Jak vysvětlit příteli, že si jeho dcerka nemá hrát s mými šperky?

Reaguji na im4fun:
Ano, neexistuje aby rodině vládlo dítě a jeho rozmary.Rodič je ten kdo nejenom miluje a povoluje, ale i ten, kdo zakazuje, nařizuje, vysvětluje a učí.Dítě musí vědět, co je jasné ne a naopak ano.Musí být nastavené nějaké hranice, nejen ty, kde jsou meze slušného chování, ale i ty, kde už hrozí dítěti nebezpečí.To, že dítě poprosí, poděkuje, zeptá se, zda smí či nesmí, umí se samo obléct , najíst, ví, kde bydlí, jak se jmenuje je ve třech letech samozřejmostí.Jinak by tedy nemohlo do školky.A třeba moje děti věděly v tomto věku moc dobře, co je levnější a co dražší, znaly hodnotu věcí- stačiklo říct, že to a to stálo moc korunek, tak na to dáme pozor, neztratíme to atd..

Předně, účast malých dětí v bytě vyžaduje provést nezbytná bezpečnostní opatření, hold, se prozatím budeš muset naučit schovávat "nebezpečné, cenné" předměty, alespoň do doby, něž holčička povyroste. Tatínek malé, jak to tak čtu, zřejmě rozum hned tak nedostane, tak ho zkus mít alespoň ty.

Souhlasím s tím, že si to nejprve musíte ujasnit vy dva (dospělí) mezi sebou. Toto je vážně jen otázka vzájemného respektu a úcty k soukromí toho druhého. No, jistě se v přítelově životě najde alespoň jedna materiální věc, ke které má vztah. Takže, jak radí holky, zkusit názorné logické vysvětlení, ale moc šancí bych tomu nedávala. Děti nemám, ale jsem tátova holčička, takže mám na vlastní kůži odzkoušeno, jak nezjištně funguje otcovská láska.

Pozn.: Vážně čučím, kolika z Vás nedochází rozdíl mezi liberální výchovou a anarchismem.

Já vám všem děkuji za podporu. Moc mi to pomohlo. S přítelem jsem si promluvila, akorát to dopadlo dost emotivně a tak nějak jsme se dostali k jádru pudla. Přiznal se mi, že prostě neví, jak na ni a že si s ní prostě neví rady. Je to jeho jediné dítě, jeho bývalá manželka se s ním rozešla už během těhotenství, dneska je znovu vdaná. Malá, když brečí, tak volá buď jeho ex nebo jejího nového manžela. Takže se jí během těch pár chvil, na kdy ji má, snaží vynahradit vše. I když ne zrovna dobrým způsobem.
Nikdy jsem neměla pocit, že by si mě přítel nevážil. Je to skvělý chlap, nikdy jsem lepšího v životě nepotkala, a to nejsem žádný zajíc.
Šperky jsme vyřešili tak, že dá pozor, ať si s nimi malá nehraje, takže uznal moje argumenty. Prý ho nenapadlo, že pro mě tak moc znamenají. Uvidíme, jak to půjde. Malou si bereme zítra Děkuji vám všem.
A jinak korálků má prcek spoustu, je to málá fintila.

Takže ty jako jeho partnerka mu můžeš pomoct, poradit, trošku princeznu usměrnit, něco naučit a pokud to bude i zábavnou formou, určitě se nijak nesníží její sympatie k tobě.Stačí říct, jak moc ji máš ráda, že je miláček a zlatíčko , ale že takové zlatíčko prostě nemůže to a to, ale naopak klidně může to a to, a stačí se zeptat tebe.Ona moc dobře pochopí, že ti některé věci vadí.Takové rozhovory se nejlíp dělají na klíněKdyž jí to ale zase nějak vynahradíš jinak, nebude si připadat uražená, ani odstrčená.Mým dětem stačilo říct, že nějaké věci stojí moc korunek, takže musíme moc opatrně, nebo s nimi zachází jen tatka a mamka, na něco se nesmí sahat- udělalo by to bolest- ony děti na možnost zranění slyší dobře.Myslím, že ty si poradíš, hlavně když tě přítel nechá a dá ti v tomto víc důvěry a volnější ruku.Hodně štěstí a trpělivosti!

