Jak oživit vztah?

Reaguji na konkordia:
jeho lenost a negace by mě asi přiváděla k šílenství... jak si představuje život...

Děvčata,

uvědomte si,že až se rozhodnete hledat,tak všichni co za něco stojí už budou zadaní a na vás zbydou jen ti rozvedení nebo neudatelní.........aby byli k vám věkem,tak to už je pak kolem třicítky dost problém.
Raděj na nic nečekat a neinspirativního partnera odložit

Reaguji na Patty:
Klapalo to se vším všudy první rok, ale pak jsme si pořídili domek a najednou na nic není chuť, pořád říká, že je unavený.

Reaguji na konkordia: a neptala ses ho na to? Bavili jste se o tom? ... Chápu, že je náročná doba, práce a tohle kolem člověka vysává... ale tímhle tempem svůj vztah dokonale pohřbíte Asi to není o nápadech, kterých máš jistě dost, jako o tom jeho přístupu, že se nechce snažit, co?

Reaguji na Patty:
Rozhodně z něj necítím, že by mě neměl rád, to ne. Spíš je to o tom, že já bych si chtěla povídat, plánovat, řešit věci...on si povídat nechce nebo to možná neumí.
Já jsem byla vychovávána tak, že jsme si všechno říkali, měli se rádi, nebáli se svěřit, obejmout, dát si pusu...asi to zní jako klišé, ale je to tak.
Oproti tomu přítel zná akorát ožralýho nevlastního tátu a pro mámu byli debilové a ******* všechny děti...takže možná tohle teď taky hraje roli, že ,,TO" prostě neumí.

Měl těžký dětství chudák.........to je ironie
A ty jsi "matka Tereza" co si s ním bude otravovat život.......to je skutečnost

Pokud jste každý jiný,máte jiné vychování a jinou potřebu citů,tak to bude fungovat jen tehdy,kdy ty ho budeš omlouvat a on bude dál "nudný patron" ......... nechci ti ho nijak hanit,ale zamysli se nad tím.Není nutné držet vztah za každou cenu a pak se s dětma rozvádět.

Reaguji na Klarisak:
tak sem to přesně měla já.. pak už sme se málem rozešli a já si to rozmyslela, protože na mě byl hodnej a milej... ale po delší době zase zajel do své staré podoby.. ruply mi nervy, když mě seřval, po návštěvě našich přátel. Celý den jsem uklízela barák a dělala pohoštění- dopoledne jsem se dozvěděla, že mi umřela 1. láska ( dětská ) a kamarád v jednom.. takže nálada nic moc.. on to věděl.. volala jsem mu. Když přišel domů, tak byl nevrlý a seřval mě, že sem neumyla okna. Známí přijeli o 30min dřív, takže sem se nestihla upravit.. měla sem rudý oči, tepláky a volné triko... udělala jsem jim kafe a šla jsem se převlíct.. mezi tím mi volali lidi, jestli to je pravda a já měla co dělat, abych se nesesypala.. když jsem přišla za návštěvou chvíli mi rvalo, než jsem se naladila a začala dělat, jak je vše v pohodě a že se nic neděje... byli u nás asi do 2 a pak mě přítel seřval, jak se to chovám, že mu dělám ostudu...
byla to zkušenost, ale už nikdy víc

Reaguji na konkordia:
holka to je těžký ti radit.. když nepomáhá ani to, že s nim o tom mluvíš.. to je na ***..
Nutit chlapa do něčeho je opruz!
Co takhle udělat jeden den nějaké překvápko.. véču, svíčky, ty v pěkném prádle, šampiko- víno... Další den mu říct, že pro něj máš překvapení.. a jet já nevim... na výstavu, do kina, divadla.. nevim co má rád.. řekni mu co si má vzít na sebe, dej mu šátek na oči a dovez ho tam...

a časem by mu mohla hrát loutkové divadlo,aby nebyl znuzený
tomuhle se říká "lézt chlapovi do zadku" a on si pak najde nějakou rebelku,kterou bude muset bavit on,aby s ním zůstala.

Reaguji na Laky:
s tím nesouhlasim... třeba je jen potřeba toho tuleně popostrčit a ukázat mu, že je i lepší zábava.. jestliže na to není zvyklý, tak ho to samo od sebe nenapadne. A jestli ho má ráda a je přesvědčená, že ho nechce opustit, tak jí hold zbývá pokusit se i o nemožná. Když nezabere ani to, tak je jasné, že to nemá budoucnost, protože se jejich zájmy a názor na život neshoduje.

Reaguji na Klarisak:
je to pohodlné, že.. pro mě bylo nejtěžší urovnat si sama v sobě, co po rozchodu budu dělat.
Je to podnikatel a mou úlohou bylo ho reprezentovat a zařizovat mu zázemí.. nevadilo mi to, ale pocit samozřejmosti a nevděku mě ničil... přestala jsem si ho vážit. Je to fajn chlap, ale pamatuju, že jsem ho začala až nenávidět za to jak semnou zachází a jak se ke mě choval. Kdybych s nim žila ve městě mé rodiny, tak jsem odešla mnohem dřív. A sem tam lituju toho, že jsem se neodhodlala dřív.

Já nevím, můj přítel je taky takový lenoch, jak už jsem psala. Jeho nic nebaví, nic se mu nechce, do všeho ho musím strašně "nutit", většinou se pak stejně pohádáme, protože jemu není nic po chuti. Já jsem zkoušela toto:
1) kino (dopadlo to tak, že furt prudil, že je to drahé, nakonec se mu to líbilo, bohužel mě totálně otrávil svým přístupem na začátku)
2) divadlo (pro něj nuda)
3) krmení labutí (prý by si připadal jako důchodce)
4) pouť (prý nebude utrácet zbytečně)
5) procházka ("kde se chceš v Praze procházet?")
6) kavárna (zbytečně vyhozené peníze, ovšem zajímavé je, že s chlapama si do hospody zajde)
7) sport (podle něj je moc zima)
8 ) pěkný večer se sexy prádlem (přišel, lehnul si a řekl, že je unavený, přičemž si zapnul fotbal a z pěkného večera nebylo nic)

No občas mi přijde, jako by se se mnou snad styděl někam chodit, protože fakt nechápu, proč s kamarádama vyrazí ven a se mnou ne, protože otázka peněz to evidentně nebude.
Jinak nejvíc mě štve jeho přístup, kdyjá se ho zeptám, prooč nic nepodnikáme, že ostatní přece taky spolu mají nějaké aktivity a on mi jen řekne: "já už jsem na to starý a nebaví mě to"....Podotýkám, že je mu 24

Reaguji na marbee:
5) procházka ("kde se chceš v Praze procházet?")
tohle je nejvíc věta

Sláva bohu že nemusím svém u muži dělat pimprlové divadlo abych ho "zabavila".
Reaguji na marbee:

Ty máš přítele lenocha a škrta..

Tedy u nás pořád něco vymýšlíme oba, kino, procházky, pravidelně věčeře, dovolené, výlety, hodně spolu mluvíme, pusu dostanu kdykoliv jde okolo. Teď jsem třeba koupila poukázku na sushi domů, to jsem zvědavá, jestli mu to bude chutnat Jsme spolu přes dva roky, vidíme se kromě práce skoro pořád a nenudíme se. Navíc, oba chodíme ven i se svýma kamarádama.