Jak vysvětlit příteli, že si jeho dcerka nemá hrát s mými šperky?

Ještě mě napadlo, když ji tak baví hrát si se šperky, což je teda logické, ať jí koupí nějakou dětskou sadu, vždyť jich je všude spousta. I když zase nevím, když už viděla ty Tvé, jestli jí to bude stačit no..
A vysvětlit jí, že pravé šperky malým dětem do rukou nepatří a až bude větší, bude mít taky své..a zatím se musí spokojit s těmi dětskými.

No takhle to je špatně. Má jí to rázně říct jako otec, že na tvoje šperky se nešahá a když to bude dělat dál dát jí na zadek. Takhle na ní bude akorát t´ut´uňuňu kuřátko a ty budeš mít po špercích. A taky bych jí vůbec do vašeho pokoje nepouštěla at' si hraje jinde.

Napadá mne přemístit šperky do skříně a tu pak zamknout- klíč budeš mít jen ty.Pokud se s přítelem nedohodneš, a nechceš o šperky přijít(malá s nimi nezachází v rukavičkách), budeš muset šperky uložit do velkých šperkovnic nebo krabic a krabiček a prostě si je zamknout, přičemž příteli klíč nedávej a dej si ho třeba do kabelky.Pochybuji, že do zamčené skříně dítě poleze, či že by přítel vyžadoval, aby jsi mu dala klíč a šperky jí dala na hraní.Spíš to vidím tak, že je to v ložnici volně přístupné, je to blýskavé a to se dceři samozřejmně líbí- vše může vzít do ruky. No a ty zničené kusy at ti přítel laskavě nahradí- asi určitě nebyly levné a zničila je JEHO dcera.
Musíš si vybrat- bud prostě budeš mít šperky vystavené a tím je vydáváš dítěti napospas-protože přítel ji pustí všude, nemíní ustoupit, holčička už moc dobře ví, kde ty blýskavé krásné věci najít a asi se na zamykání ložnice nedohodnete- navíc, kdo ti zaručí, že on ji zamkne, když ty nebudeš doma, že?
No a nebo oželíš výstavu šperků, zamkneš je do skříně za tu cenu, že možná budeš muset něco ze skříně vystěhovat- třeba máš i svoji skřín a přítel zase svou a budeš mít klid, šperky pod zámkem a hádky nebudou.
A kdyby jste neměli skřín na zámek- nějaká truhla či malá skřín bude pro tebe asi menší investice než zničené briliantové náušnice atd.

Jinak absolutně nechápu- že přítel odmítá pochopit, jakou ty šperky mají cenu.Dej jí na hraní jeho mobil, ipod, jeho notebouk atd..,at si dítě pohraje a zabouchá si s tím, klidně at si půjčí paličku a zkusí, co ty věci vydrží....pak možná tvůj přítel změní názor.

když tak nad tím přemýšlím, tak problém není ve špercích jako takových, ale v přístupu tvého přítele k tobě... své dceři dopřeje vše ale na úkor tebe! její přání respektuje, ale tvá ne... teď to jsou šperky, co přijde pak? tvoje věci, boty až bude starší..?

Milá zlatá, jenže takhle by jsi mohla za chvíli ustupovat, taky třeba do nekonečna.
Upřímně, z dětí, kterým je ve výchově dovoleno vše, rostou malý tyrani.

Za prve předpokládám, že to by jí, jako holčičce, která je zvyklá dostat vždy to, co si zamane, nestačilo. Alespoň ne na dlouho,
a za druhé, tady prostě nejde jen o šperky, ale o princip.

to je sice moc hezké, že se dokáží nezištně o všechno dělit, ale ty zatím nejsi jeho manželka, takže existují tvoje věci a jeho věci.Ale opravdu udělej to, že jí dej nějakou jeho drahou věc na hraní.Až se bude zlobit, že se rozbila, no tak mu vysvětli, že jeho dítě si přece může vzít cokoliv a že za to nemůžeš, neb on trval na tom, že dcera může vše.Možná si pak uvědomí hodnotu tvých šperků- je vidět, že pro něj jsou to jen nahraditelné bezcené cetky a hlavně nejde o jeho věci.

Moje děti sice do naší ložnice mohou chodit, ale je by ani nenapadlo, aby se nám hrabali ve věcech.Spíš si k nám přijdou pro pomazlení, nebo zalézt pod peřinu.Jde o výchovu a stanovení jasných mantinelů a pravidel.Dcera bude mít ve školce velký problém.

Tvůj byt,tvoje vybavení bytu, tvoje věci, tvoje pravidla!

