Jak vysvětlit příteli, že si jeho dcerka nemá hrát s mými šperky?

Reaguji na Grassel:
Přesně tak, ale rozmazlování a dovolení všeho co dítě chce s tím nemá nic společného. Já mám děti moc ráda a osobně tyto děti, které mají na co si ukážou, lituji. Budou to mít v životě hodně těžké, protože je srazí k zemi první neúspěch.

Já bych příteli " nevysvětlovala ", že si dcerka nemá hrát s mými šperky, prostě bych mu řekla , že si "nesmí" hrát s mými šperky.

Dost přeháníš...dítě by mělo znát určité hranice...co může a co už ne...naučit se respektovat, že určité věci prostě nemůže...a teď nemluvím o špercích zakladatelky ale celkově....přijde mi to zcel normální.
Co jinak z takového dítěte vyroste když bude zvyklé, že může vše co si zamene....tohle si musí vymezit rodič sám ale do budoucna musí počítat s následky....

Chtěla bych tě vidět, jak vysvětluješ takto malému dítěti, co je to zodpovědnost.

Reaguji na Grassel: Reaguji na Issabell28: Myslím,že mne naší měli/mají rádi a docela mne i rozmazlovali,ale žebych jim mohla hrabat ve skříních a mamce v špercích...Měla jsem svůj pokoj a hotovo,do ložnice jsem chodila jen když tam mamka byla,to mi dala korále na hraní třeba nebo ráno k nim do postele,ale chodit a hrabat není normální dítěti dovolit...

Reaguji na aksile2aksile: jo,to určitě by měli mít jeden názor a být za jedno,co jeden zakáže nesmí druhý dovolit,partneři musí být i partaci,naštěstí u nás to tak je a ještě bych řekla,že tatka je ten přísnější a občas ho musím trošku krotitale já si myslím,že nejlepší by prostě bylo,dát si prostě tedy šperky jinam,alespon dokud holka nepovyroste a nebude se jí to dát rozumě vysvětlit...ale teda rozhodně nesdílím názory jako tu padali...že jak si to jako ve svém bytě muže vubec nechat líbit?no to jsou kecy to by mě ranilo...pokud s nikým začnu sdílet společné bydlení,ač je byt třeba muj,už je to prostě NÁŠ domov,ale takovéhle názory byt je muj,tudíš tu velím my tedy přijde dětinské...neříkám že jsi to napsala zrovna ty,to nééé,jen jsem to shrnula...

přesně tak,to s toho cítím já...a myslím si že s tím mám dost velké zkušenosti...s macechou jsem dospívala a před sedmi lety jsem se macechou sama stala...možná díky zkušenostem ze samotného mého dospívání a žití s macechou,jsem nyní taková macecha jaká jsemholka je moje zlatíčko a kdykoliv,s čímkoliv za mnou může přijít a taky chodí

a ještě jak se dohadujete co dítěti nepatří do ruky...tak to taky ale zase nevystavujeme dítěti na obdiv a kord šperky,ty jsou blyzkavé a pro 3-letý baby hodně lákavé!nože máme také schované,proč tedy nemůžeme mít schované diamanty?nevím tedy kdo má jen tak doma pověšené diamanty teda,většinou na takové věci jsou šperkovnice,ale budiš...každopádně si myslím,že zakladatelka dělá z komára velblouda a je tam prostě jasně cítit,že prostě holčička není její...jinak by to určitě řešila uplně jinak...která z vás když si dítě hraje s něčím s čím nesmí,jdete za partnerem a řeknete mu at to holka nedělá?asi žádná co?vyřešíte to rovnou samy...

no jo, přítel ji má párkrát a chce být hodný tatínek, tak si holčičku rozmazlíme a pak se budem divit, že nám přerostla přes hlavu, to miluju takový děcka, i když ty za to nemohou, že. prostě mu řekni, že s tvýma šperkama si hrát nebude, že jsi se na ně nadřela a koupila za drahý prachy, takže nechceš, aby si s nima hrála malá ani on a ni v budoucnu tvoje dítě. to není na hraní. no jestli on to pochopí to nevím, když tak si je dej do krabičky a schovej. na druhou stranu nevím proč ty bys měla ustupovat. a taky si myslím,že dítě má chápat a znát slovo nesmíš...

