Jak nepřechodit vztah?

Reaguji na Red_fire:
v tak mladém věku - hezky ! Nechť vám to klapne ...

já teda nikdy zrovna moc nechápala termín "přechodit". Jak se taková věc může stát a jak to detailně vypadá? Podle mě, když to dvěma lidem klape, tak nepotřebují vztah nutně posunout na další úroveň. Svatba, dítě...a co pak? Další a další děti dokud nás smrt nerozdělí? To je přece blbostto musí přijít proto, že oba opravdu chtějí a ne jako řešení horšícího se vztahu. Většina žen si snad možná myslí, že partnera si svatbou připoutají, ale není to pravda. Je to jen romantické a popravdě hlavně praktické gesto. Zbytek je při starém. Podle mě je důležitý ve vztahu prostě udržet život, komunikovat a dělit se o žážitky, plány a mít něco společného. Když tohle není, tak mě společné bydlení ani svatba nezachrání. Je to podle mě jenom jako elektrošok do právě umírajícího člověka.

Reaguji na Bruce78:
Díky Tak přinávám, že i můj milý už byl o teorii poučen a možnost přechození se i jemu už zdá jako docela reálná hrozba - takže se snažíme oba, ono přiznejme si, kdybychom na naše výlety, pikniky s nanukáčem v parku a společná "randíčka" rezignovali, asi bychom při vyskytnutí obtíží rezignovali i na celý vztah... Takhle víme, že když je krize (máme toho moc do školy, nejsou peníze, prostě jakýkoliv problém), ani nás nenapadne něco vzdávat, protože si uvědomujeme, že krásně už nám spolu bylo - takže opět bude

Reaguji na tinfo:
Jasně, zcela souhlasím Jenže, přechození spočívá právě v tom nedostatku společných zážitků, plánů a "koníčků" - a když je mezi plány třeba i ta svatba či bydlení, je to jen obře, protože oba vidí, že ten vztah někam směřuje, že spolu chtějí být a že to není jen tak nějaké "plácání na místě"... Rozhodně žádná z nás nevtrdila, že by bylo nejlepší každou krizi lepit dalším dítětem

Modelová situace:
Rodina žije v satelitním městečku či na vsi,mají dvě děti 2-3 roky od sebe,takže žena je na mateřské,nepracuje,stará se o děti a kulturní vyžití v těch nových lokalitách nic moc.Muž dojíždí za prací do přilehlého města ráno a vrací se v lepším případě denně večer domů.Rodina má hypotéku a tak se musí muž snažit,proto hodně pracuje,po práci je unavený.Společné mají děti,ale prakticky je s nima žena celé dny sama,oba jsou večer rádi,že padnou do postelí a usnou.Takto to jde několik let,kdy následně zjistí,že si nemají co říct.Za poslední roky spolu zažijí maximálně pár dní společné dovolené.
To je ta situace,kdy nastává krize.

a měla jsi už několika-letý vztah? Já to také nechápala, dokud jsem to sama nezažila... těžko se to popisuje... prostě víš, ze s tím chlapem chceš být, ale nějak se do vztahu dostane takový podivný stereotyp a nuda, pořád dokola, chybí tam něco... ale vlastně nevíš proč bys ho měla opouštět, když je fajn, jenže je to takové nemastné, neslané...píšu asi zmateně, fakt se to těžko vyjadřuje.

to máš asi pravdu

jo, ono to asi chce se "nutit" do hezkých chvil, prostě nezlenivět doma u telky, ale překonat trochu tu nudu a víc se snažit...když člověk randí s někým novým, tak má spoustu nápadů, ale po mnoha letech už ty nápady nějak mizí, je to pořád dokola, stejné procházky, stejné koukání na filmy... chce to oživovat...jenže je tu taková ta lenost a pohodlnost a vztah upadá a upadá.

A je to asi i o drobnostech, dělat si navzájem radost, potěšit maličkostí... prostě se nějak snažit a možná jakoby "přemáhat".

Ještě jeden z článků, tentokrát doporučuju zejména odstavec o podstatě manželství. Souhlasím s tím, ale nedokážu to tak dobře napsat Je to trochu jiný úhel pohledu než obligátní a zde často probírané téma "potřebuju na lásku papír?"

http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/manzelst .htm

My s přítelem ještě nebydlíme, takže je tam stále i ten prvek "těšení se" a neřešíme praktické věci, jako složenky, toaletní papír... věřím, že pak už je to těžší, oba pracujete, času moc není, chuť už pak taky ne.. Napadá mě třeba zaplatit si taneční (pro oba, pochopitelně), koupit psa či něco takového (my s přítelem si chtěli koupit aspoň rybičku, ať máme zase další impuls a společnou starost). No a nebo mě napadá nějaká hezká dovolená (příjemně strávený Silvestr..?) či založení nějaké tradice, zvyku - my třeba máme v neděli ráno na snídani palačinky (v poslední době i cokoliv jiného sladkého), které uděláme společně... je to blbost, ale účinná
Ale já jsem v tomto vážně ne moc zkušená, náš vztah je sice hluboký a silný, ale zatím jsme (ač neradi) pořád ve stejné fázi "randění" jako tomu bylo třeba první rok - nějaký program přes týden a pak společný víkend...