A ešte by som jej k tomu jeho notebooku priniesla pohár mliečka, nech jej chutí. Srandujem, ale suktočne to môže byť nebezpečné, a dieťa sa aj tak musí naučiť dodržiavať hranice.

Tak gratuluju k domluvě s partneremJinak ho i trochu chápu,že se snaží aby se u něj měla dcera dobře, ale takhle to fakt nejde.Dcera od partnera taky zkoušela co může a co ne,protože doma může téměř vše a vše se točí kolem ní,ale s partnerem jsme dali jasný pravidla a je to ok, sice chvilku trucovala ale zvládli jsme to.Protoho chlapa je to těžký, když má dítě jen jednou za čas ale nejhorší co může udělat je to, že si bude to dítě kupovat dárkama a všechno dovolovat,chvilku to sice možná funguje ale ve finále se to obrátí proti němu.

Reaguji na montchitchi:
víš co mě napadlo? řekla bych jí, že si s těma šperkama může hrát, ale jen, když budu u toho.... když by byla u vás, tak bych si našla vždycky chvíli, navěsila to na ní a povídala bych jí historky z těch zemí, kde jsi byla atd.
jinak by měla přístup do ložnice přísně zakázaný, což by teda musel dodržovat i partner, ale podle toho, co jsi psala naposledy, tak by asi problém být neměl - sám pochopil... jasně, že to bude zkoušet, bude dupat, brečet, ale podle mě jen na začátku a pak si zvykne, že si hraje "pod dozorem" ... myslím si, že i tímto způsobem si jí můžeš získat, jasně že to bude chtít čas, ale pořád lepší, než se celou dobu nervovat ...

já s tebou nesouhlasím,nemyslím si že 3-leté dítě si rozbytí své hračky vysvětlí "ahá,tak já jsem jí nechtěně rozbyla naušnici,tak ona mi ted zato rozbila panenky!"to si nemyslím...něco jiného kdyžtě dítě tahá zákeřně za vlasy,chytit ho za vlásky taky a to ano v ten okamžik pustí a pochopí že to bolí,ale s tímhle si myslím že to je asi trošku s odstupem a né ve stejný moment a to si myslím takhle malé dítě dohromady nedá...

Já bych děvčeti ty šperky jednou ukázala, vysvětlila, co to je, třeba dala jedny korále do ruky, ale nedávala bych jí žádný šperk na krk, nic. Hlavně bych jí zdůraznila, že to jsou tvoje věci a že se na to nesahá. Když se jí bude něco líbit, že má za tebou přijít a ty jí to ukážeš, ale bez tvého dovolení si nic brát nesmí.

Reaguji na tetalee: no tak to je tvůj názor. Když prostě půjde poté, co jí malá zdemoluje další věc do jejího pokojíčku a rozbije jí nějakou hračku tak to malá určitě pochopí.

Upřímnou soustrast děvče. Na rovinu Ti můžu říct, že jakmile nestanovíš jasná pravidla, tak později už jen těžko s něčím hneš.
Začíná to hraním si se šperky, ale to není jediný problém který přijde...jako všude.
Pokud jí tedy Tvůj přítel dovolí hrát si se svými věcmi, pak je to jeho věc. Ovšem o Tvých věcech nemá přítel právo rozhodovat! Jsou to Tvé věci a bohužel je zde na místě, abys do toho vstoupila Ty, malé to zakázala a příteli dala instruktáž o vychování...protože on rozhoduje o věcech, které nejsou jeho..to za prvé a za druhé, jak to na jeho dceru asi může působit, když on jí něco povolí, přestože na to nemá právo a Ty jí to po právu zakážeš?

Jinak co se týká výchovy... Tvoje dítě to není, ať si přítel poradí po svém. Ty si zbytečně budeš vykecávat plíce a stejně budeš za špatnou. Stanov si pravidla tak, abys nebyla obtěžovaná a zbytek nech na něm. Pokud bude chtít pomoc, tak si o ní řekne...moc s tím stejně nepočítej.... a když si chce jet po svém a nerespektuje Tě, tak je zbytečné se jakkoliv angažovat.

Jinak Ti přeji pevné nervy, budeš je potřebovat, ani nevíš jak.