Jak moc je těžké být matkou samoživitelkou?

jo, je to náročný, protože všechno leží na tobě, je jen na tom, upřesnit si priority a dle nich se zařídit, co se kroužků týče, moje dítě chodilo bez problémů, jen se musela naučit být víc samostatná, měla jsem to štěstí, že naše město je malé a zaměstnavatel mi umožnil si v případě potřeby odskočit, což jsem musela nadělat, ale většinou jsem se do půl hodiny - vyzvednout, odvést vešla, a když byla na kroužkách, tak jsem si to nadělávala
co se nemoci týče, tak tam je to složitější, osobně jsem to měla tak, že jsem s ní zůstávala doma a po práci za mnou chodila matka, ta jí hlídala, a já chodila do práce večer, jak jsem psala, bylo to na dohodě se zaměstnavatelem - moje práce je spíš termínová, takže není nutné sedět celých 8 hodin, podstatné je, že mám termíny v čas a jestli jsem to udělala ráno nebo v noci, to už bylo jedno
pravda je ta, že se je co ohánět, ale za ten klid to stojí
rozvod je především na dohodě, a každá matka samoživitelka osamostatněním se o dost přichází (především čas a peníze)

Matadi

díky za příspěvek! I když je z něj vidět, že to není nic jednoduchého, přece jen je z něj zároveň i cítit, že se to vždycky dá nějak udělat, že to nějak půjde.
Já si právě taky říkám, že důležitější než cokoliv jiného je pro mě být psychicky v pohodě, a to ve svém manželství rozhodně nejsem.
Je fakt, že by se asi dalo i s mým zaměstnavatelem domluvit, že jeden den v týdnu bych byla v práci do večera, to by rodiče určitě ten jeden den pohlídali a pak by mi zbylo odpoledne volné na kroužky.Určitě to tak také zkusím

matkou samoživitelkou je být fakt těžké.Já mám dceru 14let a mám se co ohánět.Stojí mě to moc peněz,času i nervů.Zaplatím byt,pojistku dceři,obědy ve škole.Největší položka za jídlo,pití.A dcera je už slečna a stále něco chce.Přežívám,ale horko,těžko.

Jasně, všechno se dá zvládnout, není to jednoduché. Já jsem právníka neměla, bývalý měl. Myslím, že ti hodně pomůže i sociální pracovnice, které je na městském nebo obecním úřadu - odbor soc. věcí. Já jsem narazila na bezvadnou ženskou. Je potřeba si uvědomit, co chceš. Já jsem chtěla větší alimenty a ustoupila od úpravy styku s dětmi. S bývalým taky snažím domluvit a vycházet mu vstříc, ale je to někdy těžké - emoce atd. Před dětmi ho nikdy nepomlouvám a vysvětluju jim, že je má pořád rád. Snažím se, aby s ním byly.

V MŠ mě holku přijaly až ve 3 letech, dřív ji vzít nechtěli (mají na to nějaké nařízení). Mateřkou by ti vzít neměli, když dítě MŠ nenavštěvuje. Ale určitě bych zavolala na úřad práce, odbor státní sociální podpory a domluvila bych se s nimi než začneš platit poplatek za MŠ.

Já jsem se stala bezvadným manžerem - mám rozpis, kdy kam mám děti dovézt, co si mají vzít sebou, kdy je mám vyzvednout, kdy mají lékaře atd. Ale to snad má každá máma. Teď je to těžký, protože nejsou samotatný a všude musím s nimi. Našla jsem i spoustu bezvadných lidí a kamarádek, které jsem dřív moc nezlala. Oprášila staré známé, které mají děti a když bylo nejhůř, tak mi pomohli.

Nejistota na napjaté vztahy jsou taky k ničemu. Nešlo by se s manželem dohodnout, že si od sebe jenom odpočinete a potom se uvidí....Samozřejmě, nevím, jaký je důvod... Odstěhuješ, on budu přispívat na děti a navštěvovat je jako kdyby jste byli rozvedení a uvidí se, jestli podáš návrh na rozvod.... ?

