Jak jste se seznámily se svým partnerem?

Jsem zvědavá, kolik tady bude internetových vztahů Mně to bylo totiž mojí mamkou docela vytýkáno, že jsem se seznámila přes internet (ona to ještě po staru nazývala jako "seznámení přes inzerát")... Podle ní to prý dělají jen nesebevědomí lidé, kteří nemají na to, aby se seznámili v terénu. Co na to říct? Ale s dotyčným přítelem mi to vydrželo 4 roky

Tak my jsme se poznali přes internet. Našla jsem na jednom webu jeho fotku a přišel mi hrozně povědomý, tak jsem mu napsala, jestli jsme se neviděli a on napsal že ne. Začali jsme si povídat, psali jsme si asi tak měsíc dva (mě 15 jemu 1, pak přišlo první rande (byl z jiného města tak přijel za mnou) a na druhém jsem ho už políbila - jsme spolu téměř 6 let, bydlíme spolu rok a nikdy bych ho nedala. A kdo nás zná, tak věří, že tohle už vydrží. Protože žijeme bez hádek (musím zaťukat) a tím jsem začala věřit na osud.

Poprvé jsem ho viděla na narozeninách sestřina přítele, já se někde zdržela, přišla tam pozdě a jeho kluci akorát vynášeli úplně na mol do taxíku, překvapivě, on si to nepamatuje . Máme společný okruh známých, takže jsem ho pak viděla ještě na několika dalších akcích a nikdy z toho nevyšel moc lichotivě, pak zaregistroval i on mě, sehnal si číslo, začal mě uhánět, já dělala nějaký čas drahoty a pak už to najednou bylo...

V mých 13ti frčelo na základce chat na lide, tam jsem poprve na něj narazila a pak náhodou nudou na střední v prváku jsem zašla na lidé a narazila na něj podruhé, dali jsme si icq a tam si pořád psali. Pak jsem mu nabídla, jestli se nechce semnou sejít, tak byl srazík a byl mi osobně nesympatickéj, tak jsem ho šoupla na icq do invisible listu. Po asi půl roku jsem si myslela, že už si mě ani nebude pamatovat, tak jsem ho z invisible dala pryč a hned napsal, tak jsem ze slušnosti odepsala a rozjelo se to nějak. Takže pak v mých 17ti jsme spolu začali chodit a jsme spolu už 5 a půl roku

Bohužel ja jsem sama ale je tu spousta moc pěkných příběhů, všem závidím

Na lide.cz, ano, to je ta úža seznamka, v dnešní době snad už i považovaná za tragédskou. Ale ne takovým tím klasickým způsobem. Ani jeden jsme nikoho nehledali. No jsou tomu 4 roky.

Tak my jsme spolužáci z 2. stupně ZŠ, nějakou dobu jsme se neviděli a když tak jen takové to povinné "ahoj". No a pak ke konci střední jsme se zase náhodně potkali (já byla ve společnosti svých dvou kamarádek - taky bývalých spolužaček), začali jsme si povídat, šli jsme tenkrát společně na kafe a odpoledne jsem si začala zjišťovat jeho tel. číslo. No a asi po dvou měsících smskování jsme konečně šli na rande a jsme spolu dodnes

PS: první věta, co jsem mu tenkrát při tom potkání se po několika letech řekla, zněla: "Ahoj... Ty máš RŮŽOVÝ melíry??" a odpověď: "To byla fialová.. Původně.."

Seznámili jsme se v baru - klasika. On ke mně přišel a pozval mě na drink, pak jsme si povídali celou noc a k ránu si řekl o číslo. Druhý den zavolal, vytáhl ze mně adresu a do půl hodinky byl u mě před barákem s tím, že půjdeme ven /né do postele, jak by se dalo očekávat - to by u mě skončil/ a tak jsme šli na první rande. Od té doby jsme pár.

na líbimseti a 9.3. to budou 4 roky od našeho prvního rande (kino a pak jsme hodiny vykecávali ve food courtu na Floře ) No a rok spolu bydlíme .

Na diskotéce..

Na diskotéce.....láska na první pohled

V klubu, když už jsem byla na cestě ven s kamarádem .. tak si na mě zahulákal a pozval na drink. Nejdřív mě balil pro svého smutného kamaráda, ale nakonec si mě nechal sám pro sebe Po pár hodinách povídání sme si dali kontakt, další den rande v přírodě na pikniku a příští měsíc tomu budou 2 roky co jsme spolu a bydlíme spolu od léta, takže se třeba příští rok vezmeme

Já jsem jeden měla, ale nedopadlo to dneska už bych to asi neudělala, bála bych se, kdo za tím netem je. V těch 17 jsem to asi nějak neřešila, nebo co, no holt pitomá puberťačka

Jinak se současným přítelem (teď už snoubencem) jsem přes 5 let, půl roku spolu bydlíme. Poprvé jsme se viděli na základce, ale dohromady nás dala až společná spolužačka, a to až za hezkých pár let poté. A žádost o ruku? No řekla bych něco ze stylu filmu "Nevěsta na útěku", takové to "co kdybysme jednou, co myslíš?" takže žádná romantika, náš společný kamarád například žádal svou přítelkyni na vrcholu Eiffelovky a říkal, jak se bál, že mu ten prsten spadne dolů tak to jenom taková perlička.

Před osmnácti lety za mnou, na zimním stadionu, přišel takovej ošklivej hubenej kluk a chtěl vědět ,jak se jmenuju. Pohrdavě jsem si ho prohlídla od hlavy až k patě, on to pochopil a odbruslil k mantinelu. Mně se to nakonec rozleželo v hlavě a protože měl velký, krásně modrý oči, zavolala jsem si ho zpátky...no a už jsem si ho nechala napořád.

díky za příspěvky holky, doufám, že další se ještě připojí spousta krásných příběhů a hodně z nich vypadá naprosto osudově, vážně moc hezký tohle "hráli jsme si už jako děti, celý život se tak nějak potkávali a teď už spolu x let žijeme", mě prostě dojímá že tady téma už je, jsem nevěděla, i když jsem hledala a asi přehlídla, ale myslím, že to nevadí (pokud se nerozhodnou ho smazat), protože je víc jak dva roky staré a spousta z Vás má určitě čerstvé a aktuální příběhy, anebo alespoň čerstvé registrace