Jak se vyrovnat s nástupem dítěte do školky

Tak to jen z venku vypadá
náš synek je velmi sebevědomý mladý muž a vychovaný opravdu tak,že slečny jsou z něho nadšené,jak se k nim pěkně chová.
On holt nikdy nesměl hystericky ječet,byl nucen chovat se tiše a neviset matce neustále na krku.A dnes to nese své ovoce.Je samostatný,schopný a těmto diskuzím se většinou směje se slovy,že takovou matku "tyrana" by dost jeho spolužáků a kamarádů chtělo.
Ono každé dítě pochopí,když rodiče stojí za ním,že občas prostě výchovné represe nastávají.

Jiřina Prekopová vydala knížku Malý tyran a tam doporučuje na vztekající se dítě metodu tzv. pevného objetí. Když dítě začne trojčit, posadí si ho rodič na klín a drží, dokud se děcko nezklidní. Dítě se samozřejmě snaží vysmeknout, ale rodič musí vytrvat a nesmí dopustit, aby mu dítě z objetí uteklo. Vždy, když dítě řekne, "pusť mě", rodič odpoví "pustím, až se uklidníš" nebo něco na ten způsob. Dítě se kroutí, vzteká, křičí, pláče, ale dokud neztichne a nepřijme skutečnost, že je to rodič, kdo určuje pravidla hry, tak není propuštěno. Pak může rodič říct něco jako "Vidíš, teď jsi hodný, tak už můžeš jít." Má to docela velký terapeutický efekt, protože se tím jakýmsi fyzickým způsobem znovu nastoluje autorita rodiče, ALE nebolí to a neponižuje, jako třeba bití nebo stání "na hanbě", vhodné tak právě pro předškoláka.
Nevýhoda je, že některé děti dokáží bojovat o svobodu i hodiny, takže když už se do toho rodič pustí, musí mít výdrž a kondici.
Jo, a tuhle metodu může ulatňovat jen ten, k němuž má dítě pevnou emociální vazbu, takže žádné "tetičky" nebo kamarádky nebo nový partner apod. Ale buď matka nebo otec nebo jiná blízká pečující osoba.

Laky
Za pár měsíců přijdu pro rady . Mně se tvůj přístup líbí.

Děkuju
ono to sice na venek působí drsně,ale ani život se s naším miláčkem mazlit nebude a ve finále ti okolí závidí to způsobné a vychované dítko,za které se nemusíš stydět nikde.Pevná ruka od narození se ti odmění už ve chvíli,kdy prcek žvatlá a začíná chodit.Reaguje na příkazy naprosto v klidu,nemusíš nic uklízet z jeho dosahu,má v životě řád a tvoje "neustoupení" je jen a jen pro dobro toho cvrčka.

Svatá pravda,naši měli dost pevnou ruku,výchovu stejnou jako máš ty a jsem jim za to vděčnáJednou budu naprosto stejná,už se to promítá u výchovy neteřinek,pokud je hlídám,mají respekt,jsem přísná,ale každou volnou chvíli chtějí být u mě

Jo děvče zlatý, jenže to nebude výchovou, ale povahou dítěte.
Ten můj starší by se taky mohl z fleku ženit, protože se o něj holky rvou. On s nima, téměř jako jediný z kluků okolo jedná opravdu slušně a nikdy žádné, a konec konců ani žádnému klukovi, slovem neublížil. Je to opravdu oblíbenej človíček, ale abych si tak fandila, že to je výchovou, tak to ani náhodou.

Jasný,povaha je příjemná.
Ale nemůžu říct,že bych někdy vláčela řvoucího prcka za ruku,že by dělal někde ostudu,že by mi visel na krku špinavejma ručičkama.Od malička pokud byla návštěva odcházel do svého pokoje,pokud jsme s ostatníma mamkama pily kávu v cukrárně,tak děti seděli u vedlejšího stolu(za což mě nejdřív kámošky málem ukamenovaly).
Nikdy nesměl doma dupat a ječet(máme sousedy),nikdy jsem před ním nic neuklízela,prostě zákaz hraní s ovladačem na telku a podobně.Pokud měl někde sedět,tak seděl(pod tvrdým a výhružným pohledem).Jedním slovem...nesnáším "otravné a rozjívené" děti a naše nebylo i když to stálo trochu úsilí.

Laky
Já si nemůžu pomoc,ale mě se ten tvůj přístup líbí, i když plno mamin může prskat,ale mě se to líbí, jak to tu popisuješ.

