Jak v dnešní době zabezpečit dítě

Ona logika se dá rozvíjet i jinak Mamka s náma neustále luštila různé hádanky v dětských časopisech (sluníčko, mateřídouška) - třeba jsme hledali rozdíly, nebo tam byl text a v něm obrázky, takže mamka vždycky kousek přečetla a nechala nás doplnit slovo, které představoval obrázek atd. Později jsme luštili křížovky a jiné hádanky (osmisměry, logické úlohy) v časopisu Makovice...Prostě podnětů jsme měli dost i při absenci počítače jen pro nás

tak to jo, já že jsi zmińovala jen jedno dítě tak mě to přišlo, že máš jen jedno dítě.....ještě by mě zajímalo, bratr měl stejné podmínky co se týče zabezpečení?

jasně, to je pochopitelné.....Ale zase si myslím, že je fajn, že tu zazní i názor z pohledu toho dítěte

Ano, oba měli stejné možnosti, s manželem máme oba hodně kreativní a zajímavou práci, děti se zkrátka motaly kolem počítačů už od mala. Jen ten mladší trochu dříve , vývoj technologií, jiné možnosti ..

.. ale to by mělo být samozřejmé se takto věnovat dítku Souhlasím.

taky na ty časopisy ráda vzpomínám.
Do určitého věku opravdu není potřeba počítače. Naopak jsem ráda, že jsem zažila dětství bez něj, protože dnešní výchova dětí u počítače mě spíš děsí.

Reaguji na bakalářka:
My jsme se ségrou první počítač dostaly cca před 10 lety, když jsem šla na střední. Tenkrát stál hrozné peníze, asi 35-40tisíc (nevím přesně). Potřebovala jsem ho, protože jsem se na škole učila psát všemi deseti a bylo potřeba odevzdávat úkoly apod. Obdivovala jsem, že nám na to rodina našetřila (i za pomoci babičky) a opravdu jsme si toho vážily.
V naší rodině nikdy nebylo moc peněz, ale vždycky nám na to, co bylo potřeba nebo jsme si opravdu přály, našetřili.Teď nemyslím nejnovější Replay džíny , ale naučila jsem se rozeznávat důležité od méně důležitého a opravdu o sobě můžu říct, že si věcí a jejich hodnoty vážím, takže bych řekla, že i přesto, že jeden rodič ani zdaleka nevydělával 30tisíc, jsem měla plnohodnotné dětství.

Reaguji na BíláVrána: k tomuto se musím vyjádřit. Také nejsem člověk, který byl vychován v bohatství, nebo nevím, jak to mám nazývat, jednoduše nebyli jsme chudí, ale na některé věci nebylo... Mám ještě jednoho sourozence...
k tvým argumentům: Ne, neměla jsem soukromého učitele od 4,5 let, přesto dnes vlastním CPE certifikát, žiji v dvojazyčném manželství a studuji lingvistický obor ve kterém hodlám pokračovat na postgraduálu... Podle tvých názorů to ale vypadá, že mí rodiče něco zanedbali a plně nerozvíjeli můj "talent"... Tak si tak říkám, jak je možné, že vychovali dva řekla bych slušné děti (můj bratr taky neměl od 5ti let počítač, ale v matematice a logice má více než nadání, řekla bych...)

Takže může mi někdo vysvětlit, proč? To jsme snad hříčka přírody, že jsme to s bráchou takhle krásně zvládli? Jo, teď mě napadá, my jsme jako malí dokonce měli společný pokoj!... Neuvěřitelné, že jsem to vůbec přežila ve zdraví )

Lidi byli jsou a budou v chudobě nebo s nižším příjmem a vždycky i když neměli bůh ví kolik peněz ty děti měli. Ono je to těžké, když dneska každý potřebuje mít drahý kočárek, drahé pleny, drahé přesnídávky, drahé hračky, drahé postýlky a já nevim co ještě...na některých věcech se dá ušetřit přesně jak jsi psala něco si odepřít. Určitě je to vaše rozhodnutí a asi bych se o tom na netu s nikým neradila. Moje sestřenice s přítelem mají 5letého kluka. Oba dva na tom platově taky nejsou nic moc, ale toho, že mají malého vůbec nelitují. Naopak. Když je ještě v pohodě rodina ostatní rádi obdarují a tím pádem vypomůžou. Jde o to se jen uskromnit, když na to nemám. Kočárek, oblečení, hračky může někdo darovat. Doma můžeš používat látkové plýny venku papírové..já když kolikrát vidim kolem sebe jak rodiče děti rozmazlují tím nejlepším i když z toho to dítě ve svém věku nic nemá, tak žasnu.