Podobných témat tady už pár je, jsem bezdětná bez přítele a vždy po přečtení takovýhlech témat kdy mi jde mráz po zádech ze života jaký by mě mohl čekat "kdyby nahodou, coby kdyby.." se zařeknu, že manžel nikdy a dítě až poté co budu mít na účtě pár milionu
Je mi 28 tak pár let času ješte mam...
je to fakt síla když čtu jak musíte šetŕit každou korunu a já se pak stydim jak rozhazuji a nevím cobych. Protože nemám zavazky nic...já vím, že děti Vám to vynahradí nejspíš ale hmmm já bych to asi nezvládla se příznam

walli,,

nám už bohužel žít na chvíli odděleně nepomůže. Už se v tom plácáme delší dobu, jde o to, že manžel již mnoho let kouří marihuanu, do toho rok v tahu ještě šňupal perník (dodnes jsem vděčná jednomu svému kamarádovi, který mi jako jediný ze všech lidí dokázal říct, proč se manžel chová tak jak se chová, já to na něm prostě nepoznala) a napíšu to hnusně, ale on si úplně vyhulil mozek. Je z něj jiný člověk. Nikdy bych nevěřila, co ta marihuana dokáže, kdybych neviděla, co to udělalo s ním a s pár lidmi z okolí. Doktoři mi řekli, že co
bych chtěla, že si každý myslí, že je to jen neškodná rostlinka, ale pokud to někdo kouří tolik let každý den a v takovém množství jako můj manžel, v mozku dojde k organickým změnám. Takže z nejlepšího chlapa na světě ( 10 let bez jediné hádky) se změnil v největšího burana, ignoranta a asociála (zbývajících 6 let). Jenže ty změny byly postupné, to není jako když někdo začně pít a hned je to vidět, proto se rozvádím až teď, kdy už mi konečně docvaklo, že lepší už to rozhodně nebude. Ale jinak jak jsem psala, své děti má rád, ale spíš je to vztah jako kdyby byl jejich starší brácha - hraje si s nimi, mazlí se, chodí spolu ven, ale jen když on má náladu. Je toho víc, ani se mi to nechce všechno tady popisovat...

Mobik
ty ani netušíš jak máš pravdu.Vím co je to vyhulený mozek.Můj bratr toho je živoucím důkazem.Sice ho mám ráda je to můj bratr,ale travka ho doslova zničila.Stím se vážně už nic nenadělá.

Vanilinka,

Je to tak, viď? Já pořád čekala, že se to zlepší, teď, když viděl, že se opravdu chci rozvést, prakticky s tím přestal ( i když to úplně stejně nedokázal, ani za tu cenu, že přijde o rodinu) a já s hrůzou zjistila, že doktoři měli pravdu - vyhulenej mozek mu zůstal a nezlepšilo se to ani o trochu... Úplně bych brečela co se sebou udělal, byl to fakt ten nejlepší chlap co jsem znala. A jak se to projevuje u tvýho bráchy?

Janice 28

to se vůbec od dětí ani manželství nenech odradit, já kolem sebe mám spoustu spokojených rodinek)

Je sice pravda, že matka samoživitelka to má hrozně těžký, ale na druhou stranu ti ty děti da´jí hroznou sílu, takže i když si teď myslíš, že bys to nezvládla, tak já ti garantuju, že zvládla.
A že rozhazuješ? No a co, vždyť jsi svobodná, tak proč by sis něco nedopřála, nějaké výčitky hoď za hlavu. Já sice rozhazovat nemůžu a ještě dlouho nebudu moct, ale mě to zase vynahrazují děti, jsem za ně hrozně vděčná, pro mě je to ten největší dar na světě.

