Jak si udržet chlapa

To vím, hlavně tady Viz názory "Chci aby mě zahrnoval dárky, všechno platil (nebo minimálně víc) a chci být finančně nezávislá" "Nelíbí se mi, že přítel chodí na pivo, moc se věnuje svým kamarádům a nechci abych musela omezovat svoje aktivity"

Ale z mého okolí neznám ani jednu, který by měla vážného vztah ještě před osmnáctkou a ještě nezjistila, co od vztahu chce.

Reaguji na Laky:
Beru to podle sebe, pokud se na mně někdo věší jako prádlo na šňůru, přijde mi ubohej... Myslím, že problémem žen a dívek co tohle "udržení" řeší je jejich nesamostatnost, a z toho pramení vše ostatní.

Reaguji na Adka:
A co to teda je? Každýho baví něco jinýho. Pro mě taky angličtina a francouzština není koníček, kosmetický procedury taky ne a pro někoho jo.
Však říkám, každý zboží má svýho kupce. Kdybych je neznala pohromadě, tak si o obou řeknu, že je nemožný aby měli stálýho partnera. Jejich model je hodně od průměru, ale našli se. Ono model, kde je chlap dominantní, taky může někomu vyhovavat a říkáme mu domácí násilí.

přesně....a "Nemůžu bez tebe žít" mi nepřijde jako vyznání lásky. Na druhou stranu, když už žiju ve vztahu, nebudu dělat, jakože mi překáží.

No domácí násilí je to právě proto, že to "někomu nevyhovuje". Teda alespoň myslím
Jestli dominantní znamená násilný, tak potěš koště, chudák můj chlap

Reaguji na janek02:
Tak, často se mluví o tom, že je nutné přesvěčovat oběť, aby násilníka opustila, nenechala si to líbit. Nechci zlehčovat problém domácího násilí, ale kdo dokáže objektivně posoudit, jestli to je domácí násilí nebo ne. Ostatně, většina žen/lidí do toho vztahu šla dobrovolně, i spousta psychologů nevyvrací nebo i potvrzují teorii a oběti hledající si agresora. To co okolí vidí, jako psychický nátlak, může být i oboustranně akceptované chování. Spoustu těch žen i jednoho násilníka opustí a jiného si po čase najdou. Nechci tím zlehčovat skutečné případy, ale myslím si, že spousta těhle situací je diskutabilní a hodně o úhlu pohledu.

Zrovna já znám dva případy kdy je ta dominantnější žena, ale myslím si, že pohlaví irelevantní. V obou případech si neumím představit na pozici toho chlapa, že bych snesla takovýhle chování (ani jako žena od muže, natož muž od ženy, kdy je to ještě ponižující vůči zaběhlému normálu). Ani jeden případ není sice vyhrocený, ale aby mi partner pomaličku a jistě přebíral s kým je vhodné se bavit a na koho mám zapomenou, protože má nevhodné chování - to bych nerozdýchala. Přitom oba dotyční jsou ve vztahu spokojení, nechápu co by je nutilo jinak setrvávat.

Jak už tu bylo řečeno, nejdůležitější je být přirozená a na nic si nehrát. A když s tebou ten chlap být nechce, žádnými triky si ho neudržíš

Nesouhlasím, to podle mě nemá vůbec žádný vliv. Já měla první vážný vztah až ve 22, stejně tak přítel a klape nám to skvěle už 2 roky. Mám taky spousty kamarádek co měly vážný vztah od 15 a stejně tak znám holky, co jsou na tom jako já a není mezi námi vůbec žádný rozdíl. To co popisuješ, umím aniž bych měla vztah od 15.

Tak já tohle opravdu nikdy zkoušet nemusela, abych poznala, že tyhle blbosti nefungujou Na to mi stačí rozum.

Je mi 24 a i když mám první vážný vztah teprve 2 roky, vím naprosto přesně, co chci.

Přesně tak. Neřešit to, nechat to plynout. Já jsem nikdy neřešila, jak být co nejdýl spolu, jak to dopadne...a už jsme přes rok manželé

Pro mě ztráta času.

Pro mě třeba ano.

