Jsem rozvedená a jsem nebo nejsem samostatná?

janis
Janis, Liz myslím píše, že nemá "své" děti a také píše, že toho hodně vybudovala ona a prostě jí trápí, aby po případném "odchodu" jejího muže, nepřipadlo vše "jeho" dětem a ona např. neměla najednou kde bydlet. Naprosto ji chápu, mě by to vadilo též.

Liz
Liz, nejsem právník ani v podobné situaci, ale nelze to nějal právně ošetřit nebo přepsat majetek vyloženě na Tebe? Asi se ptám blbě, protože, kdyby to možné bylo, tak by jsi to již jistě vyřešila .... Musí ale existovat nějaká cesta, ne? Např. vymezení v závěti nebo něco podobného.

Pumpkin, fakt, psala to.

Omlouvám se za zbrklost ve čtení....no, tudíž je na tom jak můj muž.
A on ani jinak neuvažuje než jak jsem psala výše.
Takže já to prostě nechápu.....proto jsem se asi do toho zamotala a jaksi nepochopila proč...?
Všechno je napůl. S pocitem nespravedlnosti se ale blbě žije....takže je lepší smířit se se zákonem.....janis

Jedna možnost je,

založit s.r.o. s jedním jednatelem a jedním členem v jedné osobě a převést tam část majetku.
Takže Liz, přeci jsem nad tím uvažovala....když teda už....janis

janis
Janis já to nemyslela ve zlém. Jen jsem se snažila vžít do situace Liz a do představy, že člověk se celý život o něco snaží a pak, aby se bál, že třeba skončí na ulici, kteroužto obavu jsem ze slov Liz vyčetla. To opravdu není hezká vize a myslím, že by se to mělo nějak ošetřit, aby nemohlo dojít k tomu, že nevlastní děti člověku prodají střechu nad hlavou v rámci dědictví. Potažmo střechu, kterou si pracně budoval ....
To jen na vysvětlení.

Tohle se ale nestane, polovina je její a druhá polovina jejího muže. Když zůstane sama, JEHO polovina se dělí rovným dílem mezi ní a synem. A každopádně janis má pravdu, proč se tím tak trápit? Vždyť tady nemusíme být za rok, za týden, zítra. A to se týká i Liz (nepřeji nikomu nic zlého!) proč si je tak jistá, že tu bude déle než její muž? Už takhle mladí (45 není stáří) přemýšlejí o smrti?
Liz
Vždyť jseš vlastně zaopatřená!!! Máš svůj majetek, který ti zůstane! Jestli budeš muset někoho vyplácet, prodáš to a koupíš si menší. Ale každopádně, ať se stane co se stane budeš mít kde bydlet. Jsou na tom lidé hůř než ty, např. já rozvedená s dítětem nemám vůbec nic a dnes mi nedají ani hypo na žádné bylení, ikdyž si vydělávám a platím drahý nájem.

Holky, holky....až mně bude 70, tak si v tom svém domě kdybych náhodou zůstala sama můžu tak akorát strašit....!

Nikdo si nic do hrobu neveme....v 70 mně může být nějaký majetek ukradený, všecko bych prodala-něco rozdala a byla v nějakém pidi domečku, užila si stáří a obdarovávala vnoučata....to už budu mít snad na ně i čas, takže si ušiju pod dlouhou sukni takovou obrovskou kapsu a z té budu lovit...nechám je chvilku v napětí ať mají moment překvapení.....budu sedávat na lavičce a střídat obden sbírku svých berliček !
Janis

vsem: neprocetla jsem celou diskuzi...a je prilis pozde lovit stare bolesti a otevirat zhojena mista...ale i ja se podelim, az bude vice toho denniho svetla.. a myslim, ze svym pribehem mohu mnohe inspirovat..aneb i pohadky maji sve silene konce..ano, uz davno vim, ze mozne je vsechno....takze vas zatim vsechny "bojovnice" zdravim..i ja jsem jedna z tech emancipovanych a samostatnych osobnosti...a to neni zrovna polehcujici okolnost, kdyz clovek zatouzi po partnerskem vztahu a je tzv. uz v tom "druhem kole..."....priste pisnu vic..dobrou noc / prijemny patecni den - dle doby cteni

katka77
a kde je ten příběh? Světlo se za chvíli ztratí a kde nic, tu nic!

