Jsem náročná/netolerantní nebo je ok, že mi určité věci vadí

Reaguji na Shiba:

bohužel asi ano,jelikož mám kamarádky co se provdaly do ciziny a nebo žijí s cizincem zde v ČR a nedá se to snašima mužskejma srovnávat...a už např. jen u výchovy dětí.Taky to tak často vnímám-většina cizinců mají rodinu jako poklad a partnerce se dostatečně věnují-to znamená,že nic neberou jako samozřejmost a pomůžou bez řečí atd...
Ale znám i opak-ale to žila s Arabem.

Přesně tak..

no přesně...a děsím se, co přijde dál, v důchodu chlapa asi umlátím kyjem a budu žít jen s mamutem

Patty: tak to mě fakt hodně rozesmáloDD

Reaguji na Patty:

jojo, přesně tak
Reaguji na Zanet96:

jak říkáš, v cizině to berou uplně jinak...taky jsem si toho všimla, hlavně když jsem tam žila. A také jsem zažila, že se říká, že Češky jsou až moc hodné, že se to o nich říká.. Jenže já už mám v poslední době zažito, že hodná=blbá..bohužel, být hodná se nevyplácí

Já naprosto souhlasím s tím, že muž, který za něco svůj protějšek pochválí a poděkuje, neznamená, že je zženštilý.
Bydlíme s přítelem nějaký ten rok a po každém jídle mi poděkuje a řekne, že mu to moc chutnalo, aniž bych to já nějakým způsobem vyžadovala. Samozřejmě, že když jsme spolu začali bydlet atd., tak bylo jídlo, které nemusel, a tak mi to řekl, že to moc nemusí a bylo to. Udělám něco doma, podám mu něco atd., naprosto běžné věci a on poděkuje a já jemu taky. Připadá nám to oběma normální, slušné. A až do dnešního dne jsem se vůbec nad něčím takovým nezamýšlela, jestli to tak je v pořádku nebo ne. A přítel je hokejista, takže má k zženštilosti opravdu daleko
Já mám příbuzné v Kanadě a nestačím se nikdy divit, jak se k sobě neuvěřitelně hezky chovají i téměř po 25 letech manželství, váží si jeden druhého. Nejsou jako "dvě hrdličky". Ale vytvářejí takovou krásnou atmosféru pro celou svou rodinu, vědí o vzájemné lásce a úctě, naprosto jim to klape. A stejně vychovávají své dva kluky.

To není o tom, jestli je někdo náročný nebo ne. To je v prvé řadě o výchově a v neposlední řadě o úctě k tomu druhému.

Myslím že bys měla být ráda, že ti chce udělat snídani. Pokud by se vyptával můžu tohle a můžu támhleto, tak by to trochu postrádalo tu romantiku- nemyslíš?

Souhlasím s většinou - poděkovat za připravené jídlo, za podání - čehokoliv, dolejt sklenku, když máš dopito, vzít nákup atd. je ukázka toho, jak dotyčného doma vychovávali..Tohle jsou bohužel věci, které se učíme ( všichni ) od malička - co vidíme doma, k čemu nás vedou atd...V tomto směru si myslím, že nejsi náročná, to je z mého pohledu naprosto normální věc...Jsem s manželem 12 let a dodneška tyhla věci dělá naprosto automaticky, aniž by o tom přemýšlel...

To co popisuješ se snídaní bych také neřešila a neviděla jako ,,suverenitu,, ,ale naopak plus - chtěl vám udělat snídani

to máš pravduna bolest hlavy netrpím a takovou bych být chlapem doma taky nechtělaa taky toleruji jen to,co je pro mne snesitelné,ovšem plno ženských si nechá sr.. na hlavu a to doslova,to je fakt.Takové ženské pak nechápu-pokud si stěžují a mohou si za to samy,ale zde se tak nějak řeší to,když je muž neandrtálec

Hodně toho nabídnu brouku- hodně!Ale i vy často nevíte,co chcete a dost často si toho všeho chlap ani neváží...

pěkná věta,ale hele,nebýt pobrekávání,nemáš kam přispět a vnést názor CHLAPA

Nejsou všichni stejní,to ne,hold máme většina(jak čtu) smůlu na exoty.

Reaguji na flink:

teplo rodinného krbu, dobrou večeři, kvalitní sex,. . . .

ale vážně

nemyslím si, že by měli být muži neurvalí a nepoděkovat za večeři - prostě v dnešní době zmizela taková ta galantnost vůči ženě typu Oldřich Nový

předně můj názor - či poznatek je takový - že oni veškerou naši snahu berou jako samozřejmost a nemají ani snahu ji tak nějak ocenit - a přitom nám stačí kolikrát tak málo - jako to poděkování, pomožení s nádobím, prádlem, úklidem, . .. . ( tolerance, důvěra, respekt, komunikace, partnerství, . . )

takže - než mít doma takového jakéhosi "burana typu - jsem muž a kdo je víc" a hledáme-li někoho, kdo si nás váží a ocení naší práci - doma, kariera, děti,. . ., bere nás jako sobě rovnocenného partnera, kterého si váží, respektuje, . . pak jsme možná na dnešní dobu náročné

což na omluvu mužů - právě takoví ti galantní - ti se o sebe dokáží postarat sami, proto takového " najít a urvat" je celkem umění

a jak myslíš, že se má třeba řešit to, že chlap nemá základní vychování a neumí poděkovat? To mám 30ti letýmu chlapovi říct: Milý Honzíku, když ti někdo něco dá, musíš říct: "Děkuju"?

Samozřejmě, že je většina o komunikaci, ale tohle je myslím o něčem jiném, co tu kritizujeme Matadi to napsala pěkně. Je to o určité galantnosti a chování k ženě, které se těžko učí, to musí mít ten chlap nějak v sobě.

Žanet, Matadi, Paty..vůbec většina jste to napsali přesně, naprosto souhlasím

Tak s tímhle opravdu souhlasím. Dívat se, jak si chlap dělá brazilské kafe a mlčky upíjet z Jihlavanky a hrát hodnou a pak se v práci vyvztekat na diskuzi asi moc nepomůže . Já bych nejspíš s nevinným úsměvem hrnky rovnou před ním vyměnila a kdyby mu to pro příště nedošlo, tak bych vyměnila i ho. Prostě nevyvolávat konflikt, ale nenechat si vždyť víme co na hlavu. Co si necháte jednou, to už pak máte pořád, bohužel.

A omeletu bych neřešila vůbec, když mi večer vleze do postele, tak coby mi nemohl vlézt ráno do chladničky, zvlášť s cílem udělat snídani ?

dobrý názor, jenže ten se nedá použít na prvním randeti... nejsem jeho máma, abych mu říkala, jak se má chovat...

Tak to mi připomnělo bývalýho mé ségry. Když přišel k nám na oběd a bylo něco s rýží, vařila se v jednom hrnci nějaká spešl rýže pro něj (bylo na ní napsáno SOS, jenom tuhle on žral) a pro nás ostatní druhej hrnec s normal rejží.
Jinak můj přítel je také fajnšmekr, ale vždy se se mnou rozdělí.
Automaticky mi pomáhá do kabátu a vždy mi nosí nákup, i kdyby to byla jen taška se třemi rohlíky. Když máme tašky dvě, neseme každý jednu.