Promiň, ale důvod tohohle sdělení v tomto tématu? Prostě oboje je to možný koníček. Nevidím rozdíl jestli partnerovi vyčítám angličtinu nebo přátele a setkávání s nimi. (vlastně jo, k přátelům mám vztah takový, že pokud nerespektuješ moje přátele nerespektuješ ani mě samotnou). Povídat si s cizíma lidma anglicky o tom co dělám, na jaký filmy koukám a jakej mám světonázor mi přijde jako ztráta času. Jazyk se dá naučit i jinak, rychleji a můžu se při tom bavit s někým s kým se bavit chci a s kým mám společnýho víc než volno ve středu v sedm večer. Ale nikomu to necpu, natož partnerovi kterýho to baví.

Miláčku nechoď za kamarádama, to je ztráta času, seď hezky doma než já si dojdu na agličtinu, protože to je koníček a kvůli tobě nebudu omezovat svoje koníčky....No nedivím se, že si tu každá druhá stěžuje jak jsou chlapy strašný...s myšlením já určuju co je dobrý a špatný, což není nic než omezenost - to nemůže žádnej normální exemplář vydržet

Moc nechápu, jak se mě můžeš ptát na důvod sdělení? Zejména, když jsi mi položila otázky, na které já jsem Ti odpověděla a jsou to reakce na Tvé příspěvky?!

Důvod je následující.
Hned v úvodním příspěvku jsi napsala:

Já jsem na to zareagovala, protože na tom nevidím nic špatného, to, že si najdu přítele neznamená, že se vykašlu na své zájmy a koníčky.

Od Tebe to tedy sedí.

Parnerovi nic nenařizuji a nezakazuji, jen si nehledám takové, pro které je vysedávání v hospodě koníček.

Myslím si, že to spolu nesouvisí.

Já můžu říct z vlastní zkušenosti, že čím míň řeším vztah a víc si užívám svého života, tak mám lepší a lepší vztah.
Překlad : dřív jsem v podstatě měla jen přítele, čekala jsem jen na chvíle kdy budu s ním, koníčky jsem nějak moc neměla. Stále jsem řešila, jak co řekl, jak co myslel atd.
Nyní, konečně miluju sebe, svůj život a mám spoustu koníčků. Přítel si mě trochu musí uhánět. Zároveň ví, že ho miluji, vážím si ho a věří mi.

Já si zase myslím že ten chlap se domu musí těšit. Netvrdím že ženská musí stát denne u plotny,luxovat a podobně... Ale ať se těší na ní... na to jaká je. Chlap musí cítit oporu,duvěru,lásku. A taky jak říka : Anaela Žádne uhánění typu: kdo ti psal? co chtěl? kdo to byl? kam deš? kdy přídeš? kdo tam bude? Toto sem delala taky a teď zaplaťpanbuh se snazim napravi. Na našem vztahu mi zalezi zak se snažím

Měla jsem vztahy 4 roky a 3,5 roku, teď mám další dlouhodobý vztah. Je pravda, že jsem začínala už v patnácti a ty vztahy byly o něčem jiným než soužití v jedné domácnosti s nynějším partnerem. Myslím si, že základním pravidlem pro udržení vztahu je tolerance, láska, úcta a hlavně být sama sebou (takovou, jakou si nás partner vybral), protože mám dojem, že ze začátku vztahu jsou všichni nesmírně tolerantní a později se tolerance vytrácí. Aspoň co tak vidím kolem sebe (dost často je to vidět i tady - lezení do mobilu, čtení zpráv na FB, vyzvídání kdo komu psal a co psal atd.). Záleží mi na tom, abych se s partnerem vždy domluvila, abychom v případě konfliktu či střetu názorů dokázali dělat kompromisy, ale nikdy bych ho netlačila ke zdi. Dost důležitá je pro mě i důvěra, proto má svou volnost, ale je to rozumný chlap a ví kde končí hranice. Oba dva víme, jak se milujeme, často si děláme pohodové povídací večery a vymýšlíme hlouposti, aby vztah nezevšedněl. Taky musím podotknout, že máme naprosto odlišné koníčky. Je pravda, že různé výlety a podobné akce podnikáme spolu, ale zároveň každý máme hobby, do kterého se jeden druhému nepleteme a kterého se partner neúčastní, což ovšem neznamená, že bych se vůbec nezajímala, pokaždý se ptám jak se měli. Myslela jsem si dřív, že to může být na škodu, ale partnerova ex měla koníček stejný, všude spolu jezdili a jeho to právě hrozně štvalo. Je to dobrý způsob jak si od sebe nenásilně oddychnout a jak se na sebe těšit, což považuju taky za dost důležitou věc.

Reaguji na nickisek: Souhlasím