mně jenom není jasná jedna věc (pokud už se to tu zmiňovalo, tak se omlouvám, celé vlákno jsem nečetla). Pokud máš tolik drahých šperků, kde je máš uskladněné? Jenom tak někde ve šperkovnici, kde na ní kdokoliv může? Já teda nevím, ale briliantové šperky bych osobně schovala do trezoru, a to ne kvůli dítěti, ale spíš kvůli případnému vloupání.
Další věc je, že by tvůj partner měl pochopit, že jsou to drahé věci, na které jsi ty šetřila. Takže pokud ti jeho dítě něco už dvakrát rozbilo, tak bych mu řekla, že si prostě nepřeju, aby si s tím hrál. Ono jako kdyby mi někdo zničil můj briliantový prsten za x desítek tisíc, tak to bych ho musela zabít. Ale to spíš kvůli té citové hodnotě než peněžní. Každopádně příteli řekni, že je to tvoje investice, máš v tom uloženo spoustu peněz, tak to je jako kdybys malé dala do ruky 50 000 a ona by je hodila do kanálu. Jasně, nakonec to nejsou jeho peníze, tak co žejo...
Tenhle přístup tvého partnera absolutně nechápu...

další věc co mě napadá je, že až u vás malá bude příště, zajdi do jejího pokojíčku (nebo na nějaké místo, které má vyhrazené jen pro sebe), a začni si tam hrát s jejíma nejoblíbenějšíma hračkama, mlátit s nima, klidně jí i rozbij. Pak malá pochopí...
Ale hlavně mi není jasný přítelův přístup k tobě. Nevadí mu, že tobě tohle vadí a nehodlá s tím nic dělat, ale tříleté dceři neustoupí. Tohle by se mi nelíbilo. Navíc jak jsi psala, je to tvůj byt a tvoje věci a manželé nejste, takže proč nechává malé děcko ničit tvoje věci?

Reaguji na tetalee:
Samozřejmě, že bych neargumentovala tím,že byt je můj a bude to po mém, to ne.Jen si myslím a máme to tak i doma, že ohledně výchovy je nutný a důležitý se domluvit a táhnout za jeden provaz.Například já mám doma spousty sad na kreslení,malovaní,barvy,štětce apod. dcera od přítele ráda maluje a tvoří a rozhodně není problém, aby si je půjčila, ale potom mám sady který jsem dostala a stály i desítky tisíc a tady dcera ví, že s těmahle si prostě malovat nebude-s některýma nepracuju ani já,byli to dárky a mám na ně určitý vzpomínky.Stejně tak může mít i zakladatelka vztah k těm šperkům.Myslím, že je nutný aby se s partnerem domluvili a každopádně nevidím důvod ,proč by s tímto měl mít její partner problém.

to určitě tříletá holčička pochopí

ty voechudátko malý,to nevím jestli tohle pochopí...něčí přístup a zpusoby výchovy mě vyvádí z míry..

Omlouvám se za delší odmlku, ačkoli jsem zakladatelka, až teď jsem se vrátila z práce.
Přítel ještě doma není, takže téma ještě nepadlo. Nicméně, zkusím odargumentovat některé věci, které tu padly.
Rozhodně nemám doma 300 diamantových náhrdelníků, to jsem ani nikdy nenapsala. Živím se jako obchodnice, mou denní uniformou na jednání je kostým (a protože většina mých klientů je poměrně konzervativních, tak většinou kostým černý). Takže jeden z mála způsobů, jak nějak se trochu odlišit, je výrazný šperk. Většinu "cetek" jsem si přivezla z cest po Africe a Asii a jsou často ručně dělané s drahými kameny, tedy žádná bižu. Na luxusní příležitosti mám pak těch pár briliantových kousků. Nemám je v trezoru, protože jsem zapomnětlivá a co nemám na očích, neexistuje. Nemohu tedy všechny šperky naskládat do jedné bedny. Navíc mám k nim i citový vztah, jsou to vzpomínky na cesty.
Přesně jak bylo řečeno výše, je to náš byt, ne jen můj. Takže tohle bych ani nevypustila z pusy. Všechno je o dohodě.
Malou mám moc ráda a když jsem s ní jen já, tak nemáme problém vyjít. Akorát malá moc dobře ví, že tatínek jí dovolí víc, takže já zakážu a ona to zkusí na něj. Když jsem doma, tak si pohlídám, aby si s něma nehrála. Jenže často doma nejsem. Přítel ji prostě neumí říct ne, sám byl tak vychován. Já měla trochu jinou výchovu - všeho s mírou a jinak na zadek. A ano, když malá chtěla nůž, tak dostala nůž. Přítel argumentoval, že je tupý.