Kdy jste zatoužila po miminku a kdy jste si opravdu pořídila?

Partner uteče fakt docela snadno.........manžel z manželství uzavřeného bez předmanželské smlouvy a další "vymožeností" už tak snadno ze svazku neodejde
Proto bych pořízení potomka podmínila razítkem z radnice sice staromódní,ale funkční.

Asi jo, ale já to teda taky vidím tak, že bych chtěla prvně se vdát a až pak mít děcko...

myslíš ? Kolik takových" úspěšných " žen znáš? Já docela dost a musím říct ,že to není záruka toho , že mají větší dostupnost k" lepším partnerům" a bezstarostnému životu. Řeší úplně stejné starosti jako ty ,ostatní.

hmm to je opravdu strašná tragédie Ale tak pokud je pro tebe tak prioritní praxe a vzdělání v otázce početí budiž. .

Pár jich znám.

Nepíšu, že je to záruka něčeho. Psala jsem o tom, že 30 let nerovná se zoufalá, bez chlapa, hledající na diskotékách dárce spermatu.

Nepsala jsem, že je to tragédie, nicméně je pro kluka docela nepříjemné, když jede poprvé na hory s partou a učí se lyžovat vě věku 18 let. Přicházel o spoustu zážitků se svými vrstevníky, nezapadal, cítil se méněcenný...

Nikoliv v početí, ale v zaopatření dítěte. A celkově je to zásadní pro život a nutnost v dnešní době.

Každá sme iná, každá má iné priority, iné koníčky. A podla mne je úplne bezpredmetné tu riešiť, kedy je vhodné mať dieťa. Nech si každá založí rodinu, kedy chce. Čo je teda v prvom rade dôležité, mať partnera a takého, čo to dieťa chce. Čiže najväčší problém vidím vtom, že partner zakladatelky, sa na to ešte necíti. V prvom rade by sa o tom mala porozprávať s partnerom a riešiť to s ním! A v druhom rade, pre každého je zmyslom života niečo iné. Niekto robiť karieru, hromadiť zbierku LV a niekto chce byť dobrým rodičom. A byť dobrým rodičom neznamená kúpiť deťom všetko na svete, ale dať áno.... dieťaťu je úplne jedno, či má na sebe outfit za 20 € alebo za 1000 € . Ja som v bohatstve nevyrastala a ani si nepamätám, že by som niekomu niečo závidela. I keď to bola vtedy iná doba. A ja chcem dať svojim deťom to, čo som mala ja a to milujúcich rodičov. A nebojím sa, že by mojim deťom niečo chýbalo. A môžem úprimne povedať, že som nikdy netúžila mať drahé veci, ale mať dieťa áno. Ja vtom vidím môj zmysel života. Rada sa pekne (aj lacno) oblečiem, dokonca ma baví sa každý deň namalovať, takže nie som žiadna zanedbaná opacha v teplákoch. Milujem teplo a more, ale tiež som nikdy nesnívala o Karibiku a Hawaii, mne stačí ísť aj do Talianska (tam to dokonca milujem) alebo Grécka. Tak to je môj pohlad... preto, radím dieťa nie! lebo, ako som už písala, že partner nechce a ona sama nie je rozhodnutá. Keby bola, tak túto diskusiu nezakladá.

Já si myslím, že na věku nezáleží, pokud partneři dítě chtějí, mají kde bydlet a partner má stálý příjem. Potom je jedno, jestli ve dvaceti nebo ve třiceti. To je přece na každém. A argumenty typu "jsi mladá, tak si užívej a nemysli na děti", to je podle mě trochu mimo...někdo si chce život třeba užívat s dětmi. Neodsuzuji mladé maminky, pokud se o dítě dokážou postarat a mají nějaké zázemí. Na druhou stranu docela nerada slýchávám o čtyřicetitelých matkách - přijde mi to nepřirozené, čtyřicet - to je přirozeně věk babiček (tím tady fakt nechci nikoho urazit, ale je to tak, dnes už to není časté, ale mojí babičce bylo 42, když jsem se narodila).
To, že lékaři mluví o třicetiletých těhotných ženách stylem "ve vašem věku.....", na tom není nic zvláštního. Dnes je to normální věk pro to mít dítě, ale z biologického hlediska to už je vysoký věk, někde jsem četla, že ideální věk pro dítě (po stránce fyzické) je 18-25 let.
Mně bude 19, děti chci moc, ale v tuto chvíli po nich opravdu netoužím ani maličko. Počítám s tím, že je budu mít tak za 10 let, protože chci studovat a chci být finančně zajištěná. Teď mě ještě dětský křik rozčiluje. Ale děti mám ráda

Reaguji na Wewiku:
Tvůj příspěvek je velmi hodnotný a příkladný,bravo!

