Jak oživit vztah?

a ženy? Začnou mít celulitidu, kulatý břicho, široký stehna, vrásky....To je prostě vývoj.

Bohatý být nemusí, ale schopný.
Krasavec taky ne, ale musí mě stále přitahovat.
Humor musí mít určitě.
Tolerantní a věrný - to je snad normální
dobrý milenec - asi jako já jsem pro něj nejlepší milenka
dvě vš - nemusí, ale měl by být inteligentní (ten můj je nadprůměrně a je to spíš na škodu)

Reaguji na Malá Tlapa: a jak dlouho jste spolu? Nemyslím, že by to bylo rohodující, ale přecijen po letech oba trošku zleniví.

Proto je moc důležité,aby ten partner/ka měl mozek a zdravý přístup k životu krása jednou odejde a co pak s pitomcem....o tom je život

Reaguji na Patty:

14. října jsme měli pětileté výročí. Psala jsem výše, že jsme spolu pět let. Snažíme se právě nelenivět, duševně ani tělesně . Teď jsme začali chodit na salsu a je to moc fajn. Oba tak nějak víme, že spolu chceme být napořád, takže oba chceme, aby ten vztah byl pořád hezký

Reaguji na Malá Tlapa:
Mám doma podobnej prototyp, akorá hrozně zpívá, na nic nehraje a "tvrdí" že tancovat umí ale do tanečních už taky navrhoval chodit. Taky by vařil, umí výborně namazat chleba a udělat mi kafe

ajo, promiň, jsem slepá Tak to je pak fajn, že se vám to daří a nezlenivěli jste, ono to chce se snažit... tak přeju, ať to funguje i nadále

Reaguji na Wild Paula:

Tak kafe mi dělá každé ráno, ví, že jinak by to se mnou poránu nešlo . A on je ráno ten aktivnější, kdežto já bych vraždila.

Reaguji na Patty:

Dík, myslím, že to půjde . Mám vzor k nezaplacení ve svých rodičích, kteří jsou spolu dvacet pět let, taky pořád něco podnikají, pracují, cestují, poslední tři roky rekonstruují starou faru, kterou přebudovali na rodinné sídlo, aby měli něco na důchod . Mají se pořád moc rádi, nehádají se (spory samozřejmě mají, ale nejsou na sebe hnusní), kdykoli jsou ochotní mi pomoci, ale nekecají mi do života a oba je strašně miluju.

Jinak ještě k tomu, jak jste tady psaly, že přítel to měl doma těžké a že proto je s ním těžké pořízení. Rodiče mého přítele se rozvedli, přičemž posledních asi šest let svého manželství spolu téměř nekomunikovali, jeho mamka je super,proti jeho tatkovi nic nemám, ale jako mužský vzor je značně nepoužitelný. Takže ne vždy se to musí na chlapovi negativně odrazit.

To, že mu máma zemřela a vyrůstal jen s otcem přece neznamená, že měl těžké dětství. Mě mamina umřela v 10 letech, vyrůstala jsem s otcem a později nevlastní maminou a dětství i dospívání bomba, hned bych ty časy vrátila

Ne....to byla ironie v uvozovkách.
Ono na těžké dětství se nelze vymlouvat

Bohužel

Reaguji na Patty:
Děkuju, je vidět, že už sis něčím prošla, jsem ráda, že mě chápeš...Pro mě to prostě není jen tak zahodit a jít, neumím to, což je opravdu moje slabina, kterou hodně vnímám..

Těm, co si myslí, že si lžu do kapsy, popř. že jsem hloupá, že se neseberu a nejdu, bych chtěla říct jen to, že není všechno černé a já jsem člověk, kterého ovlivňuje i to pozitivní a je pro mě vždycky klad i zápor. Navíc vím, co se mi naopak na mém příteli líbí a čeho si cením, stejně jako vím to, v čem mě štve a za co bych ho nejradši majzla cihlou po hlavě. Někdo si možná myslí, že jsem trumbera, ale já ho prostě mám ráda a chci se první snažit, protože je to pro mě moc důležitý člověk i přes všechny jeho chyby.
Nevím, jestzli se chce snažit on, někdy to vypadá, že ano, někdy že ne...proto se pořád snažím i já. Až budu vidět, že nemá komplet žádnou snahu, tak si sbalím tašku a pojedu domů...zatím ještě pořád věřím v to, že se nám to nakonec podaří třeba zrovna 30. října to sportovní utkání.....

Máš i nějakou vlastní zábavu?Třeba kafe s kámoškama,cvičení nebo prostě něco co děláš jen ty bez něho?

Ty jsi ideál pro chlapa,uděláš pro něho co mu na očích vidíš,nic ti až tak moc nevadí,kdyby chtěl on běhat maraton,tak se vsadím,že ho poběžíš s ním,jen abyste byli spolu i kdybys sport a běh z duše nenáviděla...

Reaguji na marbee:
Nedá mi to také nereagovat. Moje situace, ač se možná bude zdát podobná, tak zdaleka to asi není takové jako u Tebe, včera jsme si s přítelem vše vyříkali, i když se mu z prvu nechtělo, tak po skleničce vínka mu huba jela jako kolovrátek a zbytek noci ponechám bez komentáře, ale chápu Tě, jen se zkus sebrat a opravdu si ujasni co očekáváš, jak už jsem psala výše v jednom takovém vztahu jsem se bimbala 7 let a byla jsem pohodlná z toho vztahu odejít, nic moc mi nechybělo, že mě nevzrušoval, co na tom, měla jsem klídek, věděla jsem, že mi je věrný, že mi se vším pomůže...a pořád jsem si říkala na co odcházet. O lásce nebylo vidu ani slechu, měla jsem ho ráda jako kamaráda, i když on mě miloval.
A pak jednoho dne se objevil někdo jiný, trvalo mi půl roku než jsem se rozhoupala nadobro odejít, ale když si dnes vzpomenu, kde bych asi byla zůstat s tím bývalým, tak žádná sláva.
Jsi mlaďounká byla by škoda se takhle ,,zakopat"

Reaguji na Laky:
Jasně, chodím nakupovat, zajdu s kamarádkama na oběd, zajdem někam s partou ze školy se napít....S tím nemám problém, že bych se sama nebavila.

Jinak s tím sportem... Pasivně fandím na fotbale, na futsale a občas na hokeji, takže alespoň tehdy jsme spolu no.... Maraton bych s ním neběžela, ale máš pravdu, že bych ho v tom alespoň podporovala.....