Jak oživit vztah?

Já s vámi musím bohužel souhlasit. I když on je jinak pozorný, donese mi kytku, něco na zub, stará se o mě, když jsem nemocná, neustále se ptá, jestli něco nepotřebuju, když mu řeknu ať nakoupí, tak udělá to bez řečí - ikdyž je pravda, že k některým těmto věcem jsme museli nějak dospět...sice se mi to těžko říká, ale jeho doma vůbec nic nenaučili!!
Na druhou stranu je to fakt strýček skrblík a je mi líto, že nějaká akce se mnou jsou pro něj vyhozené peníze a svůj čas raději tráví u počítače..

Pokud s ním plánuješ do budoucna,tak budeš taky jednou na mateřské a umřeš hlady,on je lakomec prvního kalibru a navíc dost nudný tedy.

Reaguji na marbee:
Co bude dělat ve 30-ti, když je teď starej. Skrblíka fakt ne s takovým chlapem bych nechtěla být

Laky

Hm, tak já se taky přidávám do skupinky ztrouchnivělých vztahů. Jsem s přítelem 4 roky, nežijeme spolu, vlastně už se vidíme přes týden možná tak necelé 2 dny. Přijde mi, že jsme si všechno to krásné vyžrali už na začátku a teď už nám toho moc nezbylo. Vím, že můj přítel je super chlap, klidně pro mě i uvaří, když něco potřebuju, tak mi pomůže, vyslechne mě, pořád mi říká, jak jsem krásná a pořád má chuť na sex, ale tady bude spíš problém ve mně Z mé strany už se vášeň vytratila. Nejvíc mi na příteli vadí, že neumí udržovat pořádek. Věčně má doma roztahané plastové lahve a neumyté nádobí a to je úplný zabiják sexu. Jakékoli aktivity u nás ve vztahu moc nepřipadají v úvahu, protože na to prostě nejsou peníze. Už i zajít si do restaurace na něco je docela zátah, pokud má člověk rozpočet 100 Kč na den. Věřím, že se to změní třeba za rok, kdy už budu vydělávat, ale teď se to moc nejeví.

Pokud bych to vztáhla na sebe...Je mi 24 let. Rozejdu se s přítelem, pak budu třeba další rok sama než se vzpamatuju z rozchodu a než si zase někoho najdu - po dvou letech zjistím, že to není ten pravý a že mi zase na něm vadí spousta jiných věcí, tak se zase rozejdu a takhle to může pokračovat až do doby, kdy zjistím, že už je mi 40, nemám manžela, nemám dítě a chlapi už o mě nejeví zájem.

Pokud víš,že budoucnost s tímto partnerem je reálná,tak proč se rozcházet.Pokud si umíš představit společný život dalších 30 a více let,tak jasně si ho nech.
Mě jen trochu zaráží,že už po pár letech se tady holky s partnerem trápí a co budou dělat za 20 let..............to je celé.

Reaguji na DanielaM:
Nebudu ti říkat co máš dělat, nevim to.. mě ****** taky vadí, ale že by mi to zkazilo chuť na sex, tak to tedy ne
Ale s tvou reakcí na Laky moc nesouhlasím.. je mi také 24 a před rokem a půl jsem se rozešla s chlapem se kterým jsem byla 3 roky.. taky jsem tomu dávala stále čas, říkala jsem si, že všichni chlapi jsou stejní, a podobné kraviny... teď jsem šťastná že jsem to udělala.. mám rok úžasného přítele a jsem šťastná jak nikdy..

Nechápu co blbnete. Já se v 27 rozvedla, rok jsem se nějak tak flákala a teprve teď mám dobrý vztah (je mi skoro 30). A i kdyby jsme se rozešli, neházím flintu do žita, přijdu si pořád mladá. I když chápu, že chlap pro rodinu se obtížněji hledá, věřím, že to není beznadějné..

Ale když je někdo takhle spokojený, ať si je, já bych v takovém vztahu uhnila.

Za sebe můžu říct, že někdy o našem vztahu pochybuju, ale na druhou stranu i přesto ho miluji, ať to někdo chápe nebo ne. Nechci ten vztah hned pohřbívat, vím, že když jsme měli problémy a promluvili jsme si o nich, tak partner se to vždy snažil změnit. Nechci hned hodit přes palubu náš společný život, první bych se to chtěla pokusit zlepšit a pokud to nepůjde, tak až pak se sebrat a jít. A k tomu zlepšení hledám tipy, protože já už nevím, jak na to...

Reaguji na marbee:
je to jen tvůj život a tvé rozhodnutí.. ale jestli že mluvení nepomohlo, tak co chceš dělat? Jak chceš skrblíka a asi i sobce donutit, aby jím nebyl

marbee, upřímně, z celého Omlazení pochybuju, že to někdo chápe proč jsi s ním.

Reaguji na kanka: To já to celkem chápu, má ho ráda a věří, že se to změní... jen ze své zkušenosti vím, že se tohle dá těžko změnit, když druhý nechce. Párkrát se třeba přemůže, ale řečmi okolo to dost zkazí, že nálada bude stejně na bodu mrazu a sám s žádnou iniciativou nepřijde. Bohužel se tohle těžko mění... A že nejsou peníze, že je hodně práce atd. jsou většinou jen výmluvy.

To chápu, jen je otázka jak, když už jsi spoustu nápadů měla a on všechno zavrhl. A jemu jsi neřekla, aby tedy vymyslel něco sám? To asi nechce, co.... je to blbá situace.

nevím, jestli je reálná
Jsou věci, které mi na něm hrozně vadí. Třeba to, že je bordelář, že věčně na nic nemá peníze - tím pádem máme značně omezené možnosti v našich aktivitách, spousta věcí se ho dotkne a někdy je přehnaně přecitlivělý a fyzická přitažlivost už taky není to, co to bývalo. Na druhou stranu ale vím, že v podstatných věcech je to zodpovědný člověk a že mě vždycky podrží a pomůže mi, když to budu potřebovat, nepije, nekouří, nikdy mě neponižoval ani nebil, pořád jsem pro něj nejkrásnější žena na světě, je věrný, dokáže se o sebe postarat a věřím, že by se zvládl postarat i o mě, kdybych byla nemocná nebo těhotná. Jinak já jsem daleko horší než on. Nedovedu si představit, že by to se mnou nějaký chlap vydržel tak dlouho jako on.
Třeba bych našla někoho, kdo by neměl chyby, které má on, ale určitě by měl jiné, které by mi vadily. Je to jako sázka do loterie. Ženská může najít "lepšího", ale taky nemusí a nikdo není dokonalý. Každý vztah se asi postupem času začne "zajídat."

Reaguji na DanielaM:
No a jak by se o tebe těhotnou postaral, když teď nemá ani jít na to do kina? Já ho nehaním, jen se ptám.

To se dá změnit

To je celkem rozšířený znak chlapů bez peněz

To je snad samozřejmost a ne bůhví jaký kladný rys

Otázka je,zda kdyby měl peníze by byl taky takový ono s "holou řití" se zahýbá dost blbě a ne každá "socku" vyhledává a chce s ním být.

To určitě,po deseti - dvaceti letech určitě