Kdy jste zatoužila po miminku a kdy jste si opravdu pořídila?

Reaguji na Edge: Tak my už samozřejmě na nikom závislí nejsme, jinak bych o tom ani neuvažovala...

Reaguji na Bailley:
A jak dlouho jste s přítelem?Oni se někdy chlapy cukají a pak jsou z nich super tátové!Pořebujou popostrčit.

Ale kdež, pořiď si ho kdy chceš... každý se rozhoduje podle sebe. A každé rozhodnutí má svá pro i proti.

Reaguji na Edge: Jsme spolu tři a půl roku ... vím, že by byl skvělej táta, ale taky nechci, aby jím byl proti své vůli. Takže mi stejně nezbývá, než počkat..

tady nejde o nuly...ale příklad - ty budeš pobírat rodičák 7600, přítel třeba přijde o práci a půl roku se mu nebude dařit najít novou...utáhnete půl roku jen z rodičáku?

Reaguji na Lucrezia: Ale to se přece může stát úplně každému

Reaguji na Bailley: teď zas budu za rypnu, ale to je ten přítel, který neměl ani na to, aby ti koupil k výročí kytku a který chodí večer s nezadanýma kámošema pít?

Reaguji na Lucrezia: Áno to je on... ovšem jak se říká - nic se nejí tak horký, ja se to uvaří. Byla jsem hodně naštvaná, ale nakonec se to vyřešilo a je všechno v pohodě
Bylo to spíš špatný období, ale už je vše ok

Reaguji na mroskvicka:
Nn, já proti tomu nic nemám, jen jsem tím chtěla říct, že ony mají dítě takhle v brzkém věku, protože třeba nechtějí dělat kariéru, cestovat apod. A ti, co chtějí, mají děti později. Ale je to tak, jak to vidím ze svého okolí, paušalizovat se to samozřejmě nedá.

Ano, s tím souhlasím. Nedá se to brát paušálně, každý ,,případ" je jiný.

Reaguji na Lucrezia: Reaguji na Ciriel:

tak samožřejmě každý jsme jiný a každý to vnímá jinak , jen mi přijde dost pošetilé myslet si , že v první řadě je důležité mít společenskou úroveň, peníze a vzdělání a mělo by to být prvotní rozhodnutí mít dítě.

Když to vezmu třeba konkrétně od sebe nepřijde mi , že bych dala dítěti něco víc do života jen proto, že jsme byly vždy dobře materiálně zajištěni a syn dostal vše co bylo dostupné. Ano mohla jsem mu plnit jeho sny , mohla jsem mu dopřát spousty zajímavých zážitků . a koníčků (na , které se mi mimochodem stejně v pubertě vykašlal), Takže já ze svého pohledu tyto výše uvedené argumenty neberu jako důvod k rozhodnutí pořídit si dítě. Samozřejmě je nerozumné , aby si pořizoval někdo dítě bez jakéhokoliv zázemí a bez prostředků, protože to nejde , ale to přeci není problém zakladatelky. Prostě nějak nechápu co ma společného finanční zázemí a vzdělání s početím.

Já to beru tak, že si nechci pořídit mimčo, když nebudu mít dostatečnou finanční rezervu, bydlení apod. Nikdy nevíš, co se může stát, dítě může být nemocné, bude potřebovat léčbu nebo tak. A taky bych nerada svoje dítě ošidila o nějaké zážitky, třeba lyžování, dovolené apod. jen protože na to prostě nemám. Tohle je MŮJ POHLED. Každý to nemusí mít stejné. Ale přijde mi fakt nezodpovědné, když matka v porodnici vykládá, že nemá na zaplacení poplatků za péči v nemocnici. To si myslí, že dítě nic nestojí?
Na druhou stranu si nemyslím, že dítě, které se narodilo ne třeba bohatým rodičům je chudáček. Jasné je, že hlavní je láska a zázemí. Ale je hlavní přiměřené odpovědnost za přivedení nového člověka na svět. No, jsem OT
A jinak co se týče zakladatelky - pokud se na to cítíš, finance máte, máš partnera, se kterým chceš mít dítě, tak proč ne. Ale asi budeš muset počkat, až bude chtít dítě i on, jak už tu holky psaly, na dítě musejí být dva.

Od 19ti vdaná,po třech letech společného života jsme asi měsíc vedli debatu na téma potomek a udělali jsme pokus zda se to povede povedlo na "první dobrou",takže mi bylo 23 když se narodil syn.Po děvčátku ani jeden z nás netoužil,tím pádem na druhý pokus už nedošlo.

Pro mně je základem manželství,oba chtějí dítě,bydlení /jakékoliv krom podnájmu/,práce manžela.Pak už to ti dva zvládnou bez ohledu na věk.Čekat do třiceti je sice trend,ale to už bych se bála zda budu schopná porodit zdravé dítě.

Kdysi bylo v módě rodit ve 20, nyní ve 30. Já zatím vůbec děti nechci.
Kamarádce, která před pár lety otěhotněla jsem to rozmlouvala - přece si chceme obě užívat, studovat, atd. Teď má ale oproti mě obrovskou výhodu... dítě ve školce, fungující manželství, normálně chodí na vš, řeší make up, módu, může rozjet i kariéru. Poprvé mě napadlo, že já vylezu ze školy, pořádně nebudu mít práci a už budu muset na mateřskou, pokud vůbec budu moct dítě po 30 mít Navíc se mi zdá, že rodiče věkově blíže k dětem mají hezčí vztahy (okoukáno z mého okolí)

Pokud se na to cítíš teď podaří se Ti přesvědčit přítele tak jakýpak čekání a "užívání si"
. Pojem "užívání" nesnáším protože je to dost individuální..pro někoho je to vymetání diskoték a nezávazný sex, pro jiného cestování...pro mě například práce kolem baráku a starání se o see, pro mojí sestru je to právě to být celý den doma s dvouma malýma dětma. je štastná.

O tom to přeci vůbec není! Ale když pár společně splácí hypotéku a pak sotva vyjdou s penězi, tak není rozumné si zatím pořizovat dítě. Ono jaksi není živo z lásky, vody a vzduchu.

Z omylu jsi mě nevyvedla ani náhodou a trvám na tom, co jsem již napsala. Dát dítěti lásku je sice krásné, ale samo o sobě to nestačí. Můj dobrý kamarád pocházel z velmi chudých a skromných poměrů, doma sice měl milující rodiče, pěkné zázemí, ale i tak litoval, že nemohl jako dítě jezdit na školy v přírodě, chodit do kroužků, k moři se dostal poprvé na VŠ, kdy si to sám zaplatil, jako dítě nikdy s rodiči nejezdil na hory, tak neuměl lyžovat....

Já se zase směju tomu, že se holky vykašlou na studium, vzdělání, praxi, pořídí si brzy dítě, partner jim za pár let uteče a oni mají co dělat, aby i za pomoci rodičů a sourozenců měly z čeho žít. A že takových je kolem mě více než dost.

Jestli je něco zoufalé, tak holky, které kolem 30 bydlí u rodičů, rozvedené s 1-2 dětma, bez vzdělání, praxe a bez peněz. Ve svém okolí tedy neznám žádné takové 30-tky jak je popisuješ, píšeš naprosté blbosti. Budeš se divit, ale ženské, které v životě něčeho dosáhnou jsou úspěšné o chlapy opravdu nouzi nemají.