Reaguji na bakalářka: Reaguji na Mia_Sofia:
děvčata,jste jak z čítanky - nic ve zlém.
Nic nezávidíte,skromné dětství bylo vaší radostí a nikdy vám nevadilo,že třeba kamarádky měly hezčí oblečení a vyšší životní úroveň v rodině /nebo jste takové kamarádky neměly?/,chápaly jste už jako maličké,že peníze nejsou vše a skromnost je ctí vaší rodiny hlavně,že se máte rádi myslíte si snad,že rodiče,kteří vydělávají trochu víc své děti rádi nemají?

Nepředpokládám,že tady některá ze slečen napíše,že často brečela,protože si připadala vůči kolektivu divná,když neměla na svačinu a na lístek do kina........ale tak to chodí v dnešních rodinách,kde mnohdy není ani na zaplacení školních obědů.

No já na tom byla asi podobně jak holky a teda ne, oblečení se dá koupit pěkné i levné, značkové nepotřebuju, na to jsem nikdy nebyla, životní úroveň ostatních jsem teda nezkoumala, doma jsme to měly a máme hezké, jednoduše mamka asi uměla hospodařit, PC mi jako malé teda vůbec nechyběl, osobně bych ho malému dítěti stejně taky nekoupila, na lyžáku jsem byla na žš i na sš (zkrátka se s tím počítalo, tak se našetřilo) lyže jsem měla půjčené, ale na to mé lyžování úplně stačily.

Jako já chápu, že když někdo má dohromady např. 50 000, tak si nemumí představit vyjít s 30 000 nebo 15 000, to je tak, že já si neumím představit jak někdo s těmi 30 000 nemůže mít našetřeno. Každý má jiný standard

to snad ne...

Myslím, že z toho některé děláte kovbojku, v případě zakladatelky teda určitě nejde o tenhle případ...

Hezčí jak hezčí? To že rifle stojí 3tisíce neznamená, že jsou hezčí než ty za 3stovky
Dodnes se neozblékám draze, přesto velice pěkně a často odpovídám (a i na škole jsem odpovídala), kde jsem danou věc sehnala, že je hezká. Zbytečně zacházíš do extrémů.

Možná tak jediná věc, kterou jsem si na střední nemohla dovolit bylo solárko a gelové nehty...to jsem o hodně přišla, že?

to jsem vůbec netrvrdila a zesměšňovat nemusíš . Malé dítě rozezná levné od drahého těžko, když nezná hodnotu peněz.
viz.

Spíš vyznívá z vašich názorů, že rodiče, kteří vydělávají míň své děti rádi nemají.

Kdyby se každý řídil vaším pravidlem. Pořídit si tolik dětí, kolika můžu uplatit všechny kroužky, všem osobní počítače, všem drahé oblečení, všem výlety do zahraničí, tak by většina národa zůstala o jednom, ne-li žádném dítěti. A ve finále by se děti ve třídě nepředháněli ve značkách Replay a Diesel, ale Dior a Gucci

Tohle už je fakt přehnaný ...
Asi to bude tím, že nejsem z Prahy nebo nevím, ale moje sociální postavení ve třídě odpovídalo 80% sociálního postavení ostatních dětí.

Kamarádka je učitelka na základní škole pro postižené děti ty rodiny mnohdy nemají opravdu ani na zaplacení obědů pro dítě ve škole a přitom dostávají nemalé dávky od státu.Druhá kamarádka učí na běžné základce a spousta dětí si nedonese do školy ani svačinu....prostě před výplatou nejsou peníze i když tomu asi neuvěříš,tak situace v mnoha rodinách není nijak růžová.

měli jsme to s bratrem stejně.......

No tka samozřejmně, že sem tam to člověka mrzelo, i když já naštěstí v době, kdy se děti začaly "kastovatů ve třídě dle značek odešla na gympl......Navíc já většinou třeba u oblečení neměla problém, že by na to nebylo, ale spíš v tom, že se nedalo sehnat na mé rozměry (třeba dostatečně dlouhé kalhoty nebo dostatečně velké boty) a to ano, to jsem většinou obrečela.......Ale že bych třeba řešila, že kamarádka má značkové triko za litr a já za 200 od vietnamců, to fakt ne Já si kupovala to, co se mi líbilo Nevidím prostě nic hezčího na trikách za litr či džínech za pět.......A jako úplně malinká jsem měla spoustu věcí našitých a napletených od babičky a leckdy hezčí, než byly v obchodech Jinak třeba to, že většina měla lepší mobil než já mě ani v nejmenším nevadilo Pro mě je mobil (stejně jako auto) jen technika která plní určitý účel a nepotřebuju mít nejnovější typ se všema funkcema...
BTW já vyčnívala odmalička - sice jen výškou ale tím pádem jsem na to byla zvyklá
Jasně, nemusíš mi to věřit, ale veškerá příkoří, která jsem v dětství a dospívání pociťovala byly spíš ve spojitosti s výškou než ve spojitosti s oblečením a spol.....

