Jak jste se stali vegetariány?

Začala jsem asi tak v 11ti letech. Maso mi nikdy nechutnalo, o to byl začátek lehčí. Prostě mi bylo líto zvířat a začala jsem tvrdit, že "mrtvolu jíst nebudu" Jak už jsem psala, maso mi nechutnalo, jedla jsem ho málo. Nijak mi nechybí, chuť na něj vážně nemám (je mi špatně když maso jí někdo v mém okolí).

Mimochodem, okolí se staví doteď příšerně. Věčně se mě někdo ptá proč maso nejím a stejně to potom nepochopí a myslí si svoje (a taky to náležitě komentuje). Nejlepší jsou otázky "Ty nejíš ani kuřecí?" Je to maso stejně jako ostatní, Bože!

Já jsem maso nikdy moc nejedla, takže jsem ani přechod neměla. Nerada ho upravuji a nemám ráda jeho aroma. Nejsem striktní vegetarián. Občas si dám kuřecí i ryby.
Ale přijde mi trošku hloupé (nemyslím to špatně) omezovat se v mase, když ho máš ráda.
Člověk maso potřebuje.

Vegetariánkou jsem přibližně od 13, z důvodu etického. Příčí se mi jíst něco, co žilo. Nemyslím si samozřejmě, že tím spasím svět, dělám to pro svůj dobrý pocit. Co se týče mléčných výrobků - ty omezuji, nenapiju se mléka, ale neřeším, že je obsaženo například v pečivu atd. A vejce jím z biochovů. Maso jsem z jídelníčku vyřazovala postupně, protože mamka tehdy nechtěla, aby to byl pro tělo šok. Co se týče té chuti na maso - žádnou jsem neměla, jelikož, jak jsem již řekla, se mi to zkrátka příčí jíst.

Okolí se k tomu staví všelijak. Od mamky mám maximální podporu, děláme si spolu tofu, i když ona maso jí, hledáme různé nové recepty, tam nikdy problém nebyl. Babičky to nesou těžce, ale nezbývalo jim nic jiného, než se s tím smířit. Ale vždycky mě dorazí děda. Pokaždé, když ho vidím, mi řekne, že pokud ho nezačnu jíst, brzy zemřu Zrovna on, který baští uzeniny (salámy, klobásy a jiné zdravé chuťovky) denně. Přátelům je to nějak jedno, ale občas, když se to někdo, kdo to nevěděl, dozví, reaguje zhruba nějak takhle

Ale nad tím se snad dá jen pousmát.

Zatím jsem s přítelem nikdy nebydlela, ale asi bych neměla problém mu maso udělat. Nevadilo by mi dělat jedno jídlo pro něj a jedno pro mě. A nebo si bude vařit sám

A ty ho chceš omezit z jakého důvodu?

Asi v 8 letech jsem ho začala odmítat jak to šlo (dítěti to ale ještě moc neprochází ) a ve 14 jsem ho přestala jíst. Nikdy jsem ho neměla ráda, takže jsem na něj nikdy ani neměla chuť. Okolí se mi naštěstí do talíře moc nekouká a když tak nic nevysvětluji, protože debaty jsou to stále stejné a pro mě nepřínosné (mám na mysli situace které končí tím, že se jeden druhého pokouší přesvědčit o tom, co je "správně"). Být tebou bych maso neomezovala. Když na něj máš chuť, asi ho potřebuješ jíst a nechápu proč by jsi se ho měla vzdávat násilím. Pokud je to kvůli přesvědčení, udělej to prostě až budeš připravená - až tvé přesvědčení bude silnější než ta potřeba.

