Jak poznám závislost na alkoholu?

To o těch zabědněncích sis mohla oodpustit . Chápu, že lidi mají různé názory a jsem ochotná ty názory příjmout pokud mě člověk přesvědčí o tom, že má pravdu, ale pokud mě ten člověk nepřesvědčí, tak zůstvám u svého názoru....to z člověka snad nedělá zabedněnce, ne?

Jinak zakladatelce ještě jednou radím ať zajde za psychologem a snaží se přijít na to, proč se tak chová. A taky ji určitě psycholog poradí, jak to dál řešit . Přeju hodně štěstí

Reaguji na MalinkaBoo: Vůbec nejde o to, jestli by Ti odborník diagnostikoval závislost či prozatím nikoliv, avšak o to, že pití narušuje Tvůj osobní život (mimochodem jeden z diagnostických ukazatelů alkoholismu je neschopnost přestat pít i přesto, že dotyčnému způsobuje problémy v práci, v partnerském životě, osobním životě apod. = tedy přesně to, co popisuješ).
Určitě vyhledej odborníka, zkusila bych AT poradny, léčit se můžeš i ambulantně (docházíš, není nutné být "zavřený týdny v ústavu"). Psycholog by mohl také pomoci, avšak mám pocit, že by Tě sám "převelel" k odborníkovi na závislosti. Žít s alkoholismem (alkoholikem) se opravdu nedá, proto neotálej. Zdáš se jako inteligentní citlivá holka, byla by škoda, kdyby sis alkoholem dál nechala ovlivňovat život Držím palce a neboj, Ty to zvládneš!

Reaguji na poella: ok, neměla jsem v tu chvíli jiné pojmenování, tak měla jsem na mysli člověka co si jede jen tu svou, zabedněnec je asi silné slovo...

Jinak holky, neodpustím si rýpnutí: vzhledem k tomu, jak zásadní a důležité téma se zde řeší, je mi dost líto, že se tu škorpíte mezi sebou.

Reaguji na staninka_ts: bohužel, dáš radu, přidáš vlastní zkušenost a hned se musí najít tací, jak Ti to vytmaví, zde nic nového

Reaguji na staninka_ts: na druhou stranu si myslím, že i postoje, názory a zkušenosti dalších lidí k věci můžou Malince pomoci v rozhodování jak se svým problémem a stavem naložit

Reaguji na MalinkaBoo: jojo, takhle pít, když nemáš záklopku a neumíš přestat je dost ******.
Znám to ze své zkušenosti. Je mi teda víc, než tobě, ale dřív bylo "normální",. že se 3-4x týdně pařilo, chlastalo... Pak člověku bylo celý druhý den zle a ke kocovině se přidala i ta morální...

Na druhou stranu vím, jak je těžké v naší společnosti nepít. Stačí jít s kamarády ven a dát si nealko - hned jsi "nemocná" nebo "těhotná"

Rozhodně doporučuji omezit návštěvy hospod.

Pokud nechceš přestat pít úplně, tak ti poradím, co funguje u mě - předem si stanovit, že vypiju maximálně 3 (číslo dosaď sama) jednotky alkoholu - piv, skleniček vína, panáků. A opravdu to dodrž!!

Nebo pij společně s tím kamarádem/kou, která pije nejméně a nejpomaleji. Taky to funguje.

Pokud by tohle nezabralo, tak bych zkusila vyhledat odborníka.

Jo a mě vyléčilo těhotenství

Není důležité to, jestli se dokážeš diagnostikovat jako závislá, nebo ne, důležité je, že to cítíš jako problém a chceš ho řešit. Když jsi nachlazená, tak taky nečekáš, až budeš mít horečky 40°C a jdeš k doktoru i s bolestí v krku. Buď ráda, že to začneš řešit v tomhle stádiu. Jak radí jiné holky, najdi si odborníka a řeš to s ním, přeju hodně sil
Btw. já piju jen pivo (a to jen cca 3 za večer 1-2x za měsíc), tvrdý nikdy a nesetkala jsem se s tím, že by někdo řekl, že jsem divná. Na pozvání na panáka prostě řeknu, že děkuju, ale tvrdý nepiju, hotovo. A to se pohybuju jak v Praze, tak i na menším městě, kde polovina lidí po nějaké místní akci skoro netrefí domů. Takže i po "doléčení" neřeš reakce okolí, prostě odmítni, nejsi povinna nikomu cokoliv vysvětlovat - lidi se s tím naučí žít.

já si myslím, že v tom případě máte špatné přátele. člověk, který si dovolí mít byť i jen jednu posměšnou nebo přihlouplou poznámku na skutečnost, že nepiju, je hlupák, ne přítel. pít, protože se bojím posměchu okolí (nebo se necítím, připadám si mezi nimi trapně) je přesně ten důvod, proč potom malinkyboo píší nešťastně na internet o radu. to je zkažený kolektiv, špatné vztahy, sociální vazby založené na alkoholu jako spouštěči zábavy. nevidím důvod, proč by se např. oslava narozenin nemohla obejít bez alkoholu (klidně i úplně) proč ne? dejte mi argument. už je to tak zažité, že bez alkoholu to každému přijde divné, zatímco divné je to ve své podtatě s ním, je to jen společenský stereotyp.

v médiích se poslední dobou často objevují nářky nad narůstajícím množstvím alkoholiků - ale toto je ten důvod, proč to tak je. většina bere za normální, že mladé holky zlité jak dogy zvrací po ránu na ulicích (pohoda, jsou mladí). máme tu většinou, i na této diskuzi, podivnou extrémní toleranci k něčemu, co je v podstatě hnusné a člověka ponižující.

