Citový vztah k nějaké věci

Se psem si ho občas nevezmu... ale párty, práce, ... vše ano

Jsem úplně nervozní když ho nemůžu najít a musím jít bez něho ...

párkrát jsem kvůli něj přišla pozdě do práce musela jsem ho mít na prstu

Není to přímo věc, že bych ji musela nosit na sobě, ale mám spíš k darovaným věcem citový vztah v tom smyslu, že bych je nikdy nevyhodila, i když např. už mi nejsou (oblečení) nebo se mi nikdy nelíbily, ale tím že je to dárek od milovaného člověka, tak bych to nemohla jen tak odhodit

Já na palci nosím první prstýnek od přítele, co mi dal. Doma ho na prstu nemám, ale když jdu ven, beru si ho sebou. Když na něj zapomenu, jsem z toho celá rozhozená.

Mám plyšového medvídka Dostala jsem ho na dětské ozdravovně, kde jsme všichni měli sebou na měsíc kapesné sotva 100kč a lidi se mi tam na něj složili Od té doby ho mám ve svém pokoji - když mám něco důležitého mám ho vždycky v kabelce Když jedu za hranice - mám ho sebou....

Já mám hodinky, nosí mi štěstí Ne že bych je ale nesundávala, to vůbec Jen jsem je dlouho a obtížně sháněla. Kdysi jsem viděla na jedné modelce nádherné hodinky Pak jsem si zjistila její jméno, našla jí na facebooku a napsala jí, ta mi řekla, co to je teda za značku, typ jsem pak dohledala na netu, jenže v ČR stály šest tisíc, tak jsem to zas uložila ke dnu Později jsem jela do Ameriky a tam byla přesvědčená, že je určitě seženu, když je tam všechno a za levnějc, haha Jenže ouha, v celém New Yorku jsem nenatrefila ani na tu značku, tak jsem nakonec našla až v Los Angels chlapíka, co s hodinkama obchodoval a měl vlastní obchod a rozhodl se, že mi je sežene, tudíž je sháněl po celém západním pobřeží a nic, tak napsal rovnou výrobci (do Švédska) a oni mu je poslali. Tudíž moje hodinky frčely letecky ze Švédska do L.A. a následně ke mě do N.Y.C. Celá tahle transakce mě vyšla asi na 200 dolarů, včetně všech poštovných Takže po téhle anabázi je těžké je nemilovat a nevsugerovávat jim zázračnou moc, když si ke mě tak složitě našly cestu

Bez prstýnku se ani nehnu. Vždycky když si všimnu, že není na prsteníčku, hrozně se mi rozbuší srdce. A samozřejmě plyšový medvídek od přítele ve vánočním oblečku nesmí chybět, i když je přes třicet stupňů musí být se mnou.

Reaguji na gumidek:
Tak to je crazy story

Nemám nic tak důležitého a jsem ráda.Mám pocit,že se to může zvrhnout i v nemoc.Ale jak píše Markvitka,věci co bych nikdy nevyhodila pokud to nebude nutné,to mám.Kapesníček od táty,kameny z Normandie a tak.Ale až začne hořet,popadnu jen děcka,manžela a brečet nad krámama budu až pak.

Já mám mimořádný vztah ke svému mobilu ale asi jinak, než si myslíte. Je to starý, poškrábaný, ošuntělý samsung véčko a umí jen posílat zprávy a telefonovat. Mám ho roky a je fakt primitivní, jenže už toho tolik vydržel, byl pořád se mnou, vypadá jako zapalovač a kdysi mi padl do oka svým jednoduchým až puritánským designem. Nedokážu se ho vzdát přítel mi dal jako dárek překrásný dotykový mobil, a já se s ním nemůžu srovnat. Je velký, těžký, bojím se že ho poškodím, a vypadá moc luxusně, já mám ráda obyčejné spolehlivé věci, o které se nemusím třepat, že je poškrábu. No a hlavně mám ráda tohle svoje stařičké véčko

toto bude znieť divvne ale ja mam citový vzťah k bojovému vrtulníku MI-24 ....otec na nich lietal a zomrelokeď som bola v perinke, takže toto je také spojítko s ním....
mávam orgazmus keď mi náhodou letí nad hlavou, v mojej izbe su modely drevene, plastove...mam všade plagáty a obrázky....na striebornom prívesku mám vrtulníček vygravírovaný, kávu pijem len z hrnčeka kde je ten obrázok, mám kopec tričiek, skúšky píšem s perom kde je to vygravírované a na letecký deň som ochotná cestovať aj na druhý koniec republiky.....

Nikdy nesundavám řetízek s přívěskem srdce, co jsem si vybrala k 18. narozeninám od taťky, když ho musím sundat, tak jsem celá nesvá, nosím ho prostě pořád a to mám spoustu jiných krásných řetízků. Dokoce se mi jednou přetrhl (je to takový ten hladký) a já si nechntěla koupit nový, tak mi ho přítel musel pájkou dát dohromady . Dál mám 3 prstýnky, bez kterých se nehnu a od přítele masivní stříbrný náramek, který mám už po 4. přetržený, ale nechci ho reklamovat, protože by mi vracely peníze a to nechci, moc pro mě znamená a nemůžu se ho vzdát. Přítel říká, že mi koupí nový a tenhle mám zahodit, ale to nemůžu, dostala jsem ho od něj k 20. narozeninám a má pro mě nevyčíslitelnou cenu

Reaguji na cutie7:
To je dojemné.

Reaguji na Edge: no niekomu pripadám ako blázon, ale viacmenej si nato všetci zvykli.... u otcovych kolegov na letisku som varena, pečená takže to je taka láska nadovšetko k tomu vrtulniku....este aj priatel vie, ze je na druhom mieste

Reaguji na cutie7:
No přítel by měl být pilot ne?Nebo naopak by ses o něj asi hodně strachovala co?