Reaguji na Wewiku: Moc hezky napsané, bezvýhradný souhlas.
Je důležité mít spolehlivého a zodpovědného partnera, který se nebojí zodpovědnosti za rodinu.O práci v dnešní době přijdeš raz dva, tak je důležité se nepoložit a nebát se i práce mimo obor.Jen z čiré lásky se rodina uživit nedá.
Dítě potřebuje lásku a čas společně trávený s oběma rodiči-tj. raději v jižních Čechách nebo v Itálii s celou rodinou, než jen s jedním rodičem v luxusu (ptž ten druhý na to vydělává).Můj muž je také poměrně pracovně vytížený, ale nikdy by si nenechal ujít okamžiky, které tráví s dětmi (ať už dovolené, ale i školní představení).
Ten správný čas je pro každého jiný, ale určitě by dítě měli chtít oba.Muž kolikrát po dítěti nijak zvlášť netouží, ale pokud je vyloženě proti, nikdy bych do toho nešla a nedoufala, že se to změní.

Reaguji na marbee: Skoro jako kdybych to psala já..

Mě je 21 a posledních pár měsíců jako bych se snad pomátla, strašně moc chci mimčo.. Jsem na VŠ ve druhém ročníku, chci studovat pět let (3roky Bc a další 2roky navazující). Kolikrát si říkám, že jsem měla jít raději pracovat, ale na školu jsem chtěla, tak jí hodlám dodělat. Jen mě děsí, že bych ze školy měla vycházet ve 25letech a pak ještě pár let pracovat a pak až to mimi.. Poslední dobou zvažuji, že příští rok dodělám třetí ročník a na navazující bych šla dálkově s tím, že začnu pracovat, abych ty dva roky měla pracovní náskok.. Každý to má hold jinak, já si mimi už teď moc přeji ale na druhou stranu zase vím, že je to zodpovědnost, což já zodpovědná jsem, takže vím, že si musím počkat, i když mě to opravdu trápí
Takže pokud zakladatelka a její přítel pracují, žijí spolu, tak proč do toho nejít? Samozřejmě pokud se na tom shodnou oba

Reaguji na Edge: a jak ti vyhovuje tenhle rozdíl? já plánuji počkat ještžě tak rok.....

Rozdíl 5 let mezi dětma?
Téměř ideální.Nikdy se mi nelíbilo,když byli děti ještě sami dvou,tří leté trdla a dostaly sourozence.Bylo to kruté pro oba.Starší si připadají odstrčené a mladší jsou potajmu šikanovány.
Proto jsem zvolila rozdíl pět let.Akorád je to náročné na čas,jedno vypipláš,druhé pak zas od nuly.Uf!
Ale já jsem od jakživa v domácnosti a nejspíš do smrti budu,takže mám na to času habakuk.

Je mi 33 let, dítě jsem vždy chtěla adoptovat, to už vzhledem k věku manžela nestihneme... A tak nezbývá, než si udělat svoje...Už jen to, že o tom uvažuji je velká změna, ale stále se nemohu rozhodnout...Manžel nijak netlačí, ale není proti... Od kamarádů lékařů vím, že skutečně hranice ,, relativně bez rizika ,, je 35let. Děti miluju a nemám s nima nejmenší problém... Ale to definitivní rozhodnutí, udělat ten krok...A přitom člověk ví, že moc času na rozmýšlení nemá...
Takže ano,pokud je nějaké zázemí a především ,, vhodný partner ,, proč ne, na věku tolik nezáleží..Je to individuální věc.. Někdo není zralej ve 4O letech a jiný je zralej ve dvaceti...

Dovolila bych si tvrdit, že bohužel v dnešní době na penězích záleží. Nikdo neříká mít spratka rozmazlenýho s ajfounem sotva to začne umět mluvit, ale nevím, co se divíte tomu, že tu některé holky mluví, že by rády materiální zajištění.
Tobě možná stačí jet do "jen" řecka, ale někdo nemá ani na to hloupé řecko. A dítěti to potom je líto, že poslouchá spolužáky, kde byli u moře a on nikde. Nebo že nemůže jet s ostatními spolužáky na výměnný pobyt, na poznávací výlet do zahraničí....
Myslím, že ne každej si pod materiálním zabezpečením představí plnou skříň vuittonek

Nedávno jsme se rozhodli a mimčo už je na cestě