Když bude chtít na hraní nůž, tak jí ho taky dají?

Dítě by si mělo zvykat, že jsou jistá pravidla. Pravidla jsou všude kolem nás a v životě jich bude muset dodržovat spoustu. Každý člověk má právo na určité soukromí a i dítě by to mělo respektovat. Však to bude za pár let ona, kdo si na nedostatek soukromí bude stěžovat... Problém vidím hlavně v příteli. Malé dítě z toho nemá rozum, ale dospělý člověk by ten rozum měl mít. A v tomhle bych rozhodně neustupovala žádným uklízením šperků. Příště to může být zas něco jiného.

Evidentně nemá, nebo spíš nechce mít.Nejde o jeho věci , ale z pohledu chlapa o pár bezcených tretek.Holčičce se líbí a ta zlá teta by jí chtěla kazit zábavu.Ňu,ňu,ňu, vsadím se, že jí ještě nikdo neřekl ne, nesmíš, nebo že ještě nedostala naplácáno.

Ale já bych si tedy svůj byt a svoje věci ničit nenechala a holčičce jasně vysvětlila, že s tím si prostě hrát nesmí a nebude(podala bych to tak, aby jasně viděla, že se mi to vůlbec nelíbí a že se zlobím!Tříleté dítě už má dost rozumu na to, aby pochopilo, kdy to dospělý myslí vážně a co se smí a nesmí).I za cenu pár slz a toho, že by se na mně přítel naštval.Ty jsi dospělá, ty jsi autorita.Ukaž příteli, že umíš vystrčit růžky.

tak to je mi jasné, že jde i o princip, já bych si to líbit nenechala, docela mě to od jejího přítele zaráží..

tak to bych tě chtěla vidět...))) mám synovce a ten v tomhle věku měl všechny na háku.. nějaký ne ho nezajímalo...

No, nevím,mít všechny na háku, je to ve výchově- moje děti prostě jasně vědí, co se smí a nesmí a věděly to už ve třech letech.Ve školce byly samostatné, poděkovat, poprosit, pozdravit a zeptat se, zda si to smím vzít nebo půjčit bylo samozřejmostí.K tomu se musí děti prostě vést odmalinka- vysvětlovat a vysvětlovat, když zlobí- potrestat a tím nemyslím nějaké výprasky.U nás platilo, že stačilo zvýšit hlas.Dítě prostě musí vědět, co je to jasné ne a že dospělý je autorita, která se musí poslouchat.Neexistuje, aby rodině vládlo dítě nebo jeho rozmary.Aspon u nás tedy ne.

Reaguji na mity:
jo to máš pravdu, taky zastávám tento názor, jenže můj synovec je vychováván hodně podobně jako dcera přítele uživatelky... takže vím, že tohle dítě prostě ne nebere... to by musel začít být otec důrazný, jenže ten nezačne, protože je rád, že své dítě vůbec vídává a tudíž mu dovolí všechno...

Tak nějak bych to měla udělat já.
Místo toho nechávám dceru, aby se v tom štrachala a věsila to na sebe. Je z toho tak nadšená, že jí to nechci odepřít . Na druhou stranu, já si na šperky moc nepotrpím, jsou to pro mě jenom drahé tretky. Ale chápu, že někdo to má jinak. Já jsem prostě extrém, dovolím svým dětem skoro všechno, když vidím, že je to těší. Zákazů a příkazů si v životě ještě užijou dost a dost.
Pro případné kritičky podotýkám, že moje děti jsou přiměřeně zlobivé, veselé, ve školce oblíbené a nejsou s nimi žádné problémy, spíš je pořád nějaká legrace. Já prostě ráda vidím, když mým dětem září očička, proto mám tendenci jim hodně dovolit. Ještě, že mám manžela, který je trochu přísnější než já..

Reaguji na redzac:
pokud nefunguje otec, může začít někdo jiný.A taky je dobré ukázat, jak je to sousedovic dítě či jiné dítě hodné, jak se hezky chová, jak umí to a ono- děti jsou bytůstky ješitné a snaží se napodobit a ukázat, že to, co zvládnou jiní, ony dokážou taky a líp.A samozřejmně motivovat a chválit za každý pokrok je zárukou toho, že dítě to začne bavit a bude pokračovat v učení, i když někdy ne zrovna zábavých věcí.Vysvětlovat a vysvětlovat- tohle zničíš a já budu moc smutná, podívej, tohle by tě mohlo říznout a to by moc bolelo, podívej, jak ten chlapeček dupe po těch hračkách, ach ty asi pláčou, to ty bys neudělala, vid... atd atd