Kdo je Váš nejlepší přítel?

Moje nejlepší kamarádka je můj bývalý přítel. Ví o mně všechno, já o něm totéž. Jenomže naše přátelství je už jenom platonické, internetové a mobilní, protože naši partneři by to evidentně nebyli schopní ustát, kdyby věděli, že jsme v neustálem kontaktu
No a hlavně moje milovaná sestřička...můj spiklenec, vrba, prostě moje všecko. Love you......

tak to máte dobré holky.to já jsem plula školami a sem tam nějaké známé mám, ale nic extra co by se mne chtělo držet. bohužel dali přednost vždy někomu jinému. nemůžu říct, ani že přítel je můj jen kámoš..sice mu hodně věcí říkám to ano, ale on mě moc ne. jsme asi ještě trochu nedospělí.
bohužel s rodinou je to tak, že si s mamkou moc nerozumím.nežiji doma 2roky, pokud vysloveně s něčím potřebuji pomoct tak pomohou, ale musím to říct dopředu. jinak na mě prostě nemají čas. jsou i přednější věci než dcera no..

dzivetka
víš, asi jsem divná, ale nepotřebuju nějakou nej kamarádku, se kterou bych byla jedna duše, jedno tělo, protože tohle všechno mám v přítelovi. Ale potřebuju pokecat s nějakou holkou, vždy se nějaká najde. Jde o to, že pracuju v ženském kolektivu a v kanceláři je to kolikrát jak v úlu, sdělujeme si vše, názory, postřehy, máme přehled o našich životech a je to takový jeden svět, takže když skončím, jsem ráda, že můžu zas poslouchat nějakýho chlapa a od tý doby, co dělám s ženskejma, tak ani nepotřebuju kvokat u kafe, to jsem dělala v předchozí práci, kdy jsem měla po ruce asi 70 chlapů a jedinou ženskou byla uklízečka, která se objevila dvakrát týdně na pět minut

lucinkaf tak to chápu. to já jsem v kanceláři sama, mám průchozí dveře k šéfovi.maximálně kolem projde kolegyně a něco řekne, ale to je celý.já bych potřebovala spíš někoho, s kým prostě pokecat jen tak. zadrbat a tak. přítel to nechápe, nerozumí mi v tom..

Moje nejlepší kamarádka je můj přítel Dokážu s ním probírat cokoliv, žádná témata nám nejsou cizí. Sice jsem měla od školky dvě nejlepší kamarádky, které ale postupně ztrácím, protože jedna se odstěhovala za přítelem a druhá údajně nemá moc času, nehlásí se a já se nikomu vnucovat nehodlám. Trošku mě to mrzí, ale vím,že v příteli mám oporu a je mi s ním nejlíp ze všech.

a přesně tohle mám v kolegyních, takže to vezmem v práci jedním vrzem a já pak přijedu domů s čistou hlavou. Když jsme pak na dovče, na se mi přítel směje, že prej od tý doby, co jsem s ženskejma, bych byla schopná mu vykecat díru do hlavy

taky to mám tak

Můj nejlepší přítel je člověk se kterým se už nějaký ten rok známe, ne ve všem spolu souhlasíme, ale přesto si rozumíme jako s nikým jiným. Byl jsem mu před lety i na svatbě za svědka (jako jediný člověk mimo rodiné kruhy svatebčanů) a on mě zase podržel ve chvílích kdy bylo zle. Seznámili jsme se kdysi přes jeden herní server, kde jsme pak spolu redaktorovali, pak jsme i několik let byli kolegové v jedné práci a viděli jsme se prakticky denodenně a pořád jsme si měli co říct, proběhla i ponorka, ale po těch letech jsme stále při sobě. A dokonce ho zprostředkovaně znáte, je to zdejší moderátor PardGalen.