u mě je to shodné

Takže u mě impulsem bylo, že jsem stejně maso nikdy moc nejedla, nechutnalo mi, nevonělo mi. Přímo nenávidím ten pach syrového kuřecího. Nějakou dobu jsem si vyhledávala o vegetariánství informace na internetu a v knížkách, dost jsem si o tom přečetla, nějak mě to chytlo a řekla jsem si, že se stanu vegetariánem také, když maso stejně moc nejím. Omezování pozvolné ani nebylo, prostě jsem si stanovila den, kdy si dám naposled svoje oblíbené jídlo s masem a od té doby utrum. Já chuť na maso nikdy nemám, takže ani nevím jak to překonat. Nebo občas mi něco trochu zavoní co si třeba vaří přítel, ale když si pak uvědomím, že je to vlastně mrtvé zvíře, tak mě to zas rychle přejde. Reakce okolí stejné jako píšou holky. Diví se proč maso nejím a stejně si pak myslí, že jím aspoň kuřecí a uzeniny () takže když zjistí, že nejím ani to, hrozně se diví znovu Můj partner je masožravec a buď jí bezmasé jídlo se mnou, nebo vaříme obě varianty určitého jídla (guláš ze sojového, guláš z vepřového) a nebo vaříme dvě jídla Mého přítele vaření moc baví, takže je to v pohodě

Jedná má známá se stala vegetariánkou, tuším, díky tomu, že je to nejspíš in. Chlubí se tím jak si pořád dělá veganskou stravu a nám "všežravsům" nadává jak jsme strašný, že pořád žereme jen maso, přitom ještě před necelým rokem byla totéž. Myslím si tedy, že vegetariánstvím musíte být opravdu posedlé, aby se stalo vaši součástí a obdivuju všechny, které takové stravě holdují už delší dobu a opravdu jej dodržují

Reaguji na Janissinka: Reaguji na missHELL: Ráda bych řekla, že z přesvědčení, ale to bych ho přestala jíst dávno. Spíš z představy, jak "ta mrtvola" žila předtím nebo jak byla poražena na jatkách. Z dětství si pamatuji, jak jsme se k hospodářským zvířatům chovali, v podstatě jsem neměla kromě školy na talíři jiné maso než z poraženého zvířete, které předtím žilo v našem "minihospodářství", maso jsem vždy chápala jako naprostou samozřejmost. Už pár let ale rodina žádná zvířata nechová a v poslední době (asi půlrok) tak nějak vědomě zapuzuji myšlenky, že to prase/kuře/apod. se pravděpodobně moc dobře nemělo, protože chuť na řízek (nebo návyk?) je silnější.

Ještě teda, budu trochu OT, by mě hrozně zajímalo, proč si někteří lidé myslí, že když řeknu, že nejím maso, tak kuřecí jím (respektive ryby). To jako kuřecí není maso, nebo je to nějaký jiný druh masa odlišný od ostatního? Byla bych ráda kdyby mi třeba nějaká slečna, co jí maso (nebo i vegetariánka, která to ví) odpověděla

Měla jsem to stejně. Maso mi nikdy nějak extra nechutnalo, když jsem byla malá dokonce jsem ho schovávala .
Já prostě miluji zvířata a určitě to na to mělo vliv. Je to prostě můj životní styl. Nějakou dobu jsem byla veganka ( na to měl vlit kniha The skinny Bitch) .
Ale teď si občas dám sushi. Takže úplně 100% nejsem, ale jiné maso nejím. Ovšem to je můj životní postoj a nikomu ho necpu. Ať si každý jí co chce. Jediné co mě štve jsou dvě skupiny lidí - jedna, která se pořád udivuje proč maso nejíme a druhá ( vegetariáni a vegani) kteří se zase snaží vnutit svoje názory. Je to každého věc přeci jak se rozhodně.

Ale kočko, pokud ti maso chutná tak přeci je hloupost ho přestat jíst. .

Jinak střídavě vařím pro tatínka a přítele a oba jsou masožravci. A ani jeden s tím nemá problém. Stejně jako když jdu na večeři s přítelem, on si dá steak já salát nebo cokoliv jiného a v pohodě. On mi nemluví do toho co jím a já nemluvím do jeho jídla. Je to jen o toleranci.

Nemyslím.
Většina holek co psala výše, nejí maso zkrátka proto, že jim nechutná a ne proto, že to je in, tak jako tvoje známá a v tom je zásadní rozdíl.