jen nádobí. Muži mají večer takový pocit, že už by žena taky měla v klidu sedět. Ale ona dělá drobnosti, co nikdo nevidí a neocení. Třeba muž vymaluje, děti otrhají maliny atkdál a třeba i vyžehlí. Nikdo ale nevidí, jak se žena stará, aby měl každý co na sebe, třeba už jen to běhání s prádlem a dosoušení, když prší. Nebo, že si ještě pozdě večer vzpomene, že by se mělo zamrazit ovoce, než se zkazí, že by se mělo vyndat maso na druhý den. Nebo co je jídel, která se připravují den předem. Musí myslet, pořád, jestli zavřela vodu od pračky, vypla sporák, konvici, žehličku. Když je problém, samozřejmě každý zavolá ji, i kdyby už usínala. Zbývají na ni práce, které vyžadují trpělivost a všem jsou protivné. A nesnáším ty věty, které naznačují, že žena za všechno zodpovídá: máš tu nepořádek, teče ti lednice, zmokne ti prádlo, křičí ti dítě, pes ti zašpinil verandu. Jaký ti, snad nám? Ono se zdá, že jsou to blbosti, otázka jedné minuty, ale zkuste si představit všechno najednou.
Opravdu to neberte jako stěžování, s dětmi bych asi neměnila, nechtělo by se mi už učit se. Ale byl to takový postřeh.
Ale jsou rodiny, kde děti i manžel pomáhají, ale ta ženská to stejně všechno nějak dodělá a dokončí. Prostě to na ní leží, snad kromě starosti o auto a jiné vyloženě chlapské práce. Jenomže mužská práce je pestrá, každý den zvelebuje něco jiného, a ženská je pořád dokola. A taky mám jenom chvilkový vztek a pak funguju dál. Zase mám respekt k tomu, že ostatní taky pracují. Jenomže někdy se po večeři nahromadí mnoho nádobí, někdy něco zašívám, stroj zlobí a trhá se niť, následuje výbuch vzteku, který mě pak mrzí. Opravdu by mě bavila práce jako třeba když celý den sbíráte brambory a někdo vám dá najíst a umyje nádobí.
To bych asi taky měla výčitky, a kdybych je náhodou neměla, vyčetl by mi to manžel. Oba máme tak nějak sklony počítat, kdo udělal víc. Vím, že to je špatně, že bychom to měli dělat víc nezištně a z lásky.
vosmajda
to já si k tomu všemu i sama maluju . Manža přijde večer z práce a začne obskakování, papáníčko hezky na stůl do obýváku před telku, protože chce vidět zprávy, když mu to naservíruju tak koukne a -ještě mi přines limonádku - běžím -tu ne, tu jablečnou - běžím pro jablečnou , psy máme spolu, ale venčím jen já samozřejmě. Trávu na zahrádce kdybych neposekala, tak zarosteme jak šípková Růženka. Drobné opravy, jako je kapající kohoutek či dokonce tečící baterie dělám taky já. Můj manžel se stará jen o finanční zajištění, ale zase já můžu být doma tak radši nedržkuju . A to nádobí si klidně na druhý den nechám, nikdo to za mě neudělá.
Co to je padla?
Taky umím odpočívat, ne že ne, ale tak úplné padla to nikdy není zvlášť, když jsou mrňousové. Jedno oko a jedno ucho spí a to druhé je připravené okamžitě vyrazit do akce. Nestěžuju si a to ani trochu, jen tak nějak stále víc vzpomínám na dětství, kdy jsem nic takového neřešila a na slova mamky, jen ať si to užívám, než příjdou starosti. Tehdy jsem nechápala a dnes už vím přesně o čem mluvila.
Holky já jsem teď po dvouhodinovém smažení palačinek ráda že mám padla
Jen kdyby nepřišel táta a neřekl že jsem jich udělala málo.
Tak jsem mu řekla ať si dá chleba s máslem když bude mít ještě hlad. Tomu se říká neoceněná práce.
