Kdo je Váš nejlepší přítel?

třeba je nejvyšší čas se trhnout

Moje kamarádka z dětství, kamarádky a kamarádi ze střední školy, kamarádka a její přítel z vedlejší vesnice, můj miláček. Mamka i zbytek rodiny jsou (vesměs) super, ale těm přece jen určité věci nesvěřím.

Můj nelepší přítel je jeden chlapík z Plzně. Je mu něco málo přes 40 let. Zacali jsme jako kamarádi, pak chvíli milenci a nakonec kamarádi. Kdykoli potřebuji, tak mu napíšu a on mě hned pobaví, rozveselí. Neviděli jsme se několik let,ale jsme spolu ve spojeni i přes práci, jelikož s námi spolupracuje. Taky mu vděčím za to, že jsem se kdysi nevdala, protože bych už dávno byla rozvedená. Má dobrý čuch na lidi.

Jednoznačně přítel. V dobrém i ve zlém už pár let

jo,ráda bych se trhla..jenže studuju dvě vysoké školy prezenčně a z těch příležitostných brigád bych všechny výdaje nezaplatila..takhle jsem ráda,že mi naši platí privát..no aspoň,že už mi začně škola a já zase vypadnu...

Můj partner. Můžu mu svěřit i opravdu zapeklité problémy, osobní a soukromé věci a prostě všechno to, co bych neřekla ani vlastní mamce
Pak moje sestry a rodina. Ségry jsou jediný ženský, kterým 100procentně důvěřuji. Jsem strašně ráda, že je mám

Člověk který o mě všechno ví a komu můžu stoprocentně věřit a všechno svěřit je moje maminka. Jsme schopný spolu prohovořit celý dny...pak mám ještě moc blízký vztah k její ségře, jsme stejný typy, společenský co mají rady zábavu a tak s ní chodím často na koncerty nebo do kina, nebo jen tak do hospůdky(na to moje mamka moc není), vůbec mi nepřijde že nás dělí víc jak 25 let. Pak ještě sestřenka, to jest co se týká rodiny. Kamarádek a známých mám spoustu a občas mám problém s tím že jsem moc důvěřivá a ledacos na sebe prozradím asi i těm, který zas tak dobře neznám. Každopádně mám několik kamarádek na který se můžu spolehnout, strašně rády se vidíme, většinou nás dělí vzdálenost, takže setkání není tolik ale píšeme si a když už se potkáme tak to stojí za to. Každá je úplně jiná...nedají se vůbec porovnat a mám je moc ráda. Kamaráda, takovýho se kterým se pravidelně potkávám a svěřujeme se navzájem mám jednoho, kámošů jen tak na pokec je víc, ale většinou se vidíme jen když se náhodou někde potkáme. Taky jsem o dvě své kamarádky přišla. U jedné bylo to přátelství krátkodobější a stejně jsem o ní jako o správném člověku občas zapochybovala to moc nebolelo,ale u druhé ano. V pubertě jsme spolu trávívaly spoustu času, věřily jsme si, měly stejný názory, vkus..myslím že to bylo pevné přátelství, ale pak jsme se od sebe začaly vzdalovat. Každá jsme si pomalounku začínaly žít svým životem a pak jsem postupně začala zjišťovat že když už se konečně jednou za čas potkáme, že si nemáme ani příliš co říct. Nevím kde nastala chyba ale už ji nepotřebuju vidět, po každém našem pozdějším setkání jsem se cítila špatně a nic mi to nedávalo. Jí evidentně taky nechybím. Doteď mě trochu bodne do srdce jakmile si vzpomenu na ty společně strávený roky,ale co už...zas jsem potkala jiný bezva holky

Moje nejlepší přítelkyně je má manželka, můžu se jí svěřit snad s čímkoliv - jsme spolu už 16 let. Pak mám ještě přítelkyni z dětství, známe se přes 25 let, v dospívání jsme se vzájemně "ztratili", ale dnes se opět už léta scházíme, tedy nyní již se svými partnery. Také mám dva přátele již přes 10 let - naše přátelství vydrželo i přes různé životní změny, (přestěhování, svatby a tak...). Letos v létě se mi povedla "naplánovat" akce - sešli se na ní všichni mí nejlepší přátelé i se svými protějšky - bylo to tak nádherný, že si to budeme muset někdy zopakovat! Ještě jsem ve výčtu nezmínil manžela mé přítelkyně z dětství, ženu mého nejlepšího přítele a kamaráda mé manželky... Se ženou mého druhého nejlepšího přítele jsme zatím takoví lepší kamarádi... Moc si vážím toho, že mám kolem sebe přátele, kteří jsou ochotni pomoct, když je potřeba - a naopak i já jsem připraven pomoct jim!

Teta. Někdy mám pocit, že jsem skoro stejné

Moje sestra...prožíváme spolu dobré i zlé a pomáháme si navzájem.Víme o sobě všechno a máme se moc rády...

stručné, výstižné

Téda, ženský, chlapy, tolik dojemných příběhů a krásných přátelství jsem nečekala, ale přátelé jsou krom rodiny a partnerů také to, co nás drží nad vodou... je krásné vědět, že někde je někdo, kdo si na nás párkrát za den vzpomene....