Jak se vyrovnat s nástupem dítěte do školky

1EPE
Je to stoprocentně o povaze. Někdo je společenštější a ve školce se rychle přizpůsobí a někomu to déle trvá se zařadit do kolektivu. Nevím, proč tu píše bublinka24, že je to o výchově, to je hloupost.

to teda jo

lollo
Taky se mi to zdá jako hloupost, tím spíš, když vím, že ta starší šla do školky úplně v pohodě.
I když s tím kolektivem, malá problém neměla ani trochu, ona se jen snažila si ráno vybrečet, abych jí tam nechávala samotnou, pak prý byla podle učitelek celý den v pohodě, hrála si s dětma a na mě si ani nevzpomněla.

Tak s tím mohu souhlasit jen částečně, charakterové vlastrosti jsou tak minimálně z 80procent vrozeny a jen těch pár zbylých procent lze ovlivnit východou. Myslím, že si počínám u obou synu stejně a prvního ve 4letech krmím a oblíkám(teda ne, že by to neuměl, ve škole se musí obstarat sám), v jeslích brečel, spát by chtěl s náma pořád. Druhý syn(24m) nás nenechá mu pomoct s jídlem už přes rok, spát se mnou nechce, do školky se cpe a když odcházím, ani se na mně nepodívá

1EPE
No prcka jsem dávala ve dvou letech do jeslí a to je samozřejmě horší a první měsíc hodně hrál na city. Párkrát se stalo, že celou cestu do jeslí řval jak tur a lidi koukali a čím víc lidí koukalo, tím víc spustil, prostě herec. No a když už jsem to skoro chtěla vzdát, protože jsem samo taky trpěla, tak se to nějak zlomilo a dobrý, pak už se mu tam vysloveně líbilo a do jeslí se začal těšit a pak se těšil domů, no ideální stav. Bohužel tam dost marodil, takže už je zase doma. Ale předpokládám, že něco podobného nás čeká ve školce.

Naše Ani prostě není takový to dravý dítě, co bere hračky a teď mě nic jinýho nenapadá ale víte co myslím...Vždycky každýmu všechno půjčí, do konfliktu šla asi tak dvakrát, samozřejmě mě to taky štvalo, ale co nadělám, můžu jí stokrát říkat, když si s tou hračku chceš hrát, tak jí nepůjčuj a řekni až si dohraju dám ti jí....prostě je to moje cácorka

Nejhorší je, že takhle popletené to má spousta mamin, a ty potom odsuzují všechno, co se jim nevejde do škatulek.

No to máš úplnou pravdu. Nedávno jsme byli s dětma v sámošce a když jsme vyšli, tak se malej začas vztekat, že jdeme opačným směrem, než by chtěl a lehnul si na zem a řval, tak jsem ho tak nechala, dělala, že si ho nevšímám a šla jsem pomalu svou cestou. Naproti mně šly dvě maminy s miminama v kočárku a dívaly se na mě se zděšením, jakože to je hrůza (nevím jestli ve smyslu dítě-spratek nebo strašná matka, co ho neumí vychovat nebo oboje). No tak jsem si pomyslela, že za 2 roky uvidí samy.

pinky
Kdo neprožije, nepochopí. Děkuji za tuhle zkušenost, protože mne činí chápavější.

No když v tu chvíli se nedá nic dělat, když ho tedy nechceš zrovna mlátit a na toho mýho něco takovýho ani nezabrírá. Tedy nelehá si na zem, ale vztekat a hrát komedii před obecenstvem, to mu jde skvěle. Ale viděla jsem v sámošce i horší případy, takový řev přes celý Tesco předvedla jedna asi roční holčička, že to jsem žasla, jaký má hlasivky a byla slyšet, ještě když se s ní maminka odebrala do garáží

lollo
No jo, jenže ty děti (teda myslím malé děti, kolem toho druhého roku, kdy mají období vzdoru) to nedělají schválně, sami nerozumí tomu návalu emocí, no a dostanou záchvat. A za to ho přece nebudu řezat. Toho staršího jsem teda řezala, ale spíš pro to, že jsme tenkrát žili v ČR a přijde mi, že tam to prostě kolemjdoucí očekávají, že ho seřežeš. Tady v Uk jsem dala synovi jednou na ulici na zadek a vletěl na mě chlap, že je to ilegální a udá mě. Ale tady se nikdo nedívá na tebe divně či snad pohoršeně, když si ti dítě začne vztekat v Tescu.

Romísek
lollo
pinky

Mě tohle dělala malá už od osmi měsíců co se naučila chodit a já zkusila všechno, až když mi psycholožka řekla ignorovat, tak se to uklidnilo, ale byl to boj a já byla ta špatná, protože Hela s sebou praštila třeba v krámu o zem a byla mimo a já se sebrala a šla od ní pryč. Jak zjistila, že nemá publikum, byl pokoj.

1EPE
Máš můj obdiv.....s povahou prcka člověk fakt nic nenadělá a některým maminkám bylo vysloveně "přáno". A přesně tohle spousta lidí označí za "nevychovaného spratka" - já už jsem se také naučila nesoudit - a před svým mateřstvím jsem byla kritická.

Courtney

Já nevěděla, už jsem byla fakt zoufalá...v průběhu prvního roku jsme byly dvakrát na šití...ona mlátila hlavou do všeho co bylo poblíž, když ten vztek na ní přišel. Nešlo to jinak, než se poradit a doufat, že ta rada zabere, a pomohlo to, ale byl to boj Už se tomu směju. A taky nesoudím, ale je pravda, že je spousta mamin, co se na to vykašlou, nechají to tak a pak řeknou že je dítě jiné, a je jedno jestli jde o už zmiňované indigo, nebo hyperaktivitu, prostě na něco to svedou a dál nechají aby jim dítě skákalo po hlavě. Já teď mám bezva holku. Sice taky zlobí, zalívá koberce, maluje rtěnkou po zdi, ale je to pohoda, prostě dítě co občas ujede...

jo,jo. Právě nám začalo období vzdoru a třískání hlavou o zem je na denním pořádku. Naštěstí se vzteká jen doma,na veřejnosti je hodná (to se snažíme i sebemenšímu důvodu ke vztekání předejít). Funguje jen a pouze ignorovat. Ještě docela zabírá zrcadlení (= děláš to samé,co děcko),ale to bych si třeba v krámě netroufla. Ovšem jednou jsem na vlastní oči viděla v Tescu maminku sedíc na podlaze a kopající nohama stejně jako její synáček a to jste měly vidět,jak se pohoršeně na matku podíval a bylo po vzteku

Ještě k tomu bouchání hlavou: Teď jsem někde četla,že nějaký dítě se taky vztekalo a mlátilo hlavou o zem,tak ho máma nechala.....za chvíli ticho a pak najednou zase jekot.Tak se šla podívat,co se děje a ten prcek si mezitím došel do pokojíčku pro polštářek,aby ho to tak nebolelo Jsou ty děti vyčůránci