Kdy jste zatoužila po miminku a kdy jste si opravdu pořídila?

Reaguji na srnecka: Tak studovat můžeš i dálkově

Reaguji na Bailley:
Už ani náhodou, stačilo

Reaguji na srnecka: Takže teď studuješ na Bc. jestli jsem to správně pochopila?

No, skoro, jsem na VOŠ, takže jen Dis.

Bude mi 20, nastupuju na VŠ a dítě bych hrozně chtěla. Chci být radši mladá máma, než stará (myslím jako na první dítě)... Nemám bohužel ani přítele, ani bydlení a navíc jsem fakt mladá a studuju, takže ještě pár let musím počkat a chci počkat, ale kdyby se to stalo náhodou, tak bych byla hrozně ráda. Mám v okolí i tři stejně staré mámy, jako jsem já...

Ideální podmínky nejsou nikdy a nemá smysl říkat si - až dostuduju, až budu mít kariéru, až budu mít byt, až budu mít auto, až....až.... to se také může stát, že člověk dítě nebude mít nikdy. Nicméně trocha rozumu a soudnosti neuškodí a pokud na tom nejste finančně dobře, tak to není dobrý nápad. Záleží, co si pod tím představit. Peněz nemá nikdy nikdo dost a ani nikdo nikdy mít nebude. Pokud byste to ale samy finančně nezvládli a museli např. využívat finanční pomoci rodičů, tak je to nerozumné. Pokud byste se jen museli uskromnit a vyžili byste, tak proč ne. Je nutné zvážit i variantu, kdy by přítel utekl, jak bys to sama zvládla (vím, že se o tom přemýšlí těžko, ale já si myslím, že člověk tak nějak musí zvažovat vše a dnes jsou vztahy všelijaké.... a člověk se v první řadě musí spoléhat a jen a jen sám na sebe, to je největší jistota).

Dřív to bylo běžné, že ženy měly v tomto věku děti, nepřijde mi to hrozné. Ale já osobně jsem si v tom věku připadala ještě jako poloviční dítě.

jet do zahraničí jako au pair/animátorka/na jazykový kurz... jezdit na výlety (kempovat, na vodu, po Čechách, na festivaly, do zahraničí), studovat...

Řekla bych, že spíš na tebe dolehlo okolí. Ono to dělá také hodně.

ted všechny holky čekají do 30 nebo víc, až budou zajištěné, budou mít byt, peníze, skvělou práci, procestovaný svět a já nevím co ještě a pak zjistí, že děti mít nemohou. Pokud máte byt a ty bys dítě chtěla, tak bych se nerozhodovala. Mít děti brzo má své výhody, oni budou dospělý a ty ještě relativně mladá a jinak cestovat se dá i sdětmi a vůbec děti nejsou žádná přítěž, pokud je miluješ.

Když já si na tohle moc nepotrpím. Jsem spíš materiálně založená a potřebuji mít své útočiště (svůj byteček). Spíš mě kolikrát napadlo, jet do zahraničí jako nastálo.. prostě to zkusit jinde. Ale to bych se musela opravdu rozhodnout a udělat TEN krok, což já moc neumím.
Jinak finančně bychom to zvládli bez problémů, i když bychom se samozřejmě museli trochu uskromnit.

já vždycky přemýšlím, jak se to zvládalo dříve, že ty holky měly ve 20ti svatbu, ve 22 dítě a taky to zvládly. Přitom peníze určitě také neměly.

Dnes mají ve 30ti a ještě s hypotékama, leasingama, nábytkem na úvěr...

To mi není nějak jasné, přitom si nemyslím, že by se ty dřívější ženy o něco ochudily a něco jim uteklo.

Reaguji na Bailley:
22 let je docela brzo se na 18 let uvázat k domovu a k plotně, mně je 21 a já mám sousedy co mají děti takže já mám velmi účinnou antikoncepci a jsem ráda, že si můžu vyspávat do 12 do poledne a spím 9 hodin vkuse a tak to dalších 10 let ještě zůstane, tak myslím, že to je jen takový rozmar, abys pak nelitovala, doporučuju domácího mazlíčka pro začátek ti jsou nejlepší;o)

Tak já zatoužila po dítěti ve 29 letech a opravdu si ho pořídila ve 30 letech. A u všech doktorů na mě koukali, jako že jsem už "stará". To bylo pořád, "vzhledem k vašemu věku..." a bylo mi to dost nepříjemné, vždyť v dnešní době je to normální věk na první dítě. Doktoři mají nejradši matky kolem 24 let, to je prý nejvhodnější věk (říkaly sestřičky), pak už jsou pro ně všechny těhotné rizikové, tak nevím... Jestli se na to cítíš, tak do toho

Dříve byla úplně jiná doma, to nemůžeš srovnávat. Byly novomanželské půjčky, podnikové byty, když někdo nastoupil do práce, tak bylo běžné tam zůstat až do důchodu.

S tím nesouhlasím.

A já si myslím, že je to správné.
Je velmi důležité mít finanční zázemí a vzdělání, protože pokud vás partner opustí, tak v dnešní době není nic příjemného zůstat sama s dítětem, navíc bez praxe a nevystudovaná.

Reaguji na procinko:
ti doktoři jsou vážně padlí na hlavu, X ženských začínají s dětmi až po čtyřicítce a oni dělají vědu ve 30 hrozné.

Tak ono tehdy zrovna nebylo moc co dělat, studovat mohli jen někteří, cestovat se nedalo...

Tak na tohle mi přítel řekl, že kdyby se to stalo náhodou "teď", tak by to nechtěl, pokud by mi to nějak zdravotně neublížilo, ale já vím se 100% jistotou, že kdyby se to opravdu náhodou stalo, že si ho nechám, protože si na dítě nepřijdu zas až ta moc mladá a hlavně člověk nikdy neví, jestli bude moct mít někdy další. Kamarádka byla před rokem na potratu kvůli dědičné chorobě a ještě se jim to znovu nepodařilo . Myslím si, že dítě je, kord v dnešní době, dar!

Přesně tohle je případ mé sestry .

A já si chci každopádně počkat na dobu, až nebudu na rodičích závislá, budu mít manžela, na kterého se budu moci spolehnout, budu vědět, že se o nás postará a bude to chtít stejně jako já.