(a pro informaci, já si alkohol příležitostně dám, byť nechápu, co na něm vidíte, mně chutá leda kvalitní portské nebo nějaké koktejly, ale nic moc v tom nevidím - na alkohol je třeba si zvyknout, stejně jako na kouření, taky je zpočátku hnusné, a nevidím důvod, proč si zvykat)

myslím, že tento příspěvek je k tématu, i když tak třeba nevypadá, protože bych ráda, kdyby si tohle všechny osoby řešící podobný problém jako malinkaboo uvědomily - snad by jim to pomohlo jej zvládnout.

MalinkaBoo:
Kočko, já to takhle měla celou střední a pak ještě i nějaký ten rok na VŠ (ok, zvracela jsem jen párkrát, ale to proto, že mám celkem silný pud sebezáchovy, jakmile mi začínalo být šoufl, měla jsem zkrátka i v tom nejhorším stavu naprogramováno, že musím začít pít hodně vody - klidně stát na toaletách u kohoutku a pít, dokud můžu A to pomáhalo).
Napadlo mě, že Ty spíš nemáš tu záklopku, že možná ani nepoznáš, jestli už máš dost, že Ti před zvracením ani šoufl není (to si teď možná nepamatuješ)?
No co tím chci říci... S věkem jsem z tohoto svého "životního stylu" tak nějak samovolně vyrostla: Samozřejmě že se pořád chodím bavit, průměrně jednou do týdne. Ale ten svůj trik s pitím vody "ke konci" jsem přepracovala a začala pít vodu v průběhu. A to tak, že již piju téměř výhradně bílé víno a do toho si vždy naliju perlivou minerálku (=střik). Začnu s jednou skleničkou vína bez ředění, jelikož si chci opravdu vychutnat jeho chuť i vůni. S druhou skleničkou začnu ředit víno minerálkou s poměrem 1:1 a když se noc krátí, minerálky si přidávám. Zjistila jsem totiž, že u mě není problém, že bych potřebovala víc a víc alkoholu, ale jsem zvyklá zkrátka pořád mít skleničku v ruce a bezděky upíjet. Nemáš to třeba podobně? Pozoruju to u sebe i s jídlem, jakmile je na stolku nějaké drobné pohoštění (chlebíčky, brambůrky,...), pořád se pro něco bezděky natahuju, až dokud překvapená nezjistím, že je stůl prázdný. Jak jsi na tom Ty?
Jinak tvrdý alkohol jsem přestala pít úplně, protože mě z něj vždycky na druhý den bolí ukrutně hlava, což mi na kocovině vadí nejvíc, a ta šílená bolest mi za to nestála.
Pivo si dám taky, ale za večer jich nestihnu vypít moc, a tím jak je méně alkoholické, tak se nestihnu dostat do stádia, jaké popisuješ (po čtyřech-pěti desetistupňových pivech se průměrný zdravý člověk prostě nepozvrací, pokud jde pít normálně navečeřený a nechlastá nalačno).

Tak co kdyby sis jen pro začátek zkusila říct, že přestaneš pít tvrdé? Pivo v rozumné míře a střik povoleny. Možná to pro Tebe nebude tak drastické a zjistíš, že se můžeš bavit s alkoholem i bez toho, abys pozvracela půlku města

P.S.: Někdo tady radil dát si strop, že vypiju jen "tři jednotky alkoholu". Jestli to u někoho funguje, tak určitě super, a smekám. Já má problém, že jsem velmi společenská, družná a hovorná, a opravdu u toho všeho nestíhám počítat, jestli mám teprv druhou sklenku, nebo už tu třetí

