Jsem náročná/netolerantní nebo je ok, že mi určité věci vadí

Tak jste mu dali najevo, že on je "něco mnohem víc" a má svůj vlastní hrnec Rejže jak rejže, nemusím žádnou

U nás nese jednu tašku, druhou tašku, popř, kabát, klíče od auta, ..... já totiž nesu psa .

Tak to mě nenapadlo!
Taky se jednou stalo, že si ségra pekla v troubě hranolky, pak je pokapala kečupem a na to dala strouhaný sýr, měla úplně šíííílenej hlad. No a když si jídlo postavila na stůl, přišel ten její tehdejší (co papá jen SOS), ona se před ním nechtěla najíst (protože jí naznačoval,že je tlustá, i když to nebyla pravda), takže si z talíře uzobla tak tři hranolky a on jí to celé snědl.

Já mám někdy pocit, že ženy mají až moc konkrétní představu o tom, jak by se muži měli v určitých situacích chovat, kdo ví, kde k nim přišly, v romantických filmech?
Já mám teda z mužů ve svém okolí dobrý pocit, chovají se hezky, já se jim ale snažím dávat příležitost, aby to ukázali. Úsměv nebo pochvala nic nestojí a efekt má veliký - když někomu řeknete, jaký je silák, rád vám kdykoliv pomůže s taškou. Bohužel lidi si často to hezké jen myslí a říkají jen, co jim vadí.
Já svému partnerovi často říkám, jak je skvělý a možná i díky tomu takový je.

Jo tak to taky pozoruju.
A svého partnera taky pořád chválím a taky se ke mně chová moc hezky.

ano, chválit chválit se navzájem, to funguje Jinak musím říct, že mám štěstí, oab pro toho druhého chceme to nejlepší, jídlem počínaje a výběrem dovolené/čehokoli a samozřejmě vzájemným chováním konče. Nesnesla bych, kdyby si mě chlap nevážil, ale myslím, že to máme po pěti letech dobře srovnané

Ahojky, také se připojuji. Pročítám Vaše příspěvky, protože tuto otázku si dávám poslední dny-kde je ta hranice-tolerantnost, nebo již " sra.. na hlavu" ? Přítel není špatný chlap, má své chyby, já zase své, on tvrdohlavý a já také. Ale aby mi řekl každou chvíli, že doma "nic !" nedělám, že ani práci pořádnou nemám( provozuji eshop a vydělávám víc než on) a že jsem mu k ničemu, to už mi připadá za hranicí tolerance. Sice mi říká, že zbytečně si vše beru k srdci, že jsou to jen slova, co říká, ale mě to uráží. Doma jsme s vždycky zakládali na pořádku a tak mě dokáže vytočit k nepříčetnosti, když m řekne, že se nestarám o domácnost. A nedá si to vymluvit. Domácnost je normálně uklizená, nejsem typ, pro kterého je smysl života prachovka, ale doma je normání pořádek a nejenže to neocení, ale ještě mojí práci popírá.

Já se o svého chlapa starám ve všem, on je hodně pracovně vytížený, já naopak pracuji doma a pár hodin denně, takže já se starám komplet o domácnost. Jsme spolu skoro 10 let a vždy (pominu dny kdy tak tak se nesvalí únavou ve dveřích) poděkuje za jídlo, za podání piva, za cokoli. Poděkuje za vyžehlené košile, za přerovnané skříně. Zajímá se jak se mám, jestli něco nepotřebuji, ptá se mě na mé názory.
Takže za mne - pokud se chlap nedokáže chovat slušně na prvních schůzkách, pryč s ním. Přece nebudu učit chlapa např. ve třiceti, že má poděkovat, že nemá být hamižný apod. Jak se pak takový člověk bude chovat v nějaké krizi, kdy opravdu budu potřebovat oporu, když v hloupostech se jeví jako necita a sobec?

Naprostý souhlas.

Dělíte se o obstarávání financií, není to tak, že bys byla nezaměstnaná a on by si tě vydržoval coby služku, tak se můžete podělit i o uklizení toho vysypaného čaje, jak jsem četla na jiné diskuzi. Nebo mu můžeš ukázat, jak ty "jen slova" dokážou vytočit a zlehčit něco, na čem záleží zas jemu - a říct mu, že ti vadí, když to dělá on. Nebo nejlíp, začni to "nic" dělat doopravdy alespoň pár dní, ať přítel pochopí, že čisté prádlo ve skříni se nebere samo od sebe, košile nežehlí dobrá víla, rohlíky na snídani nepřinese čáp a koberce taky nejsou samočistící.

To bych si nechala nejspíš vysvětlit .... !?
Jak už jsem zde psala, je potřeba hned a na rovinu a ne se jít místo toho vybrečet na počítač, kde ti všichni poradí akorát rozchod.

Reaguji na flink:
nevím jak můžeš srovnávat bolení hlavy a nevychovanost... Souhlasím s tebou, že hlavní problém je ve výchově! Je až úděsné jaký mimoni vyrůstají a chodí kolem nás

Reaguji na Eevita:
neboj nejsi divná, je nás takových víc. prostě jen chceme, aby s námi chlap jednal jako se sobě rovným partnerem, aby nebral vše jako samozřejmost, aby uměl ocenit co pro něj děláme,.. prostě chceme cítit, že naše snaha není zbytečná a že vedle sebe máme plnohodnotného člověka.

Reaguji na matadi:
nádherně napsané

Reaguji na flink:
už malé děti se učí poděkovat a poprosit...

Reaguji na flink:
souhlasím, ale asi jsem moc rozmazlená, či spíš nemám chuť někoho učit jak by se měl chovat. Když už hledám partnera, tak vychovaného, slušného... prostě takového, kterého se nebudu bát vzít do společnosti a u kterého budu cítit, že nedělám věci zbytečně a on je umí ocenit