Cituji Smazaná: tu vypere atd
Jo, to jsem zapomněla, ten můj umí taky vyprat. Dřív než ráno vstanu, tak narve do pračky : 2 zašmírované monterkové kombinezy, dvoje tenisky , šusťákovou bundu, nové adidas tepláky, světlou značkovou mikinu - a vše vypere na 60 st.
Smazaná
V poslední době jsem přišla na to, že mi mizí prací prostředek (používám jen tekuté), teď už vím, že se s ním mejou ruce lépe než se solvinou (mužský je při všem ještě i automechanik), takže si leje Ariel na ruce po litrech, tak mu teď kupuju nějaký ten nejlevnější a ty lepší musím schovávat.
To nebude jen pohlavím. U nás je to přesně naopak, já jsem k těmhle drobnostem slepá, muž je vidí. Kdyby mě neupozornil, že je potřeba koupit Jar a pytlíky do koše, tak nemáme čím mýt nádobí a do čeho házet odpadky. Domácí práce máme rozdělené tak, aby se nikdo necítil jako služka, na mytí nádobí jsme stanovili pravidlo - kdo vaří, nemeje. Taky díky tomu nemáme problém sedět s nohama nahoře, zatímco ten druhý kmitá s hadrem nebo vysavačem.
Cituji _Ada_: Taky díky tomu nemáme problém sedět s nohama nahoře, zatímco ten druhý kmitá s hadrem nebo vysavačem.
To je správný přístup
Cituji _Ada_: pravidlo - kdo vaří, nemeje.
tak to by z toho mého byl Mičoken - teda pardon myč nádobí
Cituji Mikyska: to já si k tomu všemu i sama maluju
Já maluju, natírám i tapetuju a teď jsem k tomu přidala i štukování a stěrkování stěn...no nic...ale bavilo mě to
Já nedávno vybouchla, byla jsem po dlouhatánské době na víkend pryč bez dětí, dala jsem si záležet abych jim tu nechala hezky uklizeno a když jsem přijela, tak tu byl výbuch, všude...taška s věcmi ze školky uprostřed obýváku, taška s nevybaleným nákupem uprostřed obýváku, v myčce čisté nádobí tak jak se domylo než jsem odjela, takže špinavé všude, obaly všude....děs běs...v neděli jsem to nějak neviděla a v pondělí, když jsem několik hodin likvidovala tu spoušť, tak už jsem to nevydržela...že by alespoň to nádobí mohl do myčky dávat a odpadky do koše.... No účinné to bylo, manžel pak v týdnu pár věcí do myčky dal, ale ostrý nůž dal do fochu kam dávám dětské příbory (třídím si to rovnou v myčce) a ještě ostřím nahoru a když jsem pak něco dávala do myčky, tak jsem se o ten nůž fikla na hřbetu ruky do žíly, krve jak z vola....takže tak... Ženská má padla až když padne
Ale vím, že existují muži, kteří se spolupodílí na chodu domácnosti - a neberou to jako pomáhání ženě, protože oni v té domácnosti žijí také, takže i ty práce jsou obou a ne jen ženy...pár jsem jich už potkala a byla jsem v šoku...prostě si tu ženu hýčkají...ach...no nic, jdu narvat myčku a upéct tomu mýmu rybízovej koláč
Cituji Smazaná: já jsem si pak po sobě neodnesla hrnej od čaje a byla z toho 10ti minutová přednáška byl hrozně důležitý
To je typické...a pak ještě vypočítává co všechno uklidil "po mě"!! To bych ho klepla paličkou...
tak já jsem kolem toho mého taky skákala jak trubka ,ale pak jsem řekla dost!když pohodu,tak pro všechny! přestala jsem se honit,když nechci,tak nevařim,nepeču,neuklízim,jen odpočívám,surfuju,koukám na tv-přesně jako chlap a je mi dobře,ono se nic nestane a když náhodou padne zmínka proč není navařeno,tak řeknu,at si navaří sám,jestli s tím má nějaký problém,že to nemusím dělat pořád jen já a je klid
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.