Jak nebýt pro partnera "okoukaná"?

Jak zařídit, aby se mu to rozleželo i bez rozchodu? Chodím dřív z práce a každý den mám v plánu buď cvičení nebo jedu nakupovat někam dáll abych nebyla doma, až přijde. Doma chodím upravená, vyzývavá a nic. Občas jedu pracovně na 2-3 dny pryč. Jak ještě víc se mám dělat vzácná? Jak můžu konkurovat nějaké neokoukané?

to je dobrej nápad

no jenže to se takhle Mado může snažit třeba dalších 10 let a bude to akorát plýtvání časem

Když jsme teď spolu jakoby dosáhli všeho, všechno jsme spolu zvládli, všechno jsme ustáli, tak mám najednou pocit, že si snad jako málo užil a teď mu ruplo v bedně a chce mě najednou vyměnit. nejhorší je, že já s tím, respektive s ním, jakoby vůbec nemůžu nic dělat...

taky pravda..

Asi to bude znít divně, ale po tolika letech, co svatba děti? To je většinou přirozený vývoj vztahu, ne? Zase je něco nového, něco se děje..

Horko těžko . To on musí sám pochopit, že ty jsi ta jedinečná, bohužel chlapi hodně rychle dokážou zahodit i 10 let ... A co třeba si zkusit s nim o tom promluvit, abys nezachraňovala něco co už stejně nejde zachránit.. řict mu co cítíš atd. a uvidíš...Ale musíš počtat i s tim nejhorší, což by bolelo, ale přebolelo - mě pokud potká něco ošklivýho tak si řikám, že to tak prostě mělo být kvůli něčemu jinému, novému, hezkému ...

Reaguji na Mado: ještě mě napadá se třeba chovat nějak neočekávaně, jinak než jindy.. třeba mu dát najevo že jeho - Pána tvorstva potřebuješ .. jak mu to dát ale najevo sama nevím, když z vlastní zkušenosti vím že si dokážu se vším poradit lépe než on..

nebo si s ním o tom narovinu promluv.. klidně mu to vysvětli, řekni svůj pocit, že se něco děje a ať ti k tomu něco řekne..

Jinak úplně chápu jak Ti je, také mám občas tyto pocity..

Ano, to je přirozený posun vztahu, ale to nechce, že je ještě čas. A asi i to ho na tom děsí, že "se očekává přirozený vývoj vztahu". Netlačím na něj, vždyť jsme na to plánování dva a jaký si to uděláme, takový to budeme mít... Ale nestačí to.

Promiň, mě je taky 30 a čas už teda moc neni. On se bojí, nebo proč nechce? Být s chlapem 10 let, to už je snad čas poznet, zda je ten druhý je pro život a plánovat rodinu, to je prostě normální. Pokud ty nechceš děti - OK, ale pokud nad tím uvažuješ, tak bych se zamyslela. Jaký časový horizont on myslí? Dalších 10 let, nebo si chce užívat dál jako svobodný chlapec?

Mám hroznej strach, aby to hezký v případě toho nejhoršího ještě přišlo, protože mám pocit, že by se mi po těch 10 letech zhroutil celej svět..

Reaguji na Wild Paula: Já to moc dobře vím, kolik mi je, i to na mě samozřejmě celé doléhá...Má pocit, že ještě čas.

Reaguji na Mado:
Hele, můj muž měl taky pocit, že je hromada času. Ale mě padlo 30 a bylo to buď a nebo. Není mi 20, nemůžu čekat dalších 10 let a prostě to tak je.
Novou 18ctku ze sebe neuděláš..

Neříkám, zachraňovat vztah dítětem, ale uvědomit si, zda tohle opravdu chceš.

lehký by to určitě nebylo, ale přešlo by to.. Hlavní je zdraví tebe, rodiny atd. ... Ale určitě to hezký by přišlo ... kamarádka to takhle rozsekla po 8 letech, přítelovi bylo 33 a necchtěl dítě , tak šla dal a teď jse s novým přítelem skoro 1,5roku a v létě se budou brát a po svatbě se chtějí vrhnout na děťátko, je hrozně moc šťastná a teď už na 8 let vztahu vzpomíná hezky - byla to zkušenost, ale bohužel už přechozená zkušenost. Bejvalej má o 10 let mladší, která ho ždímá, ale asi je taky šťastnej .

Neni čas ztrácet čas ... Lepší ho opustit po 10 letech bez dětí než po 15 s dětma ..

Jenže on není můj manžel a já z něj teď po letech necítím, že by si mě chtěl vzít nebo se mnou mít děti, to je ten problém...