Catty
Moje dcera ,si nemyslela, že ten kterého má je ten pravý a zažádala o rozvod.Její muž se uměl o ni a dceru finančně postarat, všechno zařídit , vyřídit o všem rozhodoval, i to co se bude vařit a z a to vyžadoval poslušnost. Dcera nemohla nic říct a hlavně, když byl napitý přiletěla i facka a to i před 5 letou dcerou. A napitý chodil každý den. Po podání žádosti o rozvod začlo peklo.Řekl, že ji zničí,protože má peníze a velké známosti a zažádal o dceru. A málem ji dostal, protože ji může lépe zabezpečit finančně.Nikdo neřešil, že pije a bije ženu, jen se ptali, jestli bije i dceru. Nyní mají dceru ve střídavé péči.Navádí ji proti matce a nebere na ni ohled, že ji tím ubližuje.Tak si myslím, že je někdy lepší, když nemá otec o děti zájem. Ditě je zmatené a matka zoufalá. Tak ted neví , jestli neměla k vůli dceři v takovém vztahu zůstat a počkat až bude dcera sterší

Uplně omylem jsem narazila na tohle téma a i když je tu poslední příspěvek z prosince minulého roku, přesto bych možná ráda něco připsala, třeba to někomu pomůže. V životě jsem se naučila třem nejdůležitějším věcem. Tou první je rada od S. Coveyho, kterého teď budu nepřesně citovat:

"Už se se svou ženou vůbec nemilujeme, žijeme vedle sebe, ale jsme jako cizí. Z našeho vztahu se vytratila láska. Co mám dělat?"
"Tak svou ženu milujte."
"Ale vždyť Vám povídám, že už se nemilujeme! Nic už k sobě necítíme."
"Milujte ji."
"Jak ji mohu milovat, když už ji nemiluji?"
"Láska je podstatné jméno, kdežto milovat je sloveso. Láska je výsledkem děje, je to produkt procesu, kterému říkáme milovat. Mnoho lidí si myslí, že láska se jen tak objeví jako je to ve filmech. Láska je ale výsledkem toho, že druhého milujeme. Buďte ke své ženě laskavý, pozorný, vstřícný, hýčkejte ji, objímejte, milujte. A ve Vašem vztahu opět bude láska."

Tohle je největší pravda, kterou jsem se ve svém životě naučila. Osmým rokem mám krásný vztah a dnes vím, je to především vědomým usilím nás obou. Asi si nikdo neumí představit, kolik to dalo dřiny především na sobě odstranit všechno to špatné, co člověk nevědomky druhému prováděl. Vždycky, když jsem unavená, vyčerpaná, uvědomím si, že myslet na sebe, stěžovat si, litovat apod. vyvolává nepříjemnou atmosféru, která nás ubíjí, místo toho raději přítele pohladím a on už "ví" a obejme mě. Nikdy na něj neútočím, nenadávám ani nic podobného, člověk se prostě MUSÍ naučit toleranci a pokud má na paměti cíl (tj. udržet lásku ve vztahu) má to jako prioritu a svou špatnou náladu si raději odnesu do vedlejšího pokoje, nebo ven, ale neházím ji na něj a on tohle zase nedělá mě.

A pokud tohle dělají obě strany, tak vzniká něco krásného, niterného, něco natolik naplňujícího, že bych nikdy nevěřila, že je možné to prožívat a za tu oběť to stojí (protože vzdát se např. sebelítosti je opravdu velké sousto)

Tou druhou věcí potom je nezávislost a tou třetí je upřednostnění druhých místo sebe (ne jen povrchně, jde i o sebelítost, která je právě výsledkem myšlení na sebe.. pravým opakem je potom touha pomáhat druhým bez přemýšlení na odměnu).

petra179
Petro, napsala jsi to opravdu krásně. Jsi moudrá dívka. Musím se přidat, vážně to funguje a stojí to za to.

karamelka
Děkuji, není to o moudrosti jako spíše o zkušenosti. Myslím, že údělem člověka je se učit ať chce či nechce, pouze v tom prvním případě to méně bolí.

vinokava
ahoj.Dočetla jsem se tvy prispěvky a obdivuju tě jak to hezky zvládáš.
už jsme si spolu psaly na tema "liposukce"
Mohu říct,že uvařuji nad tím, zda odejít od přítele s kterým mám dvě děti(sluch.postiz)
oto je to těžší,že je nehci nějak víc stresovat.
Prítele nemiluju,rád chodí na pivo a taky v posteli to stojí za nic.
Zase mi pomaha s deckama a také peníze domu přinese,ale beru ho jako kamarada.(proto jsem si ho nikdy nevzala)
Kdybych odešla do podnajmu,financne bych to nezvladla....tak že otázka je co dělat?čekat,co ukaže čas?