Mají, ale leckdy prostě na ty děti tolik času nemívají......Viděla jsem to třeba u kamarádky, která sice měla na co si vzpomněla, ale otec se i po příchodu domů zavřel ve své pracovně a pracoval........neříkám, že je to takhle všude, ale u většiny mých "movitějších" přátel to tak probíhalo

tak tak jsem to tom nikdy nebyla....faktem je, že naši by radši sami byli o hladu než abych já neměla svačinu......

Hm ale pak dost často člověk zjistí, že už jsou peníze na pivo/cigarety......nesetkala jsem se s tím, že by někdo z mého okolí (a to i lidi, kteří na tom nebyli finančně nijak extra) neměl na obědy.....

Laky, tvému popisu zcela odpovídám a jestli jsem kvůli tomu "jako z čítanky", pak budiž, s holkama souhlasím v každém slově.
A přidám ještě jeden aspekt tohoto "nuzného dětství":
Díky této výchově jsem nyní perfektně schopna hospodařit s přítelovým platem absolventa a mým, který je kvůli studiu momentálně spíše vedlejším přilepšením.
Nestrádáme, jíme zdravě a kvalitně (to už o nás všichni vědí), pořizujeme si, co zrovna chceme a potřebujeme (že to není plasmová televize a džíny Diesel už je druhá věc - na druhou stranu zrovna před třemi týdny si milý koupil skvělou historickou encyklopedii, která stála něco přes tisícovku...) a dokonce každý měsíc zvládáme pár tisíc odložit, neb člověk by měl mít nějaké rezervy, že ano. Dokonce jsme si pořídili další hladový krk - kocourka...
Těžko se mi věří tomu, že kdybych byla vychovávána stylem "slečně jen to nejlepší!", zvládala bych současnou situaci stejně...

Co se zakladatelky týče, je ji 23 (a muži 26, což také není nijak moc), čili kdyby ještě rok počkali, nic jí neuteče - být jí o deset víc, problém by byl zřejmý, ale takhle není kam spěchat, dítě už s ní pak bude celý život... A navíc (trochu to odlehčím) je prokázáno, že chlapům 26-27 letech klesá hladina testosteronu, tudíž v tomto věku začínají zvažovat žádosti o ruku, usazování se a plánování dítek... Třeba to vyjde i u vás a přítel se odhodlá!

Já tomu věřím (BTW zrovna postiženým dětem se teď krátily příspěvky, takže je to fakt síla ), ale tady byla řeč o tom, že na dítě musí mít jeden z rodičů mzdu 30 000 a mezi tím a absolutní chudobou ještě existuje celá škála možností a v těch jsme třeba my s Miou vyrůstaly......Ani v jednom extrému......
Když nemají rodiče na svačinu pro děti tak by si fakt měli rozmyslet, jestli si pořizovat další...Ale o to dle mého v případě zakladatelky fakt nejde......
prostě s mzdou 30 000 na rodinu dle mého nedojde k tomu, aby dítě nemělo svačinu.....

souhlas. vyrostla jsem v podobných poměrech.
nepamatuju si, že bych v dětství řešila, že má někdo hezčí oblečení...asi jsem žila v jiným světě
zbytečně drahé věci mi mamka odmítala koupit spíš z principu. takže třeba na vlastní telefon jsem si našetřila až v sedmnácti (jsem ročník 1985)
často mi připadá, že rodiče různé ty kroužky, vlastní osobní počítače, soukromé učitele a lyžování na ledovci dopřávají spíš sobě, než potomkům. aby se mohli poplácat po rameni a gratulovat si, jak pomáhají dítěti rozvíjet jeho vlohy.
vyrostla jsem v hodně skromných poměrech, otec byl nemocný a od mých 16 let se mnou byla mamka sama. její celkový příjem (včetně vdovského důchodu) byl pod 20 000.
z některých z vás mám pocit, že když dítěti nekoupíte vlastní apple, iPad, iPhone, skříň plnou značkových hader, neměli byste ho vlastně ani mít.

Ta matka řekla, že na tu čokoládu nemají?
Já taky občas dětem řeknu ne v případě, že zlobily, bar zrovna přetéká sladkostma, nebo už jsem jim ten den něco koupila. Asi potom vypadám jako socka, musím si na to dávat pozor.
Nebudu dětem pořizovat vše na co si ukážou. Ne proto, že na to nemám. Ale proto, že nemíním z mých dětí udělat rozmazlené spratky.