Mobik
můj bratr takhle přišel o přítelkyni se,kterou 6let žil.Pořád měl to brko u tlamy a choval se hrozně,ona se jen starala,chodila do práce a vlastně ho i živila,aby on mohl utrácet za travku a pak i za chlast.Kamarádi byli přednější.Prosila a brečela a už jednou se od něho odstěhovala a do 3měsíců byla zpátky,protože mu dala ještě šanci.Teď je to rok co je pryč a dokonce se mu 5.9.vdala a jeho to položilo tak,že je na tom hůře než dříve.Kolikrát nejde o *********** v bytě jak v tanku no hnus.Je to brácha takže pořád ho mám ráda můj mladší brácha,ale bohužel vyhulenej mozek a to totálně vyhulenej.

Kamarádka mi řekla, že mají větší šanci matky, které dají školce sponzorský dar, to jí prý řekla ředitelka školky. No dle mého názoru je to jen jiný název pro obálčičku, ale třeba by to pomohlo. O tom jsem právě psala, v ČR sehnat jesle, dokonce i školku je strašně těžké, proto jsem to musela řešit, jak jsem psala výše. Ale jestli ti dítě do školky nevezmou, třeba by to šlo řešit přes nějakou maminku na mateřské, která by si ráda přilepšila nějakým grošem a které bys dítko vozila k ní domu. Zkus si třeba dát inzerát na nějakých baby webech

Mobik
dobře si to promysli, děti v tomto období nesou rozvod nejhůř.

vanilinka
Jo, jo, tak to je přesný. Já sice nemůžu říct, že bych ho živila, to zase ne, ale prostě z něj se stal naprostej asociál, a to ve všech směrech. Všichni jsou blbý, všichni mu jenom ubližujou, a proto on musí pořád hulit. Jsem blbá, pořád jsem věřila v zázrak, měla jsem odejít už dávno... Dneska už jsem si to v hlavě srovnala a můžu říct, že si kolikrát úplně nadávám, jak jsem si mohla tolik věcí nechat líbit, nejsem totiž ten typ, co by si nechal s*** na hlavu... Jenže holt když to deset let mezi námi fungovalo v pohodě, člověk pořád doufá, že se to zase spraví, zejména když mezi námi i přes tohle všechno byla pořád hodně veliká láska...
Nejhorší ovšem bude, až mu řeknu, že podávám žádost o rozvod. On je totiž přesvědčený, že mezi náma je vše ok, chápeš to, po těch všech diskuzích, slzách, dokonce i v manželské poradně jsem byla ( on samozřejmě ne, protože je přece vše ok), já to nechápu. Mám hrozný strach, že pak mi teprve nastane peklo na zemi, takže to pořád oddaluju, protože ještě rok budu na mateřské a do práce se vrátit zatím nemůžu.

lindsdaylohan,

já vím a mám z toho velký strach, na druhou stranu pořád si říkám, že nemůžu dopustit, aby manželovo chování bylo příkladem pro moje děti, ta hrůza, že by jednou syn mohl být stejný! Budu se snažit, aby s nimi manžel trávil svůj čas, ale kvalitně, že někam půjdou a tak a chci se vyhnout všem těm situacím, kdy se ani trošku nechová tak, jak by měl. Vím, že to bude pro děti hrozné, na druhou stranu je hrozné poslouchat i komentáře mojí pětileté dcerky ohledně jeho chování, ta to vžycky nějak trefně zhodnotí. A to ho před ní absolutně nepomlouvám, zkrátka ona už má taky svůj rozum a vnímá víc než by si kolikrát člověk byl ochotný připustit...

Mobik
ty jistě víš, co je pro tvé děti dobré a co ne, takže to neber, že ti to chci vyvracet. Jen si tak říkám, že manžel je bude stejně ovlivňovat vždycky a když budou děti u něj, tak ho stejně nemůžeš donutit, aby s nimi dělal aktivity dle tvých představ (zoo, pohádky..), pokud bude chtít stejně si pustí telku a děti budou koukat na střílečky (nevím jaký tvůj manžel je, nečetla jsem vše, tohle je jen příklad).