Měla jsem takové stavy jako ty (výpadky, zvracení atd.), když jsem byla mladší. Od té doby, co se o sebe starám sama, jsem de facto s alkoholem ve velkém skončila. Vlastně nemám ani chuť a to jsem dříve měla (například takové "jééé, to se mi povedlo, večer to musím zapít" nebo naopak "na žal"). Jenže jsem po nějaké době pravidelného popíjení (i když pouze o víkendech), dospěla do fáze, kdyby mi stačilo docela málo a druhý den jsem byla nepoužitelná (ne-li už daný večer)....
Důležité je také zmínit to, že pocházím z vesnice a hospoda je pro mnohé centrem dění a k alkoholu je každý hodně tolerantní. Docela mi pomohla i situace, kdy nám to s tehdejším přítelem přestalo klapat - on pil ještě ve větší míře (opravdu nedokázal z hospody nikdy vykročit neopilý, kolikrát řídil, v práci trpěl...). Jak jsem na něm hledala chyby, začala jsem prozírat. Asi dvakrát jsem od něj ráno slyšela, že už je to neúnosné - nedokáže si pomoct, že se půjde léčit (to samozřejmě nešel a žije takto dodnes). Jeho chuť a neumění říct "ne", naprosto zastínila to, že musí ráno vstávat, dojet do práce, dělat ostatním řidiče... Ne, prostě vrátil se v noci a ráno naprosto nepoužitelný chodil do práce...
Já jsem to vždycky měla tak, že když jsem někam šla druhý den, tak jsem třeba do hospody zašla a stála si za tím, že budu pít nealko. Jenom ty víkendy jsem často neměla pod kontrolou Zajímalo by mě, jestli to má MalinkaBoo stejně - zda jsou prostě chvíle, kdy se dokážeš ovládnout a uvědomit si "dneska nemůžu, protože....". Na základě zkušeností vím, že toto je docela důležitý milník.
Po dlouhé odmlce jsem svého ex potkala a málem jsem ho nepoznala, vypadá tak o 10 let starší než ve skutečnosti!
MalinkaBoo: Nevím, zda je to u Tebe závislost či ne, ale určitě bys měla množství omezit - pohled na "pozvracenou" holku není moc příjemný a je docela ponižující (pro ni). A jak často piješ? Jak často se Ti to takhle vymkne? (Snad už si to tu nepsala, ale nevšimla jsem si)

Reaguji na Cassidy01:
myslím že takových je nás víc.

MalinkaBoo:
byla jsem na tom úplně stejně. kolíkrát sem si nic nepomatovala, kolikrát sem měla otravu, ty ostudy, úlety kterých dnes lituji, problémy v rodině co mi to způsobilo, na intru atd. ale závislá jsem určitě nebyla. Dnes si dám občas pivo, víno ale už nemám potřebu s eopít do němoty už kvůli svému nýnějšímu příteli, za tu ostudu by mi to nestálo, a taky se snažím o zdravý životní styl a ten moc s alkoholem nejde.
No držím ti palce at to zvládneš jakýmkoliv způsobem

Reaguji na Mia_Sofia: Opět mám jiný názor asi A asi tomu nerozumím. Můj otec byl závislý na alkoholu a tak popisuji jeho závislost, jak probíhala....
Neříkám, že já si taky nedám občas alkohol (možná častěji než je zvykem), ale já osobně vím, že problém nemám, protože nepotřebuji pít každý den nebo obden....Vím, že alkohol mám ráda, ale piju ho třeba na chuť a ne na to, abych se opila a zapoměla na své problémy atd...
No, teď asi řeknete, že mám pomoc vyhledat i já Ale já to mám pod kontrolou, takže asi tak

Já jsem taky taková divoká pařmenka, což se ještě zhorší, když mám třeba problémy ve vztahu. Mám ráda trvdý alkohol, slivovici a tak, ale bohužel to na mne působí hrozně destruktivně, jsem pak schopná prozvracet celý den a ještě si z večera nic nepamatovat. Naštěstí mi pak bývá hrozně špatně. Píšu naštěstí, protože se aspoň držím na uzdě, abych to nepřepískla.
Bohužel mám taky takové opíjející se kamarády, spíš kolegy než kamarády, kterým nejde moc odmítnout. Mám pár triků, jak večírek s nimi moc neodskákat, a přitom nemuset každou hodinu trapně vysvětlovat, že fakt nechci pít. Když si vůbec nechci dát, tak řeknu, že beru antibiotika (to oni respektují), jsem tu autem (pak ale hrozí žádosti o odvoz). Když si chci něco dát - oddaluji to co nejdéle (alk. nejlépe až po půlnoci). Dám si juice a tvrdím, že je s vodkou. Skleničku s minerálkou vydávám za gin s tonikem. Když mne někdo nutí do panáka, tvrdím, že jsem teď zrovna jeden měla a hned další nechci. Při pití z lahve ji sice dostatečně dlouho držím dnem vzhůru, ale dám si jen maličko nebo nejlépe vůbec.
Možná se vám to zdá strašně zbabělé, ale já hrozně nerada někomu něco vysvětluju (ožralci to většinou nechtějí chápat), raději to budu takto nenápadně obcházet.
Samozřejmostí je vyrazit na akci s plným žaludkem, dostatečně se prolévat čistou vodou během celé akce a hlavně nápoje nemíchat! Když přijdu domů, tak zase vypiju spoustu vody. Když je hodně ouvej, nejlépe je vše dobrovolně před spaním vyzvracet, ale to už mne většinou pak zdravý rozum opouští a zapomenu na to.

Já taky, naštěstí mám tu výhodu, že mi nikdy není špatně.....A to dokážu vypít dost....