Jak nebýt pro partnera "okoukaná"?

Můj "muž" taky není můj muž, nejsme svoji.

Mám vlastně hroznej strach, že to spěje k rozchodu a děsí mě, že tomu vůbec nerozumím a že s tím nemůžu nic dělat..

A on se nechce vázat všobecně, nebo si prostě nehodlá vzít tebe? Nebo na to má hromadu času, že jednou? Já se taky neženu do svatby, ale vím, že si mě partner chce vzít a mít děti a je jedno kdy..

Souhlasím s holkama co psaly.Chce to prostě rozbýt stereotyp.
My když je venku pěkně jezdíváme často na výlety, chodíme někam ven, zajedeme si nakupovat - mému příteli je 22 a toho teda výběr prádla ještě dost baví víc než mě
Nebo si opravdu občas udělat pěkný večer ve 2 - víno, večeře, koupel, masáž ..
Najít si společnou zálibu -nějaký sport, chodit spolu do fitka, zajít si do kina, do divadla, na bazén, na zámek..

Nebo udělej změnu na sobě. Já bych třeba potřebovala změnu s vlasama a nikdo mi neumí pořádně poradit A vím,že by to ocenil i přítel.Pořád mám ten stejný střih ..zda se vůbec střihem dá nazvat

Reaguji na terinek:
vůbec nejsi tlustá.. co já bych dala za to,že bych nebyla kost a kůže třeba by mi narostly i prsa,které nemám nohy mám do O mám tam díru jak kdyby mi tama proletělo dělo zas taková sranda to není,ale díky příteli jsem se už naučila mít se ráda jinak bych doteď se denně užírala jaké mám nohy, že se potím, vůbec žádné prsa a vlasy s kterýma mě nikdo neumí nic udělat přítel tě má rád takovou jaká jsi tak tohle vůbec neřeš..kdyby ses mu nelíbila asi by s tebou nebyl

No, tohle všechno jsem ještě měsíc dozadu taky cejtila a teď je to jako střih z blbýho filmu a právě že to necejtím a je všechno špatně... Proto se s tím jakoby nedokážu smířit, že mě to hlava nebere. Zřejmě si potřebuje vnitřně něco dokázat ateď neví, jestli mě u toho asi chce nebo fakt nevím..

On o to v týhle fázi nemá zájem. Vymýšlím, co budeme dělat o víkendu a on řekne, že neví, nic to u něj nevyvolá, i když já se snažím, jak blázen, zůstává vlažný a jakoby neutrální...

komunikujete spolu hodně?mluvíte o těch problémech? nebo to řešíš jen ty tady s námi a on je nad věcí?
to není asi moc dobré jak to u vás vypadá.. člověk by s tím druhým měl mít nějaké plány do budoucnosti, aby se časem měli ve vztahu kam posunout dál..

můžeš nějak to rozseknout ... víš jak jestli přítel vidí, že jeho kamarádi mají nové "kočky" tak jim to prostě závidí a třeba by chtěl taky, ale nechce tě ztratit, proto se s tebou zatím nerozchází .. tady už nepomuže změna účesu, vylety apod. tady jedině si promluvit ... a třeba si zkusit dát pauzu (i když tam mnohdy moc nedopadá) ... a ty koukej vyrazit někam mezi nový lidi (chlapy) a zkus se bavit a uvidíš, že třeba něco novýho je v dohlednu ..

Já myslím, že si chlapec myslí, že mu ujíždí v něčem vlak (nudí se). Buď jsi pro něj důležitá ty, nebo něco jiného a měl by se rozhodnout. JIné řešení nevidím.

Kdybychom bydleli každý jinde, tak by bylo třeba fajn se pár dní nevidět a "odpočinout si" od sebe. Jenže my spolu bydlíme a to je jako za trest, když uleháš do postele s chlapem, když cítíš, že jseš mu vlastně jedno a nechápeš proč, ani kdyby ses rozkrájela... Jak se řeší společný bydlení v partnerský krizi?

ach jo mě přijde,že spousta chlapů si po určité době chce něco dokázat zkusit to jinde a někteří se pak vrátí zpět,protože zjistí,že časem je to stejné všude a že vlastně tu svou holku mají rádi..

Vždycky jsme všechno spolu řešili a s kmunikací nemáme problém, na tom jsme si zakládali, že si to můžeme říct a vyříkat a pak jen díky tomu vyřešit. jenže tohle je poprvé, co mi řekl, že to si musí vyřešit on sám v sobě a dál se o tom nechce bavit a ten problém mezi námi visí... On není nad věcí, jen údajně stále nenašel řešení a sám neví, co se s ním děje...

Na jednu stranu mám hroznej strach z toho rozchodu a z toho, že už nikdy o žádnýho jinýho chlapa nezavadím a zůstanu na ocet - moje sebevědomí je na bodu mrazu a vůbec po těch letech nevím, kde se hledá chlap
Kdybych to rozsekla já, tak to přijme jako že to tak má být a že je to moje rozhodnutí, tám si jsem jistá. Tonoucí se stíbla chytá a já mu chci dát šanci, aby si to uvědomil, když řekl, že si to potřebuje vyřešit sám, abych ho jakoby neomezovala ve svobodný volbě, abych na něj netlačila...

Asi jo, asi je to ono... je možnost to nějak zvrátit a dokázat mu, že v tom vlaku máme sedět my dva spolu? Že mu neujíždí? Asi to nezjistí, dokud o mě nepřijde, co?

Ok, takže mám se dělat vzácnou, krásnou, jinou než obvykle, nedostupnou a čekat, jestli to na něj zabere? Jestli si uvědomí, co doma má a o co může přijít? A když to nezabere, tak mu říct, že jestli má pocit, že mu ujíždí vlak, ať se rozhodne? Kde na to mám vzít sebemědomí a odvahu?