Jak si udržet chlapa

no tak to by mě taky zajímalo

Reaguji na Wild Paula:

asi tak....a hlavně se chovat podle sebe, být trochu sobecká....tj, že když se ti něco nelíbí, tak to říct hned na začátku, protože když to řekneš za rok potom, co jsi to tolerovala, tak bude dost překvapenej a hlavně ten rok budeš tak nějak se omezovat
A naopak umět udělat kompromis....být trochu sobecká - říct a dát najevo, co chceš, ale současně naslouchat partnerovi, co chce on a z toho vytvořit onen kompromis...protože není dobrý utlačovat partnera a jet podle sebe a nebo naopak zanedbávat sebe...tak nějak rovnováha
Hodně s klukem komunikovat, co chce, co má rád a naopak říct, co máš ráda ty, ale upřímně
A asi mít svoji nezávislost a vědět, že když se rozejdete, tak se tvůj život nezhroutí

Ano.. taky podnikáme každý víkend nějaké výlety, večer spolu chodíme posedět ven mezi lidi, čas od času si na sebe koupím něco novýho rajcovního to je taky hodně důležité.. Jsme spolu 6 a půl let a stále si to spolu vše užíváme..A taky je hlavní důvěra..a nebýt moc žárlivá-to je vražda vztahu

taky souhlas. Nemám žádné finty. Jsem sama sebou a dávám svému chlapovi najevo svou lásku, důvěru v něj, respektuji ho.
Dělat se vzácnou - to jsem nikdy nedělala, pořád jsme spolu a jsme spolu moc rádi - už sedmý rok.

já to znám takto -
doma hospodyňka, v posteli dě.vka, ve společnosti dáma.
něco na tom bude.

přesně tak, já jsem dřív dělala chybu, že jsem říkala třeba, že tohle se mi líbí, jen proto, že to měl rád on
Teď už rovnou jedu na rovinu s tím, co mám ráda a co ne a kupodivu to funguje...protože když ty se nebojíš mu říct o sobě i to negativní, co se mu nebude možná líbit, tak on se otevře tobě....když se přetvařuješ a děláš ze sebe něco jiného, tak to vycítí a taky se ti s tím, co je na něm špatný, na co není pyšný atd...nesvěří

Chovat se tak, aby si naopak on chtěl udržet vás.

Reaguji na Papagai:

jelikož jsem vdaná 20 let můžu říct jen toto, neomezovat druhého, být nezávislá , tolerantní a sama sebou .

to není myšleno být otrok, prostě něco na tom je já tomu říkám 3 in 1 , přes den hospodyňka , v noci dokonalá milenka , a v ostatních chvílích oddaná a milující manželka nemusíš jí být stačí, když ten pocit u chlapa vytvoříš

Já si myslím, že "finta" hodně slečen je v tom, že začly s dlouhodobými vztahy jako poměrně mladé. Konkrétně já měla první vážný vztah něco po 15, spoustu mých kamarádek taky mezi 15-17. Spoustu těch vztahů už netrvá, průměrné trvání bych řekla tak 3-4 roky (i když znám i trvající kolem 8 let), ale do života to člověku spoustu dá. Proutek se má ohýbat, dokud je mladý. Člověk se naučí dělat kompromisy, ubránit si partnera a svoje rozhodnutí před rodiči, domluvit se za každých okolností. Po dvacítce si na hlavu sype popel za hysterické hádky, trucování a podobný blbosti, který každej jedno zkusí, aby zjistil, že moc nefungujou, spíš naopak. Pochopí, že je skoro jedno, co člověk druhýmu říká, ale záleží jak to říká a zároveň najde správnou míru mezi tímhle postupem a vyloženou manipulací, taky si vymezí hranice vůči partnerovi. (v ideálním případě tedy) A řekla bych, že tyhle holky už někdy v 20-25 docela vědí co chtějí.
Naproti tomu mám jen pár kamarádek, kterým dlouho vyhovavalo jen randění střídaný se singles životem - ty mi přijdou takové nevyklidněné, všechno strašně řeší, kvůli všemu se hádaj. Taky mi přijdou takové sobečtější (hlavně v názoru na partnerství jako omezení - já nevím, ale to že na párty nelezu po cizích chlapech a když jdu sama, dávám o sobě vědět, neberu jako omezení) nebo naopak podřízenější (takový ty co vztahu podřídí všechno, jen aby ten chlap neutek, většinou žárlivky). Samozřejmě existuje spoustu vyjímek z tohohle modelu, asi jako z každého.
A taky se dá čekat, každé zboží má svého kupce. Znám jednu holku, která jako kamarádka je fajn, ale k chlapům má trochu pokřivený chování. Někdy se chová jako malá holka, je dominantní a má hodně svých aktivit (jazyky, cvičení, tancování, pořád vymýšlí něco novýho, běhá mezi tím jako dítě mezi kroužkama na prvním stupni - což třeba pro mě je nepochopitelný, protože organizované hobby jsem neměla ráda ani jako malá) Kolikrát jsme si s přáteli říkali, jakej jinej chlap by vydržel, že mu ženská letí z práce na kroužky. Že se každý den bude jíst chleba s něčím nebo teda jednou za čas zajedou na oběd k rodičům. Bydlí v Praze ve spolubydlení s dalšíma dvěma lidma, protože vyhazovat peníze na nájem je zbytečné, nezbylo by jí na kroužky. Jediný co dělají spolu je, že ona řekne, chci jet tam a tam a on to všechno zařídí, výlet, dovolenou, cokoli. A dle všeho jim to klape.

taky si myslím, že je to výhoda....hodně vidím na lidech, co nikdy pořádně vztah neměli, že vůbec neví, jak se ve vztahu chovat - buď jsou moc podřízení a nebo si pořád prosazují svoje, nebo si vztah idealizují a když to takové není, tak jdou od toho
Já jsem ráda, že jsem nečekala na vysněného prince a byla s obyčejnýma klukama, protože to člověku dost dá...

Myslíš? Jsou i takové co to nevědí ani ve 30 , 40 atd.

to je možná základní kámen úrazu, proč má každý pocit, že musí ve vztahu někoho převychovávat? Vztah není o tom někoho vlastnit a předělávat k obrazu svému. To je podle mě omezování prostoru toho druhého. Třeba je lepší se smířit s některými " nedostatky druhého"

Finta je v tom, že by jste si měli hlavně velice dobře rozumnět, prostě k sobě padnnout. Já jsem s přítelem 5let, od mých 16-ti let, je o 5let starší. Je to můj první vážný vztah a klape nám to skvěle, občas si říkám, že jsme se fakt hledali a to jsme se seznámil iúplně náhodou-na ulici, rozběhl se tenkrát za mnou
Parádně nám to klape, každý rok je to lepší a lepší. A to jsme spolu 24hodin denně skoro celých 5let (začali jsme spolu bydlet už po měsíci). Jeden bez druhého nikam nejede apod.. Budete se asi divit, ale mě to velice vyhovuje, víme o sobě úplně všechno a těžko bych si zvykala na jiný způsob života
Myslím, že konkrétní finta neexistuje.

Vaše starosti bych tedy chtěla mít.
To má jako rovnou z práce spěchat k plotně? Nevidím důvod, proč by se měla vzdát svých zájmů a koníčků v okamžiku, kdy si najde přítele.