Laky
Já si tedy taky trochu myslím, jak říká Romísek, že je to ovlivněné i povahou dítěte. Myslím si, že nejsem z těch mamin, co by si nechaly skákat dítě po hlavě, starší holka ví přesně, kde jsou meze co smí a co nesmí a ta malá? Kolikrát se nestačím divit. Do prvních narozenin byla dvakrát na šití, protože si v záchvatu vzteku rozsekla hlavu, prostě s ní bušila do čehokoliv co bylo poblíž, dohnalo mě to k psycholožce, protože nezabíralo vůbec nic co jsem v té době na ní používala, od pár na zadek, přes studenou sprchu. Na tu starší vždycky stačilo jen houknout, nebo se zle podívat a bylo hned jasno. Asi je každé dítě jiné. A stejně tak i s tou školkou, starší šla do školky a vrátila se mi s pláčem, až později jsem zjistila že plakala protože se styděla si říct o pití a celou tu dobu tam měla žízeň, jinak to bylo bez problémů. Zatím co ta malá "vyděračka" první rok prořvala každé ráno a bylo to opravdu jen vydírání. Doufala, že nebudu tak tvrdá a povolím a nechám si jí doma.
Každé dítě je jiné a každé potřebuje individuální přístup.

Laky
Myslím, že kdyby jsi měla víc dětí, tak by jsi pochopila, že to není tak jednoduché jak říkáš, protože každý děcko je jiný a platí na něj jiný metody.
Jen pro příklad: Mám 29 letýho synovce a když byl malý, dokázal se neskutečně vztekat, až omdlel. Bylo to fakt něco. A dneska? Je to úplně miliónovej kluk, kterej by se pro druhý rozdal.
Takže to, jaké jsou naše děti, ještě neznamená, že takový budou i v dospělosti
A hlavně, víc než cokoli jiného, potřebujou naší lásku.

Vidíš
Ano každé dítě je jiné,ale disciplína je jen jedna.
Dost mojich známých mělo "malého tyrana" a nechali si poradit.....najednou malý despota otočil,když rodiče nepovolí.
Jde o to,že mnohdy nevidíme ty jemné nuance,které děcko vnímá fakt jak radar.

to jsem praktikovala a abylo to jediný, co mina dceru pomohlo, jedině pak už s tím, že se raději jakože zklidnila a když sjem jí pustila, začala znova,

jenže jsem četla, že to není až tak vhodné, že to pak namáhá srdce

Laky
Ale jo, já s Tebou ve většině věcí souhlasím, ale opravdu nejde vyžadovat tu samou disciplínu po dvou rozdílných dětech a už vůbec ne stejným způsobem. U malé nakonec pro mě zcela nepochopitelně zabrala ignorace. Prostě sebou začala mlátit o zem a já se sebrala a šla pryč...velice rychle jí to přestalo bavit a se školkou? Ono dát jí nazadek zabralo jednou dvakrát, pak už to tak nějak čekala a bylo jí to fuk, šlo jen o to vydržet, nepolevit jí. Ale je to pro spoustu mamin asi dost těžký, když je jedno dítě jako andílek a druhý takovýhle číslo.
A když to porovnám, psala jsi o tom, že jsi kluka posadila třeba v cukrárně u stolu a on seděl tam. Já kdybych to udělala s holkama, tak jedna sedne a je milionová jen pod mým ostrým dohledem, zatímco na tu druhou budu muset použít buď násilí, nebo nějakou lest, typu, když budeš hodná, tak... A ani tak se mi nikdy nezadaří, aby tam obě seděly v klidu, ta malá stejně sedmkrát zkusí slézt ze židle, desetkrát nakopne tu starším, nebo bude aspoň hlasitě prozpěvovat. A to bych si o ní zlámala ruce a stejně jí neutiším.

Četla jsem kdysi velmi krásnou knížku o výchově. A tam bylo napsané, že když dítě zlobí, má prázdnou citovou nádrž a je potřeba neprodleně jí doplnit. Velmi mi to připomíná, to co jsi tu napsala a je fakt, že někdy je jednodužší dát facana místo pusy a to je asi fakt špatně.

Romísek

ono to asi není vždycky, mě se třeba dítě vztekalo do nepříčetnosti, když se snažila a chtěla se předvést a nešlo jí té, což jí zůstalo doteď, jen s tím rozdílem, že se nevzteká a radši to sbalí a vyhodí
objímaná byl dost, a to i teď v 15 mi hupsne na klín a chce se pomazlit, ono to tedy vypadá dost divně, a přes prsa se ani obejmout nemůžeme, ale pořád je to jenom dítě