Reaguji na Red_fire: máš pravdu, že to bydlení má taky vliv, ono se člověk asi hůř vykope ven, když už je doma v teplíčku, v domácím oblečení... tak se hůř dostane třeba do kina než když každý bydlí jinde a dají si ve městě sraz. No a ty každodenní povinnosti o byt apod. jsou také ubíjející: Koupil jsi mouku? Máme cukr?

Přesně, slovo "přemáhat" zní hrozně, ale když ho nahradíš slovem "plánovat", je to mnohem lepší - třeba jak jsem psala, my si na tento týden naplánovali romantický večer. A efekt je už teď, těšíme se, vymýšlíme, jak bychom to ještě vylepšili, věřím, že se navzájem i nějak překvapíme... no a taky na to budeme nalazeni, takže si to celé krásně užijeme... když to dovedu do důsledků, za dva tři týdny, až mu budu chtít vytknout, jaký je to zase sobec, si řeknu No tak, holka, a to, že tě onehdá hodinu masíroval, ti přišlo sobecké? - jo, to už je s nadsázkou, ale už tak podobně párkrát bylo, třeba den po výletu přišlo téma jako stvořené k hádce, ale my věděli, jak jsme se k sobě chovali den předtím a všechno řešili tak nějak láskyplně...

Reaguji na Patty:
Ad teplíčko a domácí oblečení - jasně, když se vídáme jen o víkendu, chodíme oba v teplákách a svetru, u nich doma je hrozná zima, takže i proto TRVÁM na tom, že se prostě uvidíme i jindy, v jiném prostředí - a on mě mimo jiné uvidí v kozačkách, úzkých džínách, přiléhavém topíku... Podle mě to taky dost dělá...

Reaguji na Red_fire: Jojo, já to přemáhat napsala právě do uvozovek, aby to nebylo tak blbé...ale vyznělo to stejně blbě...ale myslím, že si rozumíme Tvůj přístup se mi líbí, tak budu držet palce, aby se ti vztah nepřechodil... já tehdy o tom neměla moc informací a řešila to až pozdě, když u byla krize... tak teď už jsem zas chytřejší a vím, že je třeba si na ten stereotyp dávat pozor.

Reaguji na Patty:
Jasně, pochopily jsme se, já taky věděla, jak to myslíš, ale ono to slovo "plánování" má pro mě v sobě něco pozitivního, tak jsem chtěla, ať zazní
Ono u nás není situace k vídání se ideální a vůbec, ty okolnosti jsou složitější, takže oba víme, že je vážně důležité si uvědomovat, jak je nám spolu krásně, protože, přiznejme si, kdybychom to zabalili, ušetřili bychom si oba dost času, nervů a starostí... Ale nechci, aby to vyznělo, že jedu na doraz a všechno musí být super za každou cenu, jen když cítím, že už jsme pár víkendů jen seděli doma u učení a párkrát zašli do čajovny, je třeba zase něco naplánovat
A já tobě přeji, abys vymyslela nějakou "pecku", která to u vás zase nakopne!

to máš sice pravdu, ale nic to neříká o probíraném přechození.

jen zkrátka když už jsou dva manželé, tak spolu častěji zůstanou, i když je vztah "přechozený" a docela mrtvý...prostože mají děti a hypotéky atd. svazek manželský je ohledně "přechození" na tom úplně stejně jako svazek partnerský. proč se tolika lidí rozvádí po dvaceti letech? protože zjistí, že jejich vztah je dávno v dýmu, a byli spolu jen kvůli dětem, tedy onomu "společnému projektu", který kolem dvacítky odchází z domova...a najednou jsou jen oni dva a prázdno...

dva se milují, plánují budoucnot - děti, barák, kariéra, dovolená, . . .

a pak přijde to jenže, i když se zdá, že je vztah v pořádku a pomine se to, že ti dva se potkávají víceméně jen u večeře, popř. u snídaně, možná nějaký víkend, sem tam dovolená

ona se stará o barák, děti, zázemí, navaří, naklidí, napere
on se stará o to, aby bylo dost peněz na splácení hypotéky
jí končí mateřská, peněz málo - děti do školky, do školy a ona šup do práce

a máš tady hned zaděláno na přechozený vztah

tím, že byla s dětma - víceméně odříznutá od reality, vrací se zpět "mezi lidi" přichází na to, že život není jen běhání kolem dětí a manžela
že manžela má sice ráda, ale že jí takový vztah - život - prostě nenaplňuje - že je ještě mladá, že by chtěla víc
jistě, svého manžela si váží, má ho ráda, ale svůj život shledává jako prázdný

neříkám, že je to modelová situace

přechozený vztah je to, že každý má od toho soužití (muž, žena, děti) jiné představy - a pak je na těch dvou,jestli se s těmi svými představami nějak shodnou, najdou společné
a nebo prostě řeknou, mám tě ráda, mám tě rád, ale takhle žít nechci, ani ty ne, je na čase to nějak vyřešit
bo, když se to nevyřeší skončí to tím odbíháním k sousedům, popíjením, radši zůstanu v práci, . . .

každý vztah dospívá do nějakých fází a je pak na těch dvou, jakým způsobem to vyřeší

osobně si myslím, že každý vztah se dostane v průběhu trvání - a je jedno po kolika letech - do několika fází přechozeného vztahu
a je jen na komunikaci obou dvou, ja se to dál vyvine