Tuax
hezky, tak to je krásný příběh

Když jsem se nad tímto zamyslela, souhlasím. Taková ta kamarádství na život a na smrt jsem zažívala spíš ve školách, v době, kdy jsem ještě neměla vážný vztah. Dobrý partner opravdu platí i za přítele a pak ani ty kamarádky nejsou v takové míře potřeba. Navíc jsem zjistila, že je lepší mít kámošek víc a neupínat se pouze na jednu. Je myslím fajn mít holku někde blízko ve městě, k níž můžeš odskočit, sejít se takřka kdykoli, pak spřízněnou duši v práci nebo ve škole, třeba i virtuální kámoška na pokec je super, kolikrát se nám chce jen tak nezávazně plkat a nemusíme být zrovna spolu live, prostě pár takových blízkých osůbek a taky to nemá chybu*

Jé to je hezký

můj nej přitel a to myslím ted vážně je můj manžel Nejen,že nás pojí manželství,a syn ale i velké přátelství.Rozumíme si,smějem se spolu,věříme si,kolikrát si čtem myšlenky,chodíme spolu pařit,i sportovat.tim nechci říct,že nemáme každý i své známe ale myslímsi,že my jsme spolu opravdoví přátele,nejen milenci a manželelé a rodiče syna.

Tygřice
to je pravda, jednou jsem se právě na jednu kamarádku upnula a byla to chyba, protože když pak odešla, byla to sstrašná rána a já zjistila, že nikoho jiného nemám. Proto mám přítele a na pokec a kafíčka a tak spoustu dalších holek, aniž by byli nej kamarádkami, ty jsem jako ty měla spíš v období školní docházky...A v neposlední řadě je mi kamarádkou i omlázko, protože to, že se tady člověk s ledasčím vypovídá, svěří, je fajn, je to jako bych seděla někde u stolu a diskutovala A pak chodím domů s různýma nápadama, vychytávkama a novinkama a všichni se ptají Bože, kde jsi na to zase přišla Ale líbí se mi to...

Tak přátel mám hodně,většinu opravdu od základky,pár nových jsem poznala díky zaměstnání.
Ale takové to opravdové slovo přítel si zaslouží jen párJsou to lidičky, za které dám ruku do ohně a oni za mě a víme to o sobě.Zatím nás nerozdělilo nikdy nic a doufám,že to tak zůstane nadále,jelikož je mám neskutečně ráda.
Když to shrnu tak 4 lidi,mě jsou strašně blízcí a opravdový přátelé,ví o mě vše a já o nich,nerozdělilo nás ani to,že mají rodiny a já neNaopak,jejich dítka tomu přátelství dodávají strašně šťávy
Jsou to lidé,které znám od dětsví,což jedna holčina je mojí takovou "ségrou" 27let,toho si moc vážím,jinak ty 3 znám také kolem 20let,což je úžasný.
Ale nevyměnila bych ani těch "pár" přátel,se kterými se znám měně času,ale pořád hodně na to,abych poznala,že jim mohu věřitaspoň v to teda doufám.
Bohužel,jsem poznala co je to okamarádku přijít,díky podrazu a takové zklamání teda těžce nesu a nikdy neodpustím.

Souhlasím, sama mám nejlepšího přítele také ve svém partnerovi a jinak by to ani nemohlo být. Nemohla bych sdílet život s někým, koho bych za svého nejlepšího přítele nepovažovala a nechtěla věci řešit s ním a říkat právě jemu.
Co se týče ostatních, považuji je spíše za své známé než kamarády/ky. Nedovedu si představit, že bych s někým ze svých "přátel" měla řešit nějaký vážnější problém, případně chtít nějakou větší pomoc. Ovšem až na jednoho člověka, kterého znám ale sotva 3/4 roku, takže i v jeho případě ještě o přátelství raději nemluvím.

S rodiči moc dobré vztahy nemám, matka mi sice byla a je dobrou matkou, za to si jí nesmírně vážím, ale nikdy mi nebyla kamarádkou. A v případě otce se nedá mluvit ani o klasickém rodičovském vztahu.
Do budoucna bych byla moc ráda za to, kdyby se vyvinul přátelský vztah mezi mnou a sestrou, zatím kamarádky jsme, ale sesta patří ještě do kategorie náctiletých, takže se do budoucna může všelicos ještě dost změnit.

já mám to štěstí,že mám dvě nejlepší přítelkyně..tu první znám už od první třídy a s druhou se znám od prváku na gymplu..obě dvě mě vždy dokáží podržet,poradit a já se jim můžu svěřit absolutně se vším..pro někoho je nejlepší kamarádkou mamka, občas se jí taky s něčím svěřím,ale poslední dobou se spíš hádáme..mám nového přítele,kterého ona prostě nemůže přijmout,a tak si to kompenzuje tím,že momentálně dostávám víc zákazů než v 15 (je mi 21) a taky začíná dávat podmínky..