Jak v dnešní době zabezpečit dítě

Reaguji na BíláVrána:

A fakt se mi líbí, jak tu některé slečny neustále dráždí každý slovo, co napíšu a to, co my jíme. Kdyby opravdu měly tolik peněz na tu svoji kvalitní stravu, neměly by potřebu tu neustále do někoho rejpat.

Každý prostě vychází (a nebo taky nevychází) s tolika penězmi, kolik má Vidím to u mé mámy, ta nemá moc, žije sama, vyjde- ale nemůže si "jen tak" koupit třeba jen tak něco dražšího pro radost a to já bych nevydržela, ona by řekla že vychází a já že mám málo.

Ale k tématu. Sama pocházím z "chudých" podmínek, vyrůstala jsem se sestrou a s maminkou. Boty a jiné oblečení mi vždycky koupila pěkné i drahé, ale na úkor sebe, sama pak chodila ve škpálích. Na klavír jsem chtěla hrát odmala, ale nikdo mě do žádnýho kroužku nedal, natož abych měla klavír doma( stejně by se ani nikam nevlezl). A když si vzpomenu, jak jiní rodiče své děti do hudebních nástrojů nutí...Na lyžáku jsem nikdy nebyla, byly to výdaje navíc a to jsme neměly. Líbilo se mi, když jsem přišla k tetě a ta mi udělala jen tak pohár, měla doma kdovíjaké ovoce, pořád vše měla. A ne jen o vánocích, narozeninách...A já to tak vždycky chtěla taky, ne kvůli věcem, ale prostě že tak by to doma bylo úplně super, my jsme se měly(máme) rády a s víc penězma by to bylo ještě lepší!
Takže za mě- určitý "standard" musí být, obzvláště s dítětem.
Teď to vidím sama, máme malé mimino a nějaký peníz se do něj měsíčně vrazí. Jídlo a potřeby pro dítě zas tak levné nejsou. Teď naštěstí(musím zaklepat) se nemám špatně, ale je pravda, že jsem si mimino "pořídila" s velkým rozmyslem, až ve 30 letech, do vlastního bez půjček.
Samozřejmě se stát může cokoliv, ale vím, že by jsme se s partnerem moc snažili, aby jsme si náši životní úroveň zachovali. Už jen kvůli dítěti.

Vím jak to myslíš.
My sice moc peněz navíc neměli, ale opravdu nevím, že bych strádala a neúčastnila se kvůli tomu nějakého výletu. Na lyžáku jsem byla v 7. a pak i v 8. třídě. V 9. třídě jsem byla se školou v Chorvatsku a v prváku jsem pak byla na lyžáku a ve druháku na cyklisťáku, ve čtvrťáku mi zaplatili celý řidičák a po řidičáku jsem dostala ojeté auto, na které jsem si přivydělala. Rodinné auto jsme ve své době měli nad úrovní a vybavení doma slušné a hezké.
Sama dodnes nechápu, kde na to rodiče při svých platech vzali, ale jednoduše uměli hospodařit (hlavně mamka) a zájmy dětí pro ni byly na prvním místě. Velkou roli asi hrálo i to, že se u nás nic nesplácelo a nekouřilo a sem tam vypomohla babička.
I když na rozhazování nebylo, nestrádala jsem.